Pehe: Proč je lepší mýlit se s USA než mít pravdu s Ruskem

Avatar
Původní autoři

Daniel Veselý
1.4.2015 Altpress

Američtí dragouni si užívají spanilou jízdu skrze pivovary, prapory s hvězdami a pruhy, makové buchty a náruče rozdychtěných žen, mužů a dětí, mezitím nás maně zbádané hlubiny českých mediálních blat zásobují někdy až dětinskými stupiditami rychlostí světla. 


Vzdává se komentátor Jiří Pehe pravdy ve jménu ideologického zápasu?
Hystericky vybičovaná atmosféra strachu, jejíž klenbu podepírají polopravdy, zamlčování – a jakési vnucované jednoty typu „kdo není s NATO, je putinofil“, je v zásadě groteskní a k pláči zároveň. Jediné štěstí, že bratrský konvoj zítra zamíří na svou základnu v Bavorsku a my se v našem útulném smrádku a teplíčku budeme s vážnou tváří zaobírat dalším ovíněným blábolem našeho prezidenta. Normativním heslem dnešních dnů je sveřepá stádnost a stažené zadní půlky nejlépe s americkou vlaječkou, jež z nich ostentativně trčí. Nesouhlas doprovází „etiketizace“ pátou kolonou, kremlofilií či rovnou špionáží pro Rusko těmi, kteří mají na své straně „zdravý rozum“ a vědí, do jakého geopolitického prostoru náležejí.

Někteří intelektuálně nedokvašení novináři, mám teď na mysli Karla Sedláčka a jeho vyznání na vlnách ČRo Plus, se nechávají přespříliš unést: „A lidé nezapomínají ani to, že jen díky americké politice a zvláště jejímu prezidentu Ronaldovi Reaganovi vděčíme za to, že se sovětské panství v Evropě v roce 1989 zhroutilo. Letos nemusíme čekat až do května a máme výbornou příležitost svou vděčnost projevit, až naší republikou pojede konvoj americké armády. Stačí americkým vojákům, záruce naší bezpečnosti v rámci Severoatlantické aliance zamávat. A třeba bez patosu, potichu říci: díky, Ameriko!“

Dojemné, dokonce tolik, že některé z útlocitnějších povah mohou zamáčknout slzu dojetí, když si nostalgicky vybaví normalizační léta a navršené štosy kojzarovského Rudého práva. Světové strany se mění, nikoliv však svazácká úpornost.

Jurkovičovy domky, Marfuška a Ivánek

Novinář, který nyní kope v dresu mediálního magnáta a ministra financí v jedné osobě Andreje Babiše, Jan Macháček opět zajásal, že zapadl do správně ideologicky vykolíkovaného zákopu (protiruského) a v rádoby ironicky pojatém kousku se o svou radost rozdělil s posluchači ČRo Plus: „Když jsem přecházel Mánesův most, záměrně jsem nepozdvihl hlavu a nepohlédl ani koutkem oka na hnusnou vilu rusofila Karla Kramáře plnou pokleslé rusofilní estetiky. Plánoval jsem vyrazit do pražské zoologické zahrady a polít benzinem a zapálit nedávno sem převezené modročervené Jurkovičovy domky, které již delší dobu podezírám z toho, že v nich nocují Nasťa, Marfuša a Ivánek.“

Angažovaný žurnalista Macháček ale nemešká a uchyluje se i k nezastírané výhrůžce: “Kdo z politiků povede proruské a protiamerické řeči ode dneška nadále, bude podezírán, že v tom má nějaké jiné než populistické zájmy, třeba finanční, obchodní nebo tajnoslužební.”
Obraz dokonale vypolstrovaného světa, kde neexistují odstíny šedé, nýbrž pouhý manichejský dualismus, přestože ukrajinské bomby dopadají též na uvězněnou civilní populaci povstaleckých republik na východě Ukrajiny; a existují jen zelení mužíčkové a hybridně pojatý konflikt, se nám proboha nemůže zbortit pod nápory kverulantských komunistů, nácků a putinofilů, ač jsou v drtivé menšině.

Pravda není tak sexy jako správná ideologie

To ostřílený komentátorský matador Jiří Pehe přichází ještě s větším kanónem, a to když oprašuje proslulý výrok socioložky Jiřiny Šiklové, která svého času na televizní obrazovce divákům vřele doporučovala druhý pilíř důchodové reformy a která v souvislosti s radarovou aférou prohlásila: „Raději se budu mýlit s Amerikou, než mít pravdu s Ruskem.“

Jestliže začne novinář či veřejně činný intelektuál handlovat s pravdou jako na trhu a pozře raději ideologicky načančanou lež, je tuze zle. Zdá se, že pravda je ve slevě na prodej a lež se stává žádaným oběživem.

Tím hůře, když se v tom samém komentáři dopouští nehorázných zjednodušení a lží řka příkladně: „USA se v posledních dvaceti letech jistě dopustily na mezinárodní scéně závažných chyb – ať už v podobě vojenských intervencí bez požehnání OSN, anebo v podobě neschopnosti konsolidovat politicky země, na které zaútočily.“ Pan Pehe musel zaznamenat aktuální studii zveřejněnou Lékaři proti jaderné válce pojednávající o tom, že americká armáda nese zodpovědnost za úmrtí 1,3 milionu až dvou milionů lidí v Iráku, Afghánistánu a Pákistánu, a to jen v průběhu deseti let. Pokud Pehe smrt a utrpení milionů lidí označí pouze za „závažnou chybu“ a nepohnou jeho majestátem, jak ho lze brát vážně, když se vztyčeným prstem troubí na poplach před „ruskou agresí“?

Tak či onak, neznalost ani ignoranství jej neomlouvají, ani jeho na piedestal kladené strachy o semknutost západní civilizace pod praporem s hvězdami a pruhy tváří v tvář jakémusi asijskému barbarství, jež symbolizuje dnešní Putinovo Rusko, z něhož si on a jeho ideologičtí soukmenovci udělali prosperující živnost.

Novinář Jan Macháček se netají svou radostí, že patří na správnou stranu barikády.