Nejde vůbec o diplomatické peripetie

Avatar
Původní autoři


Zdeněk Hrabica
7. 4. 2015
Člověk žasne nad tím, kde jsme se ocitli? Podobnou šlamastyku jsme snad zažili pouze v letech tzv. Protektorátu Böhmen und Mähren, kdy se Adolf Hitler a Reinhard Heydrich hrubě vměšovali do věcí nesuverénního loutkového polostátu silou zbraní a teroru. Oficiálního, mocnostmi uznaného prezidenta Edvarda Beneše nazývali českým psem a jmenovaného státního prezidenta Emila Háchu nutili pod hrozbou rozbombardování Prahy ke skutkům nevěřícným. 


Prostřednictvím vynálezu nové doby – televize – si velvyslanec USA Shapiro dovolil odpovědět na zcela nepříhodnou otázku jejího moderátora k cestě prezidenta České republiky na oslavy 70. výročí vítězství nad německým fašismem do Moskvy. Toto rozhodnutí diplomat zkritizoval. Prezident suverénního státu se ozval s razancí jemu vlastní! Předseda české vlády Bohuslav Sobotka a předseda Parlamentu ČR Jan Hamáček však jedinou možnou odpověď prezidenta České republiky označili za neadekvátní, první z nich dokonce za neprofesionální. Předseda zahraničního výboru parlamentu Karel Schwarzenberg se prezidentovi vysmál; prý je to zcela normální, když velvyslanec vyjadřuje své připomínky vůči hlavě státu, když jí tlumočí názory státu, který zastupuje. Nedodal, že se k tomu v takových krajních případech využívají diplomatické nóty či jiné seriózní prostředky.

První místopředseda Senátu Přemysl Sobotka zvolil jinou cestu, velvyslanci USA adresoval pozvání, že dveře Senátu jsou mu – na rozdíl od Hradu – navždycky otevřené.

Požádal jsem několik odborníků, aby se k vystoupení velvyslance USA vyjádřili a svěřuji se s jejich posudky; stojí za přemýšlení.

1. Co si americký diplomatický představitel v suverénní České republice dovoluje, je naprosto historicky bezprecedentní. Ve svém pocitu naprosté dominance USA nad světem, nikoho z jeho představitelů ani nenapadne, že jejich předchůdci se aktivně podíleli na tvorbě diplomatického práva, mezi jiným Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích (duben 1961), kde je naprosto jasně vymezena role velvyslance a to, co si jedna vláda může dovolit vůči druhé v oblasti diplomatických styků. Obamova sestava potvrzuje, že NATO není aliance suverénních členských států, ale spolek vazalských zemí, které mají poslouchat, co jim řekne Washington, a ne uvažovat vlastní hlavou.

2. Pokud by ministerstvo zahraničí České republiky vystoupilo proti prezidentovi v dané věci, znamenalo by to, že záměrně popírá Vídeňskou úmluvu o diplomatických stycích z roku 1961, kde v článku 41, odstavec 1, výslovně stanoví, že všechny osoby, které požívají diplomatické výhody a imunity (velvyslanec tedy v první řadě) mají „povinnost dbát zákonů a předpisů přijímacího státu. Jsou rovněž povinni nevměšovat se do vnitřních záležitostí tohoto státu“. Ministerstvo zahraničí tuto úmluvu jistě dobře zná. Pokud by se ministr v této věci postavil proti prezidentovi, je to důvod k žádosti o odvolání ministra, jelikož nejen vláda, ale i prezident určuje zahraniční politiku země. Proto rovněž jmenuje velvyslance.

zasláno redakci autorem