Kam jsme došli…

Avatar
Původní autoři
Nezapomenutelní

Marek Řezanka
22.4.2015  Altpress
Sedmnáctého dubna na půdě Evropského parlamentu hlasovaly výbory pro Spravedlnost (JURI), Ústavní záležitosti (AFCO) a Petiční výbor (PETI) proti ISDS (investor-State dispute settlement) v Transatlantic Trade andInvestment Partnership (TTIP).


Den 18. dubna proběhl v Evropě ve znamení odporu proti mezinárodním smlouvám, především proti TTIP. Důvodů k protestům je celá řada, počínaje utajováním znění dokumentu, aby jeho kritici nemohli naléhat na změnu jeho obsahu, až po obavu ze závratných arbitráží, jimiž budou nadnárodní kolosy držet národní vlády pod krkem, aby náhodou nešly proti jejich zájmům. Jejich zájmem je pochopitelně maximalizace zisku – a to na úkor všeho ostatního. Na úkor našeho zdraví, životního prostředí, zaměstnaneckých práv, ale i na úkor zájmů národnícholigarchů. Nad ochranu spotřebitele bude nadřazen zisk prodejce. Nad zdraví jednotlivce bude povýšen zájem pěstitelů geneticky modifikovaných plodin. Stejně tak zájem farmaceutických lobby zvítězí nad zájmy pacientů. Co se nevyplatí, bude odstřiženo. Je na čase si přiznat, že z pohledu úzkého počtu nadnárodních korporací se nevyplácí většina populace národních států. A už vůbec se jim nevyplácí něco jako demokracie.
V Praze se osmnáctého dubna sešlo několik set odpůrců těchto dohod s tím, že akce proti TTIP nekončí, kampaň bude pokračovat například v podobě petičních stánků nebo dalších demonstrací a happeningů.

Člověk se neubrání vzpomínce na 21. dubna 2012. Tehdy se protestovalo na Václavském náměstí, kde se scházelydesetitisíce a desetitisíce demonstrantů. Lidi tehdy spojovalo to, s čím nesouhlasili. Věděli tehdy přesně, proti čemu protestují. V čem už ale jednotní nebyli, se týkalo navrhovaných řešení krize. Někomu stačily nové volby, jiní požadovali systémovou změnu s tím, že nové volby nic nevyřeší.

Nakonec vše skončilo Kalouskovým posezením se Zavadilem u piva a tím, že byl potenciál demonstrantů – též zvaných „lůza“ – trestuhodně promrhán. Sešli se a zase rozešli – a Kalouskovi ani pěna nespadla.

Atmosféra ve společnosti vřela. Jedna korupční kauza stíhala druhou, skoro stejně rychle, jako se měnili jednotliví ministři. Některá jména se loučila s funkcí značně neslavně (Drobil, John, Besser, Bárta). Jako rudý hadr před očima býka pak působil na celou řadu občanů Drábek na resortu práce a sociálních věcí. Jeho sKarty jsou dodnes připomínkou tehdejšího zmaru. Bývalý náměstek Drábka a jeho pravá ruka, Vladimír Šiška, vyfasoval u soudu v roce 2014 šest let za vydírání.

Drábek se stal symbolem tvrdé asociální politiky, zbavení důstojnosti handicapovaných a ponížení nezaměstnaných. V živé paměti můžeme mít potíže s výplatou sociálních dávek. Převod sociální agendy z měst a obcí na úřady práce znamenal pro celý sociální systém otřes.

Jsme na tom v dubnu 2015 lépe?

Chtěli byste „lépe“, holoubkové?

V říjnu 2012 ombudsman Pavel Varvařovský poukazoval na fakt, že „bezplatná práce nezaměstnaných, neboli veřejná služba, tak jak ji zavedl ministr Jaromír Drábek, je v rozporu se zákazem nucené práce a mimoto porušuje právo lidí na spravedlivou odměnu a přiměřené hmotné zabezpečení“.
Od 1. ledna 2012 totiž zmizelo finanční zvýhodnění, a zůstal pouze postih – kdo 20 hodin neodpracoval, neměl na sociální dávku nárok. Nezaměstnaný se měl cítit poníženě, zlomeně, bez jakékoli stopy hrdosti. Měl být vděčný za každý drobet shozený ze stolu a ještě za něj poníženě poděkovat.
V listopadu 2012 jsme se dočkali rozhodnutí Ústavního soudu. To znamenalo, že úřad práce nadále nemohl vyškrtnout z evidence nezaměstnaného, který veřejnou službu odmítl.

„U uchazečů o práci může povinnost vykonávat veřejnou službu způsobovat ponížení dotýkající se jejich vlastní důstojnosti“, odůvodnil rozhodnutí soudu Rychetský.

A jak naše pohádka o porážce zlého draka pokračuje poté, co jsme napsali onu kouzelnou formulku: Vše dobře dopadlo?

V září 2015 by mohla znovu začít fungovat veřejná služba, „která by měla motivovat nezaměstnané k práci“. Při návštěvě Litvínova to prozradila ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová-Tominová. Jistě nám bude sděleno, že tentokrát již nikdo ponížen nebude. Tentokrát to již bude dozajista sociálně citlivý počin. A navýsost demokratický.

