Vyvražděte ruské agenty dle seznamu!

Radim Valenčík
27.4.2015 Střípky ze světa

Poprvé zazněla otevřená výzva k preventivnímu vyvražďování těch, co mají na dění na Ukrajině jiný názor, než jaký se nám předkládá v rámci Velké ukrajinské lži. A to je vážné. Víc vážné, než si uvědomujeme. Asi stále ještě žijeme v iluzi, že “demokracie je diskuse”.

A nezaznělo to z úst osoby bezvýznamné. Zaznělo to z úst vládního zmocněnce. A nezaznělo to jen tak do větru, ale v přímé souvislosti se sestavováním seznamů osob, které údajně slouží Putinovi.

Podle mého názoru byla naplněna skutková podstata trestného činu a orgány činné v trestním řízení by měly konat.

Propůjčilo se k tomu (nebo bylo k tomu vytvořeno) internetové médium “Neovlivní”:

Nejdříve začalo zveřejňovat seznam těch, co údajně slouží Putinovi::

První a druhá pětice Čechů, kteří dle “NEOVLIVNÍ” slouží Putinovi:
Jan Mládek, ministr průmyslu a obchodu, často označovaný za autentického rusofila, Miloslav Ransdorf, europoslanec, považovaný za hlas ruské propagandy v Česku, Michal Voráček, vydavatel Parlamentních listů, které dávají prostor kremelským postojům, Jiří Vyvadil, bývalý soudce a politik, zakladatel Spolku přátel Ruska, Miloš Zeman, prezident, do značné míry veřejně podporuje Putinovu politiku, Vladimír Dlouhý, exministr průmyslu, v Rusku rezonují jeho výroky o neúčinnosti sankcí, Vojtěch Filip, předseda KSČM, vysoce postavený prokremelský ústavní činitel, Jaroslav Foldyna, poslanec ČSSD, Petr Hájek, novinář, bývalý vicekancléř prezidenta republiky, Václav Klaus, bývalý prezident.

Jak rozpoznat tyto Putinovy agenty. K tomu dává “NEOVLIVNÍ” tento klíč:

“Jejich názory a postoje nereprezentují oficiální českou zahraniční politiku. Odmítají protiruské sankce, obdivují Putina nebo kritizují Západ za tvrdý postup proti Kremlu. Jejich hlasy využívá ruská propaganda. Deník Neovlivní.cz sestavil seznam deseti nejvlivnějších českých postav, které “slouží” Moskvě.”

Ano. Někdo, kdo se prohlásí za toho pravého, začne vytvářet seznam podle tohoto klíče. Přitom on sám si bude určovat, co je a co není “reprezentací české zahraniční politiky” apod. A pak ve vhodnou dobu, s využitím podobné provokace jako byla v Oděse, nasadí ordnery a začne podle seznamu vyvražďovat. Jako v Oděse. Aby “zabránil válce”. Vznešený cíl.
A pak následně uveřejnilo obsáhlý rozhovor s V. Bartuškou, kde zcela nepokrytě zazněla výzva k preventivnímu vyvražďování na základě předem připravené provokace. Zde je to, co V. Bartuška říká (a to, jak si může každý ověřit) v naprosto jednoznačném kontextu:

“Skupina civilistů obsadí budovy administrativy, muži, ženy, děti. Do dvou dnů se tam začínají nosit zbraně, ženy a děti odcházejí, zůstávají ozbrojenci. Pokud se jim postavíte rychle čelem, jako to udělali třeba v Oděse, kde je prostě upálili, nebo v Dněpropetrovsku, kde je prostě zabili a pohřbili u silnice, tak máte klid. Když to neuděláte, tak máte válku. To je celé.”

K tomu jen malá poznámka: Události v Oděse neproběhly tak, jak V. Baruška popisuje. Bylo doloženo, že se jednalo na jedné straně o provokaci, na druhé straně o brutální vyvražďování civilistů (včetně žen, neozbrojených civilistů) pro výstrahu.

Teď už jde o život. Měli bychom se poradit, jak se bránit vůči těm, co nemají žádné zábrany a vyzývají k organizovanému teroru. Příležitost k tomu dává již zmíněné první výročí Oděské tragédie: K tomu více na Facebook:

A pozvánka na shromáždění při příležitosti prvního výročí Oděské tragédie:
Před rokem se odehrála v Oděse tragédie. Zapomenout na ní by znamenalo rezignovat na lidskost. My, kteří odmítáme být lhostejní k tomu, co se odehrává na Ukrajině, mlčet nebudeme.

