Marek Řezanka
10. 4. 2015 Disidenti
Málokdo z nás zůstává stejný. Člověk nezřídka prochází nejrůznějším vývojem, který se odráží i ve změně jeho postojů. Pokud ovšem touží působit na širokou veřejnost – a mít u ní kredit, nějakou základní vnitřní konzistenci sama se sebou by měl být schopen si udržet.
Koho by napadlo, že ideolog Pehe (slovo politolog už k němu po celé škále ryze ideologických textů jaksi nepasuje – např. viz Obhajoba neobhajitelného aneb Perly pana Pehe) psal kdysi i poněkud jinak, než jsme svědky v těchto dnech?
Je to všechno trapné
Ve stati Šéfredaktoři deníků v roli propagandistů poměrně výstižně charakterizuje selhání našeho mainstreamu, kam se v posledních letech sám zařadil – dokonce do jeho čela:
„Je to všechno dost trapné. Ani dvacet let po pádu komunismu nejsou přední média schopná nahlížet věci střízlivě, informovat místo agitování, mluvit normálním jazykem místo výkřiků z časů třídního boje. Dopředu vědí, jak to s námi dopadne, zvítězí-li levice… Ať tak či onak, jisté je, že část našich médií opět zoufale selhává. Fungují v podstatě jako součást volební kampaně když ne jedné pravicové strany, tak několika. Bohužel se tak svým obsahem, k němuž patří i výše zmíněné texty jejich šéfredaktorů, zařazují na úroveň propagandistických billboardů, kterými je zaplavena celá země. Jejich deníky neinformují o volební kampani a volbách; naopak, volební kampaň aktivně dělají.“ Tehdy se ještě proti úrovni „propagandistických billboardů vymezoval“. Dnes symbolizuje jejich tvář.
Vojna a mír podle Jiřího Pehe
Lídr Pravého sektoru jmenován poradcem ukrajinské armády
Stačí se začíst do páně „politologova“ pamfletu zaměřeného proti M. Zemanovi.
„Nezbývá nám evidentně než si vybrat ze dvou možných skandálů, za něž bude – ať už je to ten nebo ten – zodpovědný primárně Zeman kvůli svému rozhodnutí jet slavit konec 2. světové války do Moskvy v situaci, kdy si to státníci ve spojeneckých zemích z dobrých důvodů téměř všichni rozmysleli.“
Pehe označuje poklonu obětem druhé světové války v Rusku za „ostudu“. Nedodává ovšem proč. Že by si vystačil s otřepanou frází, že se v Moskvě bude údajně promenovat armáda, která „rozvrací Ukrajinu“? Nebo že něčeho tak „odporného“ jako připomenutí konce druhé světové války se v Moskvě může kromě Zemana účastnit leda tak Kim? Stále je nám předhazováno, že oběti války si můžeme připomínat všude – a nemusíme jezdit do Moskvy. Jistě. Stejně jako je pravda, že Rusové nejsou jediní, kdo během druhé světové války zaznamenal početné ztráty. Ale pravdou je i fakt, že se klíčové bitvy pro celkový vývoj druhé světové války odehrály mimo jiné před Moskvou či u Stalingradu. Umírali tam nejen vojáci, ale i civilisté. A umíralo jich hodně. Ruští občané si bojkot sedmdesátiletého výročí konce druhé světové války nezaslouží.
Nevšiml jsem si, že by Pehe nazýval ostudou setkání různých politiků, kteří se uculovali, jací že jsou „Charlie“, a kde nikdo neprotestoval proti porušování mezinárodního práva například ze strany Netanjahua. To zřejmě ostuda nebyla – to byla demonstrace „západních hodnot“. Západní hodnoty budeme nejspíš stvrzovat i podpisem TTIP. A Pehe na jakákoli rizika pro naši demokracii a svobodu s největší pravděpodobností nepoukáže.
Zdroj původního obrázku: Alex E. Proimos [CC BY 2.0]
Podobně Pehe jako ostudu nevnímá, že velvyslanec cizí země označuje zahraniční cestu našeho prezidenta republiky jako „prekérní“. Stokrát může tvrdit, že prezidentovi nic nezakazoval – jenom ho upozorňoval. Když ale velvyslanec nemá prezidenta ni na cokoli upozorňovat. Navíc způsobem, který je možno pokládat za nátlak.
Pehe bagatelizuje zločiny v Iráku či v Libyi, jež se snaží omluvit zločiny diktátorů – kteří se jich ovšem dopouštěli během studenoválečného konfliktu s podporou USA. V podobném duchu potom argumentuje proti Zemanovi – a snaží se čtenáře utvrdit v přesvědčení, že Zemanovo jednání je krajně nevhodné až trapné.
Nezodpovědní občané
Pehe agituje a agituje. Je ochoten se raději s někým mýlit, než hledat pravdu. Na Západ nedá dopustit – a pětadvacet let od listopadových událostí hodnotí mezinárodní dění optikou: „Je proti nám, kdo není s námi…“ Poněkud smutné zjištění a tragický přerod jednoho kdysi i přemýšlivého politologa. Dnes již jen člověka, který se veřejně netají nejen svou záští k Zemanovi, ale který se skrz prsty dívá i na jeho voliče. Což považuji za zcela neprofesionální.
„O Zemanových voličích v ústavě nic nestojí. Za prezidentovo jednání podle ní zodpovídá vláda, a ne jeho voliči. Pokud chce Zeman jet do Moskvy, protože si to údajně přeje část jeho voličů, ať jede za svoje peníze jako soukromý vyslanec svých voličů. Památku padlých ve jménu celé České republiky, tedy i svých nevoličů ať pak uctí u nějakého hrobu padlých sovětských vojáků u nás doma.“
(Viz KOMENTÁŘ: Co dělá ze Zemanovy cesty do Moskvy skandál – Jiří Pehe)
Možná by se Zemanovi voliči mohli na jeho cestu složit. Pehe a jemu podobní by aspoň viděli rozdíl mezi „kůlem v plotě“ a prezidentem zvoleným v přímé volbě (jakkoli ta měla jen pramálo společného s prvky přímé demokracie). A také by viděli, že Česká republika má i jinou tvář, než která se culila na americký konvoj, celá blahem bez sebe. Nepochybuji, že i potom by si pan Pehe našel nějaké to vysvětlení, proč si část naší společnosti „součástí západní kultury se západními hodnotami“ být nezaslouží.
