7. 4. 2015 zdroj
Německý průmysl se staví na odpor proti sankcím EU vůči Rusku. Zdá se, že pod povrchem to pořádně vře. Proto se lobistický Svaz německého průmyslu/BDI/ cítí být nucen zasáhnout , aby podniky napomenul: Místo projevů sympatií k Rusku nebo dokonce k Číně se mají podniky více angažovat v transatlantických vazbách.
Zástupci německého hospodářství neúnavně kritizují protiruské sankce EU. Již řadu měsíců pociťuje průmysl následky sankcí a za žádnou cenu nechce pochopit, proč má doplácet na politická rozhodnutí. Ztráty, se kterými se německé podniky musí vyrovnat, jdou již do miliardových sum. Pro rok 2015 očekávají podniky ještě větší ztráty. Pro mnoho podniků je jen otázkou času, kdy vývoj bude mít dopad na pracovní místa v Německu.
V této souvislosti je mnoho podniků zklamaných ze své lobistické organizace, Spolkového svazu německého průmyslu. BDI se dosud neprofiloval, ale spíše se zabývá sám sebou. Již léta leží plány na společné vedení s konkurenční lobby BDA v šuplíku. Ale BDI nemá sílu zápasit s odbouráváním byrokracie. Oba svazy bojují proti ztrátě významu, protože mnoho podniků vysílá své lobisty do Bruselu a ve svazech již nevidí žádné potřebné instituce. BDI nehraje v Bruselu žádnou dynamickou roli, protože technokrati a politici se raději baví s podniky.
Nyní se zdá, že uprostřed BDI stoupá tlak. Ovšem kdo očekával, že BDI bude riskovat osvobozovací úder a bude zastupovat zájmy podniků u spolkové vlády, byl v těchto dnech vyveden z omylu. BDI chce podniky vést a přimět k tomu, aby následovaly vládní linii. Vedení BDI zjevně doufá, že bude mít podporu vlády, když by se měl z úsporných důvodů vzdát nesmyslně zdvojené struktury svazů.
Prezident BDI Ulrich Grillo proto útočí na vlastní členy: Grillo podle zpráv z médií napsal asi tisíci podnikům a zástupcům svazu výhružný dopis, ze kterého cituje dpa: „ Signály z německého hospodářství, že jednání ruské ekonomiky je pochopitelné nebo dokonce oprávněné, definitivně nepřispívají k řešení konfliktu a znovunastolení evropského míru. Právě v konfliktu s Ruskem je třeba úvahy o vlivu sankcí na podniková hospodářství kvůli porušování lidských práv odložit stranou“, napsal Grillo.
Také při jednání s Čínou nabádá ekonomiku k větší obezřetnosti. Sice dovede pochopit, že má vliv rychlost čínské vlády.
„ Kdo ale chválí pětileté plány a plánovité hospodářské zásahy, musí si být vědom toho, že jsou v rozporu s principy, na jejichž základě stojí náš tržní systém. Německé hospodářství potřebuje Evropu a USA jako bezpečné přístavy, ze kterých může operovat. Narůstající mezinárodní vůle Číny formovat poměry by mohla systémovým rámcem, na kterém spočívá úspěch německých podnikatelů, otřást“.
Toto varování před Čínou působí obzvlášť jako anachronismus: Čína svou novou investiční bankou AIIB spojila nejdůležitější západní průmyslové národy. Také Německo se chce podílet na AIIB – zjevně proto, že mnozí vidí v Číně přinejmenším atraktivní přístav, ze kterého se dají dělat dobré obchody.
„Místo projevů sympatií k Číně nebo Rusku musí německé podniky intenzívněji přispívat ke stabilizaci EU a transatlantických vztahů“. S ohledem na vyjednávání EU s USA /TTIP/ ke smlouvě o volném obchodu vyzval Grillo podniky, aby bránily standardy průmyslu.
I toto poučení vyvolává u podniků podiv. BDI musí tento požadavek vznést nikoliv na vlastní členy, ale na Evropskou komisi. Ta vyjednává o volném obchodě a také o TTIP.