V sobotu 2. května v 16.00 si na Hradčanském náměstí v Praze nejenom připomeneme oděské oběti, ale současně také budeme protestovat proti šíření nenávisti a netolerance v naší společnosti. Na závěr bude přečtena výzva vládě ČR a EU, aby bezpodmínečně požadovaly po Ukrajině vyšetření masakrů v Oděse, na Majdanu, ale i vraždy opozičních politiků a novinářů a potrestání viníků. Jedním z řečníků bude také očitý svědek oděské tragédie.

Dokumentace:
Rozhovor s V. Bartuškou v “Neovlivní” vyšel na dvě části. Uveřejňuji obě, aby si každý mohl udělat představu o kontextu toho, co jsem z rozhovoru citoval. To nejdůležitější je až v druhé části. Barevně jsem zvýraznil, aby bylo možné snadněji najít.
 
Diplomat Bartuška: Potřebujeme třídenní kolaps. Ten by nás poučil

Václav Bartuška.
Diplomat, vládní zmocněnec pro energetickou bezpečnost. Posledních deset let se pohybuje v blízkosti vrcholných politiků nejen v Česku, ale i v zahraničí. Je přesvědčen, že společnosti by prospěl drobný šok.

Bývalý studentský vůdce, novinář a později zaměstnanec ministerstva zahraničí v něm mluví o vlivu, ruském prezidentovi Vladimiru Putinovi i o svém životním zlomu.
 
DLM: Co si představujete pod slovem vliv?

Schopnost přesvědčit, přimět nebo přinutit některé lidi, aby udělali to, co já chci.

DLM: Koho byste označil za osobnost, která má vliv a používá ho tím správným “dobrým směrem”?

Nechtěl bych být nefér k mnoha a mnoha lidem, kteří dělají svoji práci dobře. Myslím si, že jeden takový člověk je Dana Drábová, která je prostě slušná, velmi vzdělaná. Přesně člověk na svém místě. Pracuje pro tuto zemi. Ale lidí, jako je ona, znám mnoho. Ve státní správě, dokonce i v politice. Nechci vyjmenovávat celý seznam lidí. Myslím si, že média dělají často to, že vezmou pár hajzlů a tím nátěrem přetřou všechny ostatní. To je tak trošku neštěstí. Kdybychom byli tak strašná země, jak je občas v médiích psáno, tak by se tu žilo podstatně hůř.

DLM: Jaká témata by lidé s vlivem měli podle vás nastolovat?
 
První otázka asi je, jestli u nás vůbec máme dostatečně velkou elitu, která má přehled, zajímá ji co se ve světě děje a kam směřuje. Pokud nějakou takovou elitu máme, tak klíčová otázka je, jakou míru integrace s Evropou chceme mít. Otázka eura, řečeno velmi jednoduše pro běžnou veřejnost. Ale je toho mnohem víc. Další otázky jsou, kolik budeme ochotni přijmout přistěhovalců, kolik budeme ochotni přijmout pravidel, která tu dneska ještě nemáme, nakolik se budeme chtít stát fakticky další součástí západní Evropy. Pořád jí ještě nejsme.
 
DLM: Co je pro vás společensky odpovědný životní styl?
 
To je strašně gumové měřítko a v zásadě každý považuje za ten správný životní styl ten svůj a ten nesprávný je všechno ostatní. Myslím si, že v tuto chvíli není žádný konsensus na tom, co je správné nebo není.

DLM: Změnil jste svůj pohled na svůj životní styl s ohledem třeba i na trvale udržitelný rozvoj, ekologii?

Největší zlomy v životě jsou většinou ty soukromé. Já jsem nejvíc změnil svůj pohled na život, když se nám narodily děti. To byla největší změna vůbec. Jinak jsem změnil svůj pohled na svět, když jsem před čtvrt stoletím málem umřel v Pákistánu. To jsou myslím ty zlomy, které jsou důležité. Když vám někdo vysvětluje, jak vymírají pandy, to vás jistě zaujme, ale ty zásadní věci se dějí okolo vás, ve vaší bezprostřední blízkosti nebo přímo vám.

DLM: Je pro vás kariéra důležitá?
 
Pro mě je důležité dělat něco, co má smysl.

DLM: Kterou značku, firmu, výrobek, považujete za symbol úspěchu?

Třeba mám rád značku Člověk v tísni. Je to myslím přesně ten druh úspěchu, který tato země potřebuje. Spousta drobné práce, která se ničím nechlubí, ale je důležitá.

