Alexandr Zubčenko
27. 4. 2015 zdroj
Prezident Petr Porošenko se rozhodl provést v Nejvyšší radě malou “antiteroristickou operaci.” Jeho stoupenec a šéf největší frakce v parlamentu Jurij Lucenko anoncoval zproštění poslanecké imunity u sedmi poslanců na návrh generálního prokurátora Viktora Šokina. Příjmení zatím neuváděl, nicméně, jako vždy, v pestrých barvách popsal množství parlamentních trestních případů, které jsou na stole u generálního prokurátora.
Během několika hodin informace unikly a jména šesti “obětí” GPU (Generální prokuratura Ukrajiny) se dověděla média.
Šéf frakce Radikální strany Oleg Ljaško informoval o možném zatčení dvou svých kolegů: Andreje Lozovova a Igora Mosijčuka. V “Opozičního bloku” byla potvrzena informace o zbavení imunity Sergeje Kljujeva a Michaila Papijeva. “Lidové frontě” může vzniknout ztráta v osobě Vjačeslava Konstantinovského. Je zde ještě jeden “oblíbenec” GPU – nezařazený poslanec Andrej Denisenko. Kdo je sedmým kandidátem na zbavení imunity, není zatím jasné. Jako možná verze je uváděn velitel praporu “Ajdar” Sergej Melničuk.
Proč toto Porošenko potřebuje a kdo jsou tyto oběti GPU? Odpověď je nasnadě. Koalice se de facto rozpadla. “Radikál” Ljaško se dostal do osobního konfliktu s vrchním velitel. Zběsilý gay ukrajinského parlamentu překročil “červenou čáru”, když začal obviňovat Porošenka ze zastřešování trestních schémat Národní banky, která pod vedením prezidentky Gontarevoj profitovala z kolísání kurzu hřivny. Oleg Ljaško přímo na zasedání Národní bezpečnostní rady označil Gontarevu “fenou”, a na návrh Porošenka aby se omluvil, prostě odešel.
Proto objevení se návrhu na Mosijčuka a Lozovovo zapadá do schématu na potlačení vzpoury “radikálů”. Andrej Lozovoj byl v posledních třech letech Ljaškův důvěrník, jeho zástupce ve všech záležitostech. Zlé jazyky dělají narážky o bližších vztazích mezi nimi, ale my se nebudeme snižovat na tuto úroveň. Za co může jít sedět? Výběr je víc než bohatý: vyhrožování smrtí novinářům, rabování během represivní operace v Mariupolu (květen roku 2014), bití, veřejné výtržnosti. Na všechno se ani nedá vzpomenout. Pokud jde o Mosijčuka, tak tato osoba o hmotnosti 167 kg byla vyloučena z nacistického trestního praporu “Azov” za rabování. No, komentáře jsou zbytečné, je to jako být propuštěn z gestapa za přemrštěnou krutost. Igor Mosijčuk je hlavním účastníkem všech Ljaškových PR akcí, oficiální mluvčí “radikálů”. Odejmutí imunity těmto postavám je citelná rána pro vůdce “radikálů” osobně.
A návrh GPU na Andreje Lozovovo je osobní pozdrav oligarchovi Igoru Kolomojskému, který v poslední době rozvinul bouřlivou činnost v parlamentu. Vytvořil vlastní frakci “Obrození” ze skupiny “Hospodářský rozvoj” (34 poslanců), vytáhl všechny dněpropetrovské poslance z prezidentské frakce, úspěšně jednal s Julií Tymošenkovou ohledně spolupráce a dokonce uzavřel dohodu o příměří s Ljaškem. A to vše se mu podařilo, aniž by opustil báječnou Ženevu.
U Lozovovo je obrázek zcela jasný: vůdce dněpropetrovského “Pravého sektoru” je obviněn ze zabití důstojníka SBU a vytvoření zločinecké skupiny, která organizovala pašování zboží do zóny ATO. Od něho vetou nitky k nejbližším stoupencům Kolomojského – Korbanovi a Bogoljubovi. No, uzavřít “mír” s oligarchou se Porošenkovi nedaří. Kolomojský stále ovládá “Ukrnaftu” a “Ukrtransnaftu”, nevyplácí dividendy státním akcionářům (termín splátky ve výši 4,5 miliard hřiven uplynul 10. dubna), odrazil s pomocí svého praporu “Dněpr-1” pokus Fondu národního majetku o převzetí akcií “Zaporizhiaoblenergo”, které chce fond privatizovat. Obecně lze říci, že probíhá “klidná válka”.