Já Vám říkám furt, že jsem ten pravej demokrat

Andrej Babiš nám ze zámoří vzkázal: „Když roste ekonomika, tak to neznamená, že všechno utratíme. Nemůžeme se vydat řeckou cestou. Soc. dem. stále něco slibuje, stále by utrácela. V době, kdy se nám daří, bychom se měli chovat zodpovědně. Hlavně potřebujeme investovat a snížit nezaměstnanost…“
Svým způsobem má pravdu, předseda – tedy ministr. Výdaje sociální demokracie totiž bohužel působí spíše jako peníze vyhozené oknem, které mají zanechat gesto, ale problém nevyřeší. Kde je debata o růstu minimální mzdy, a to na takové úrovni, abychom si ve srovnání se západními sousedy nemuseli připadat jako velice chudí příbuzní? Nehrozí nám, že s velkou pompou zrušíme druhý důchodový pilíř, aby se penzijní fondy mohly smát, že se potichu přesune do pilíře třetího – a ony o své zisky nepřijdou? Líbí se nám naše „digitalizované školství“? Vzpomene si někdo ještě na nějaká retroaktivní majetková přiznání?
Připusťme si jedno. Pocit, že máme sociálnější a stabilnější vládu, je pouhá iluze podepřená sem tam nakoupeným tiskem. Daňové úlevy pro biopaliva nám nijak nekazí naše nadšení z Babiše. V žebříčcích popularity i důvěryhodnosti obsazuje první příčky. Jakkoli je třeba brát tyto výzkumy s rezervou, o něčem vypovídají. Babišnám totiž umí velice šikovně mávat před očima Kalouskem jako spolehlivým strašákem. Jakoby nám říkal: „Chcete zpět kalousky, drábky a schwarzenbergy?“

Nelze se divit, že téměř každého pak přejde chuť protestovat, třebaže by bylo co kritizovat a proti čemu vyjít do ulic. Chybí ovšem nějaká hmatatelná alternativa, která by demonstranty motivovala opustit jejich příbytky. Babišovi pak promineme biopaliva, protože hned vidíme fotovoltaiku a zbrojařsky pevné přátelství Kalouska a Hávy.

Když se nespravedlnost stane normou

 Kdy média (ne)mlčí?

Kdyby za podporou ratifikace TTIP stála Nečasova vláda, zřejmě by v ulicích bylo mnohem více prostestujících občanů. Jenže to bychom museli o protestech proti těmto smlouvám v médiích něco slyšet. Osmnáctý duben byl však mediálně nezajímavý. Že by na evropském stole ležely nějaké problematické smlouvy, proti nimž se například naši němečtí sousedé ve velkém bouří, jsme se z mainstreamunedozvěděli. O to více se v nich propíral a probíral projekt „Svobodná republika Liberland“, území o rozloze zhruba sedm kilometrů čtverečních na západním břehu Dunaje mezi Chorvatskem a Srbskem. Že by se nám rýsovala dlouho očekávaná systémová alternativa? Ale kdež. To jen Svobodní připravují další daňový ráj pro vyvolené – a třeba i přilákají nějakého toho tenistu či tenistku. Možná si přijede zahrát i sám Klaus. Zástupy nezaměstnaných však mají smůlu – pro ně ráj nebyl nikdy – leda tak slíben po utrpení završeném smrtí. Též již bylo sděleno, že utrum v nové zemi mají komunisti, což v řeči pravověrných příznivců volného trhu, který regulují vyvolení, a ne nějací „evropští byrokraté“ – zahrnuje všechny „levičáky“. Liberland bude jen dalším hřebíčkem do rakve všem pokusům o systémovou alternativu – a podpoří tak „osvědčené pořádky“. A vydá za tisíc billboardů, které jsou dobré tak leda pro trénink kreslení tykadel.

O nějaké smysluplné debatě o příčinách stávající krize nemůže být řeč a šidítka typu Liberland jsou vždy po ruce. Svobodní s Machem v čele potom poslouží jako odstrašující příklad odpůrců TTIP. K nim pak přihodí Kellera s Pocem, „černé ovce“ sociální demokracie. Nálepka antidemokratů bude na světě, zatímco „demokraté“ budou ratifikaci podporovat. Ke škodě sociální demokracie její přední tváře TTIP schvalují a obhajují. Zřejmě nemáme téměř nikoho, kdo by vysvětlil rozdíl mezi odporem k TTIP zprava – a zleva.
 
Sladké sny o kvetoucí Evropě…

Na Ukrajině zatím prohrávají všichni kromě několika oligarchů, kteří si říkají, že vše, co je doma, se počítá. Evropská unie, která si neví rady nejen s Řeckem, jež odsoudila k antické tragédii po vzoru muk Tantalových v kombinaci se sisyfovským úsilím splatit dluhy někoho jiného, které se co chvíli objeví znovu, má být garantem rozkvětu zničené Ukrajiny. Opravdu „nadějné“ vyhlídky. Evropské státy zatím začnou pociťovat reakci ekonomického bumerangu v podobě protiruských sankcí. Podpis TTIP by byl již jen posledním hřebem do rakve pohádky o rekonstruované a sociálně silné Ukrajině. To nám ale nezabrání si ji před usnutím poslechnout a nechat si zdát – jak jinak – než o našich úžasných západních hodnotách.