DLM: Existuje nějaká věc, bez které byste si nedovedl představit den?

Kontakt s rodinou nebo s lidmi, které mám rád.

DLM: Je něco, co Vám dělá v této zemi radost?

Spousta věcí. Země samotná, která je krásná. Praha, nádherné město. Moje rodina, přátelé. Mnoho, mnoho věcí. Sem se vracím rád, tady rád žiji.

DLM: Kdy bude mít Česká republika svoji dlouhodobou energetickou koncepci?
Tady je otázka, jestli nějakou novou potřebuje. Máme stávající z roku 2004, která je stále platná. A základní směrování určuje v celku jasně. Fakta se nezměnila. Naše země nemá vlastní zásoby ropy a zemního plynu. Máme trochu uhlí, ale jeho vytěžení je otázkou sociálního smíru na severu Čech. Máme jadernou energetiku, kterou budeme mít dál. Otázkou je podíl obnovitelných zdrojů. Největší otázkou je, kolik je každý z nás ochoten za elektřinu platit.

DLM: Ale trend ve vyspělých zemích jde právě směrem většího využívání obnovitelných zdrojů.
 
Tím si nejsem vůbec jist. Mluvte o konkrétních zemích. Ve Spojených státech? Tam to rozhodně není, primárním vítězem je zemní plyn. Obnovitelné zdroje vyrůstají z poměrně malých základů, jednotek procent, řekněme osm, deset procent ve vyspělých zemích. Drtivá většina paliv jsou pořád fosilní, a tak to ještě zůstane po několik desítek let.

DLM: Nemyslíte si, že třeba klimatické změny by mohly přinutit především vyspělé země, ale i Čínu a další velké znečišťovatele, aby se obnovitelným zdrojům více věnovaly?

Primární důvod bude vždycky ekonomický. Můžeme se starat o to, jaké bude počasí za třicet let, to je samozřejmě důležité. Ale mnohem víc vlády zajímá, jestli budou zvoleny v příštích volbách, případně jestli generální tajemník obhájí svůj post. To se děje teď, právě tady. Takže ekonomické parametry budou vždycky klíčové.

DLM: To určitě. Ale vývoj může vést ke stále větším přírodním katastrofám způsobeným klimatickými změnami, které budou mít horší ekonomické dopady. A zastavit tento vývoj bude čím dál dražší. Lze očekávat, že závazky vlád snížit emise skleníkových plynů povede k dalšímu zdražení fosilních paliv a naopak ke zlevnění obnovitelných zdrojů energie. A budou čím dál dražší.
 
Sám jste to řekl. Nové zdroje budou levnější, a proto se stanou ekonomicky zajímavější. Jinak si nedovedu představit, že by třeba tato země byla ochotna vynaložit 20 procent svého HDP, aby zvětšila podíl obnovitelných zdrojů na padesát procent.

DLM: Jak bude podle vás vypadat energetický mix v roce 2030?
 
Bude velmi podobný tomu dnešnímu. Je to za patnáct let, což je z pohledu energetiky prakticky zítra. My si často neuvědomujeme, jak obrovská infrastruktura udržuje náš svět v chodu. Kupříkladu elektromobilita, elektrická auta. Světová energetická agentura vydala krásný přehled. Sepsala závazky všech vlád světa k tomu, kolik procent elektrických aut chtějí mít v roce 2030. I kdyby všechny vlády své sliby splnily, což se nestává, tak podíl elektrických automobilů na globálním autoparku bude tvořit necelé jedno procento. Nepochybně se budou objevovat nové zdroje energie, v mnoha případech staronové, jako větrné mlýny v Holandsku před několika stoletími, ale nástup nových technologie bude chvíli trvat.

DLM: Jaké jsou podle vás největší hrozby pro energetickou bezpečnost u nás?
Jenom jedna, a to zásadní. Drtivá většina veřejnosti vůbec netuší, jak obrovská infrastruktura se udržuje v chodu, aby zajistila náš příjemný životní styl. Z toho plyne totální lhostejnost. Elektřina je něco, co už čtyři generace máme všichni doma, na českém venkově tři. Tudíž nikdo nebere vůbec v úvahu, že by tomu tak být nemuselo. Zemní plyn teče na hranice Evropské unie čtyři a půl tisíce kilometrů. Ropa k nám doputuje z druhého konce světa. A to nás nechává chladné.

DLM: Takže infrastruktuře nevěnujeme dostatek pozornosti?