“Národní frontě” premiéra Arsenije Jaceňuka může vzniknout ztráta v osobě Vjačeslava Konstantinovského. Stal se poslancem pod heslem “Prodal Rolls-Royce – šel do ATO” za majoritní okruh Kyjeva s podporou “Národní fronty”. Muž s velmi bohatou kriminální minulostí. Dalo by se dokonce říci, že je legendou podsvětí: zabiják zločinecké skupiny autority Semjona Mogileviče. Všichni to věděli, ale mlčeli. Samozřejmě, kvůli Majdanu a “vítězství nad Putinem” Konstantinovský prodal svůj “Rolls-Royce” “Fantom”. Jaká je souvislost mezi prodejem auta a ATO, to nikdo nemůže vysvětlit. Ale národ se nechal svést a zvolil ho poslancem.
Represe na představitele frakce premiéra je mimořádně závažná narážka na samotného Jaceňuka a ministra vnitra Arsena Avakova (pod zastřešením ministerstva vnitra je prapor “Kyjev-1”, financovaný Konstantinovským). Není žádným tajemstvím, že Porošenko chce odstavit Jaceňuka z funkce premiéra a učinit ho zodpovědným za neúspěch reformy. Předat ho, abych tak řekl, na milost a nemilost pobouřeným masám. A masy jsou skutečně pobouřeny. Dva tisíce horníků ze západních oblastí Ukrajiny vyplašily 22. dubna prezidentskou administrativu a vládu. Až k útoku to nedošlo, ale kordon milice musel demonstranty vytlačit. A premiér ke všemu otevřeně lobbuje za zájmy Kolomojského.
Problém s jeho odvoláním spočívá v tom, že odstavení Jaceňuka povede k rozpadu koalice a předčasným parlamentním volbám. A u Porošenka ještě nedospěli ke shodě ohledně účelnosti spojení místních a parlamentních volebních kampaní na podzim tohoto roku. Arsenije Jaceňuka neustále nutí jeho “věrní přátelé” z bloku Petra Porošenka napsat prohlášení o odchodu z vlastní vůle a zaručit se, že “Národní fronta” bude i nadále součástí stávající koalice. Je nutno říci, že premiér přijal informaci o zbavení imunity poslanců velmi nervózně. Učinil prohlášení, ve kterém slíbil osobně chránit všechny poslance.
A konečně “Opoziční blok”. S ním je to jednoduché: všichni jsou “kremelské šestky” a “pracují pro Putina”. Proč byli do role obětí zvoleni Sergej Kljujev a Michail Papijev? Sergej je bratr bývalého šéfa prezidentské administrativy Janukovyče, Andreje Kljujeva. Aktivisté “Euromajdanu” jsou přesvědčeni, že právě on koordinoval rozptýlení “pokojných demonstrantů.” Michail Papijev sloužil jako ministr sociálních věcí ve vládě Azarova. Je podezřelý z financování “titušek”, které unášely a mučily “hrdiny”.
Jaké jsou vyhlídky na zproštění parlamentní imunity v zasedacím sále? Zdá se, že zatím probíhá vydírání “evropské koalice” prezidentskou administrativou. Pokud by chtěli zprostit a měli potřebné hlasy – okamžitě by to navrhli a odhlasovali. A tak Lucenko oznámil informaci, kterou veřejně nepotvrdil samotný generální prokurátor. Ale ani nepopřel. V historii ukrajinského parlamentarismu byly pouze dva případy zbavení imunity. V roce 1999 odsouhlasila Nejvyšší rada zatčení premiéra Pavla Lazarenka. A v roce 2006 zbavil parlament imunity poslance bloku Julije Tymošenkové Lozinského. Oba případy byly mimořádné. Lozinský byl vlastně chycen na místě vraždy, Lazarenko se stal na mnohá léta symbolem ukrajinské korupce. Celý “seznam” generálního prokurátora Rada sotva odhlasuje. Leda zatčení představitelů “Opozičního bloku”. To kdykoliv a s velkým potěšením. Ovšem Porošenko potřebuje dovést záležitost se zkrocením poslanců k logickému konci. V opačném případě ztrácí vliv na koalici. Oligarcha v nemilosti dal dohromady svou skupinu v parlamentu, a dokonce plánuje podpořit prezidentskou kandidaturu Andreje Sadového. Ljaško otevřeně najíždí na “garanta národa”, Tymošenková sedí v záloze, ale v každém okamžiku může uzavírat dohody. Jen strach může udržet koalici v podřízenosti. V době Janukovyče byli poslanci vydíráni odnětím pravomocí rozhodnutím soudu. Stačilo, aby byli “uvolněni” dva poslanci a situace v zákonodárném sboru se výrazně stabilizovala. Porošenko následoval cestu svého předchůdce. Soudní moc stále ještě nekontroluje tak dobře, jako tomu bylo u Janukovyče. Ale s GPU panuje naprosté vzájemné porozumění. Proto je tento zdroj vržen na zkrocení Rady.
Pro Novou republiku přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
