Daniel Veselý
15.4.2015 Altpress
Málokdy se stává. že by se o dění v České republice někdo za našimi západními humny zajímal. Ono je možná lepší, že tomu tak není, protože řada politických eskapád v této zemi se nedá žánrově spolehlivě zařadit; není to ani komedie, ani horor, možná snad jakási nečistokrevná směska obého. Nyní ale přichází renomované periodikum Foreign Policy s obavami o osud české demokracie, jež byla po triumfujícím sametu na Západě vydávána jako úspěšně fungující model moderního kapitalismu bez drakonických přehmatů, jež drtily především země bývalého Sovětského svazu.
 |
|
Časopis Foreign Policy varuje před českým oligarchou Andrejem Babišem
a jeho touhou po stále větší moci.
|
Autoři článku s názvem Now the Czechz Have an Oligarch Problem, Too Ola Chichowlasová a Andrew Foxall si s velkou dávkou naivity mysleli, že s pádem minulého režimu se z naší země, nejdříve Československa, po roce 1993 České republiky (je napínavé sledovat, že tentokrát nedošlo k frapantní mýlce; nejsme už zdivočelí Čečenci), stala výkladní skříň neoliberálního kapitalismu.
Autoři ovšem pozapomněli, že v euforických 90. letech minulého století u nás docházelo ke grandiózní krádeži či eufemicky řečeno privatizaci státního majetku, korupci, jánabráchismu, zrodu nové žraločí nomenklatury, zatímco se stovky miliard ztrácely v podezřelých vestách a vyhladovělých portmonkách, a slovo tunel se vedralo do české mluvy a je dnes již legendární, ba inspirující i pro některé další státy.
Jeden svatořečený, druhý pranýřovaný a třetí bez komentáře
A nad tím vším bděl bývalý prezident a zvěstovatel „Dobra“ Václav Havel a expremiér a normalizační inženýr v jedné osobě Václav Klaus. Zatímco se ten druhý po právu brzy ocitnul na mediálním, posléze i politickém pranýři, ten první již od roku 1990 pochopil, že naše země je jen banánovou republikou, nyní však v hájemství velmoci, jež zvítězila nad rozloživší se Říší zla. Bylo proto podle importovaného bontonu nutno souhlasit a podporovat veškeré zločiny Vítěze studené války, vydávané s noblesou za civilizační mise, jež s pádem údajného ideologického soka ale neustaly, ba pokračovaly a v roce 2003 vyústily ve skutečný horor trhající dodnes Střední východ na kusy.
Ten první politik již za svého života získal gloriolu, po své smrti byl přímo svatořečen a má bustu v americkém Kongresu, nicméně o mrtvých jen v dobrém. Zato druhý politik pravděpodobně vyplýtval veškerý svůj um při nastolování „thatcherizace“ československé, potažmo české ekonomiky (ač ji už v euforické době nastupující deváté dekády příkře odsuzoval každý soudný ekonom) a na pranýři díkybohu setrvává dále.
Příchod Drákuly
Pisatelé článku tedy tyto jevy zabalili do voňavého hávu nevinnosti, řkouce, že naše země v této době „rozkvétala“ a stala se zárodkem „mimořádně úspěšného příběhu“, aniž by uvedli, že první Newtonův zákon v našem podnebném pásu rovněž platí. Temná mračna se dle jejich mínění nad naší kotlinkou rozprostřela teprve s příchodem finanční krize, s nedůvěrou vůči Bruselu a všeobecně panující deziluzí z politiky, již umně rozdmýchával a stále rozdmýchává stávající prezident Miloš Zeman. To vše populisticky dokázal využít potravinářský magnát a oligarcha, který skoupil vlivná média, načež se svou politickou platformou ANO uspěl ve volbách a nyní zastává klíčové funkce v nejvyšších patrech české politiky.
Kumulace moci v rukou jednoho z „politicky nemocnějších miliardářů na světě“ a katapult „Babisconiho“ na výsluní moci podle těchto novinářů představují „bod obratu“ v našich postkomunistických dějinách.
 |
| Údajný Putinův kůň Viktor Orbán |
A záhy přichází klíčové sdělení textu: „Ačkoliv situace v Praze není tak nepříznivá jako v Budapešti, kde to vypadá, že Viktor Orbán ztrácí důvěru v demokracii coby politický systém, redukce demokratických institucí v České republice je alarmujícím znamením v té části Evropy, která je zranitelná tváří v tvář vlivu Putinova Ruska. Vzestup Andreje Babiše je toho učebnicovým příkladem.“
A je to tady, povinný Bubák je opět na scéně. Autoři článku dále rozebírají Babišovu estébáckou minulost, likvidaci kmotra Mrázka, za níž oligarcha možná stojí, možná nikoliv, a další jeho skandály a prohřešky. Vyměnili jsme „disidentskou tradici“ za „obchodní zájmy“, posteskli si oba žurnalisté na konci textu nostalgicky, aby tak ukázali, že vůbec nic nepochopili.
Ano, Babišův politický, ekonomický a mediální růst je bezesporu skutečným ohrožením demokratických mechanismů, zbyly-li tu vůbec nějaké, aniž by k tomu potřeboval přímou telefonní linku do Kremlu. Ona oligarchizace politické a mediální scény vskutku není pouze plíživá, nýbrž zcela naze otevřená. Není to ale pouze náš „Babisconi„, kdo se na postupné vaporizaci demokratických hodnot v současnosti podílí, byť má nyní v rukou tolik moci, již by mu kdejaký ukrajinský kolega mohl závidět; moci, jež je velice snadno zneužitelná a která se může stát větší černou můrou, než si dokážeme představit.
 |
| I tito tři politici se každý svým dílem podíleli na úpadku demokracie v ČR |