Myslím si, že nevěnujeme pozornost obecně ničemu, co nás netlačí. Když popraská pražský vodovod, tak ho opravíme. Neuvažujeme dlouhodobě o tom, co vlastně pijeme a odkud se to bude brát. Kromě lidí, kteří se tím přímo zabývají. Podobně je to v elektřině, ropě a plynu. Pak jsou oblasti, o kterých se vůbec nebavíme – jako kanalizace a sběr odpadu. Mimochodem, když zastavíte kanalizaci a sběr odpadů, tak do měsíce je Praha, nebo jakékoliv velké město, neobyvatelná. Nejdřív nastoupí zápach a potom nemoci. Všichni lidé buď umřou nebo odejdou. To v životě neuslyšíte v žádné politické řeči.

DLM: To, co říkáte, zapadá to jistého trendu, kdy se mluví o hrozícím kolapsu souvisejícím s přílišnou komplexitou naší civilizace. Mluví o tom často Václav Cílek, mluví o tom Miroslav Bárta. Objevuje se to jak v seriózních médiích, tak se tomu věnují i média méně seriózní. Je to tedy vážný problém a mělo by se s tím něco dělat?’

Znám tyto pány a mám je moc rád. S Václavem Cílkem máme pravidelně společné přednášky na akademii. Studoval jsem a přednáším dějiny, a tuším, co ty kolapsy v minulosti znamenaly. Při zániku Římské říše se během několika let Řím z milionového města stal městem desetitisícovým. To bych nechtěl zažít a na to se rozhodně nechystám. Co jsem byl v roce 2006 jmenován do funkce, říkám, že bychom velmi potřebovali takový třídenní blackout, třídenní vypnutí elektřiny. Abychom pochopili, jak ji potřebujeme. Aby maso vyteklo z mrazáků. Ale ne delší, protože od pátého dne se situace láme a začíná rozpad civilizace tak, jak ji známe. New Orleans pátý den po Katrině. Policisté nepřišli do práce, protože se zbraní v ruce bránili svůj vlastní majetek a své rodiny. Nechtěl bych takový rozpad naší civilizace zažít. Nějaký drobný šok by si zasloužila, to nepochybně. Ale když hovoří někdo o kolapsu nebo poklesu komplexity systému, hovoří jinými slovy o tom, že by se tady populace zmenšila třeba na jednu padesátinu tak, jako v Římě při pádu impéria. To je něco, vedle čeho jsou katastrofické filmy dětskou hříčkou. Takže děkuji, na to se nechystám.

DLM: Jedna věc je, jestli se na to chystáte, jiná věc je, jestli to skutečně hrozí.

Každému komplexnímu systému hrozí, že se může poškodit, rozpadnout. Na druhou stranu si vezměte ty nejtěžší testy komplexity, jimiž jsou války. Ty prokazují, že pokud populace neztratí základní chuť k životu, respekt ke vzdělání a pracovitost, tak se dokáže dát dohromady velmi rychle. Německo v roce 1945 bylo hromadou sutin, o dvacet let později bylo průmyslovou velmocí. Japonsko bylo v roce 1945 nukleární pouští a v roce 1964 hostilo olympiádu. Věřím tomu, že civilizaci definují především dva parametry, a to je pracovitost, vztah k práci a vztah ke vzdělání. O pracovitý národ, který respektuje vzdělání, nemám starost. Může ho potkat tsunami, zemětřesení, válka, on se dá dohromady.

DLM: Myslíte si, že český národ takovým národem je?

Ještě pořád má respekt ke vzdělání, ke školám. S tou pracovitostí je to různé. V Praze je jí asi trochu méně, než třeba mimo Prahu. Ale ještě pořád jsme zvyklí pracovat rukama nebo aspoň si to umíme představit, a mnozí to pořád ještě děláme. Já si myslím, že jsme na tom výrazně lépe než mnohé jiné národy.

DLM: Říkal jste, že ta největší hrozba je infrastruktura…

Hrozba je to, jak moc si neuvědomujeme, že bereme elektřinu, benzín, zemní plyn jako danost, jako náš nárok, naše občanské právo. To si myslím, že je ta hrozba.

Druhá část rozhovoru:

Diplomat Bartuška: Nemějte iluze. Putin se na Ukrajině nezastaví 

DLM: Velká část našeho energetického mixu je pokrývána z Ruska. Když se podíváte na dění na Ukrajině a zamyslíte se nad Putinovými neoimperiálními choutkami, nevidíte z této strany žádnou hrozbu?

Pro to, co Putin dělá, bych nepoužil slovo choutky. Berme ho vážně. On patnáct let říká, že rozpad Sovětského svazu byla největší tragédie 20. století. Můžeme si myslet něco jiného, pro nás to může být třeba 1. nebo 2. světová válka, nebo Mao Ce-tungova éra v Číně. Pro něj je to rozpad Sovětského svazu. Nekrvavý, v zásadě mírový. Patnáct let to říká, patnáct let sbírá síly, aby to mohl napravit. Čili to, co začalo na Ukrajině, přesněji řečeno v Abcházii a jinde, bude pokračovat. Samozřejmě se nezastaví na Ukrajině. Pokud někteří lidé u nás mají pocit, že to skončí na východě Ukrajiny, tak jsou velmi naivní. Počátkem března loňského roku, po obsazení Krymu a začátku té nevyhlášené války, mi volalo mnoho novinářů a klasická otázka byla, o kolik se zdraží benzín na pumpě? Všem říkám, bude vás zajímat, kolik stojí benzín na pumpě, když budete mít před domem ruský tank? Oni to všichni brali jako hyperbolu. Ale to vůbec není přehánění. Rusko chce zpátky to, čemu říká životní prostor, Hitler tomu říkal Lebensraum. Rusko udělá vše pro to, aby si ho mohlo vzít zpátky. A vezme si to, co se nechá vzít.

DLM: V Německu se říká, že Rusko je tam, kam ruský voják položil svou nohu. Znamená to, že máme mít strach?

Ne, strach ne. Není důvod mít strach. Jsme součástí NATO a Evropské unie. Měli bychom vidět realitu, jaká je. Nemít žádné iluze.

DLM: Chce se mi věřit, že to je taky názor české vlády. Ale když sleduji názory prezidenta a jeho blízkých, tak mám obavy, že Česko je vnímáno jako země, která nemá úplně jasno, kam patří a nebere hrozbu ze strany Ruska dostatečně vážně. A že se našim nejasným postojem můžeme v rámci EU a NATO jevit jako nespolehlivý partner.

Vláda nedávno schválila návrh obnovení odvodů jak pro muže, tak pro ženy od věku 18 let. Myslíte, že by něco podobného vláda projednávala před dvěma lety? Odehrává se obrovská spousta věcí, o kterých nemluvíme. Nepochybně začaly naše služby mnohem víc sledovat jedince, některé cizí státní občany na našem území. To je nepochybná pravda, nevidím důvod to nějak vybubnovávat. Myslím, že jsme mnohem připravenější na případné zelené mužíčky v Karlových Varech nebo kdekoliv jinde.

DLM: Jsme také připraveni na zelené mužíky třeba v Tallinu? My jako ČR?

Estonci nepochybně ano. A nepochybně budou i střílet. Myslím, že i NATO je připraveno. Problém by mohl nastat, kdyby Rusové byli opravdu hodně chytří. Mohli by v Pobaltí začít demonstracemi civilních občanů, třeba v Narvě, která je víceméně ruské město, nějakých 93% jsou Rusové. Nebo i jinde. Taková akce by mohla přerůst v něco dalšího. Na druhou stranu jsme velmi podrobně sledovali model, který byl použit na východě Ukrajiny, v Doněcku, Luhansku a v dalších městech. Šlo to jakoby přes kopírák a popírá to teorii o lidovém povstání. Skupina civilistů obsadí budovy administrativy, muži, ženy, děti. Do dvou dnů se tam začínají nosit zbraně, ženy a děti odcházejí, zůstávají ozbrojenci. Pokud se jim postavíte rychle čelem, jako to udělali třeba v Oděse, kde je prostě upálili, nebo v Dněpropetrovsku, kde je prostě zabili a pohřbili u silnice, tak máte klid. Když to neuděláte, tak máte válku. To je celé. Estonci to ví velmi dobře, Lotyši taky, Litevci taky, Poláci taky. Myslím, že i Češi. Nepodceňujte prosím, jak moc se naše země za poslední čtvrtstoletí proměnila.

DLM: Vedl jsem celou řadu diskusí s lidmi, kteří nepatří do mé “bubliny” a kteří jsou značně ovlivněni masivní kremelskou propagandou nejen na sociálních sítích. V souvislosti s americkým konvojem to proniklo i do seriózních médií a vznikl dojem, že Češi průjezdu odmítají.

A viděl jste potom realitu.