Radim Valenčík
Včera jsem poukázal na rodící se problém DVOJVLÁDÍ, které s velkou pravděpodobností bude dlouhodobějším jevem doprovázejícím vývoj v EU. Na tom, jak se toto dvojvládí bude vyvíjet, bude podstatným způsobem záviset, zda se podaří či nepodaří určitým silám (těm, které podstatným způsobem ovládly administrativu USA) dotlačit EU do zničující války s Ruskem. Stupňování nátlaku (jakkoli propagandisticky zastírané) bude dělat realitu stále čitelnější a bude vést k určité aktivizaci lidí.
Z mého hlediska je nyní tím nejaktuálnějším a nejdůležitějším co nejvíce populárně objasnit význam toho, aby si každý, kdo cítí zodpovědnost za budoucnost, co nejvíce kultivoval svoji představu toho, o co jde. Tj. nespoléhal se jen na to, že on to správně vidí, resp. že k chápání toho, o co jde, má ten “správný mustr”.
Význam toho ukazují i peripetie s proplacením Zemanovy cesty do Moskvy a následného oznámení, že se nezúčastní vojenské přehlídky. Povrchně prestižní chápání z toho okamžitě dělá “Zemanovu zradu”. To je projevem nepochopení toho, o co jde. Hra je mnohem složitější. Zeman sehrál nesmírně významnou roli, protože i někteří politici, kteří třeba i vícekrát selhali, hledají způsob, jak se vymanit z tlaku určitých skupin ovládajících v současné době administrativu USA a slepé uličky vtažení EU do války s Ruskem (situace se totiž skutečně stává kritickou). Z tohoto hlediska je třeba ocenit i to, že den po oslavách přijede do Moskvy i Merkelová, která, jak bylo sděleno “bude v Kremlu jednat s prezidentem Vladimirem Putinem, napomůže boji s “protiruskou kampaní””.
Mj. postoj Merkelové (která samozřejmě již několikrát selhala – a i to si je potřeba pamatovat) ostře kontrastuje např. s tím, co v tuto dobu říká Walesa, viz:
Prostě je potřeba rozlišovat, nedělat si iluze o nikom, ale vnímat posuny názorů.
A teď to hlavní:
Moc a moc se přimlouvám za to, moc a moc apeluji na to, aby každý, kdo chce něčím prospět k odvrácení rizik, která nám hrozí, si vědomě pěstoval, a to v komunikaci s ostatními lidmi (i lidmi odlišných názorů), určitou ucelenou představu k tomu, o co jde a co dělat, pokusil se postupně stále lépe a přesněji odpovědět na následující otázky:
1. Je to, co děje, jen selháním politiků a projevem toho, že se společenský vývoj může někdy zkomplikovat, nebo jsme svědky určitého historického excesu, který má hlubší příčiny?
2. Pokud se jedná o historický exces, tak jeho příčinou je souhra řady okolností, nebo to, že se vyčerpaly možnosti setrvačného vývoje společnosti a že jsme vtaženi do dějů podobných, jakými byla kdysi průmyslová revoluce, změna samotného ekonomického základu společnosti?
3. V případě, že jde o historickou změnu, bude mít tato změna charakter spíše socialistické revoluce, tak jak socialistické revoluce známe (odehrávat se v politické oblasti a na základě politické moci budou provedeny vlastnické změny), nebo bude mít charakter obdobný jako průmyslová revoluce (probíhat různě v různých zemích, s různými otřesy i bez nich se bude měnit ekonomický základ společnosti, to, co tvoří rozhodující část produkce, následně pak i postavení člověka jako takového v ekonomických procesech).
4. Vyřeší se současné problémy jen politickými střety či soupeřením různých politických skupin, sil či osobností, nebo budou muset proběhnout změny mnohem hlubší, v samotných ekonomických základech globální společnosti?
5. Jak si představit budoucí ekonomiku, na čem by mohla být založena a jak by bylo možné otevřít cestu takovému ekonomickému růstu, který by odpovídal naplnění reálného bohatství lidského života?
6. Víme dostatečně, jak je generována současná moc? Je to jen selhání lidí zpronevěřujících se svému mandátu, který jim byl dán ve volbách, nebo jsou selhání systémová a jsou výsledkem působení různých mechanismů, které je potřeba rozpoznat, znát a teprve v souladu s tím jednat?
7. Lze provést nějaké pozitivní reformy, takové, které by umožnily učinit ekonomiku silnější a život člověka bohatší? Jak? Na jakém základě? Ve kterých oblastech?
8. Mohla mít opozice v Řecku, která se v podobě Syrizy dostala k moci, lepší program, program, který by jí umožnil ofenzívnější vyjednávání s tzv. věřiteli? V čem mohl být lepší?
9. Lze dopředu odhadnout situace, kdy bude možné něco měnit? Jak se na ně co nejlépe připravit? Jak co nejefektivněji spolupracovat s těmi, co se snaží najít cestu ze současné krize? Jak překonávat rozdíly v názorech na to, co se odehrává?
10. Je základem správného postoje rozdělování lidí na “ty, co stojí na naší straně barikády, a ty, co stojí na druhé straně barikády”, na ty, co jsou s námi, a co jsou proti nám apod.? Nebo je nutné velmi trpělivě a citlivě vnímat to, jak je každý člověk v současné těžké době zkoušen, jak se vyvíjí názory pod tlakem doby jak v případě normálních lidí, tak i politiků?
Podobných otázek je mnohem víc. Pokusil jsem se jen o prvotní nástřel. Rád uvítám další otázky (myslím, že by bylo dobré dát rozum dohromady a pokusit se o jejich co nejúplnější a nejpřehlednější výčet). Užitečné jsou i upřesňující otázky či výhrady k jednotlivým z 10 skupin otázek.
Především však:Teprve ten, kdo si začne bez předsudků či “zapouzdření” do vlastní předpojatosti systematicky pěstovat kvalifikovaný názor na současné dění, příčiny problémů a cesty jejich řešení (a to v celé šíři, v celém komplexu toho, s čím je nutné se vyrovnat), bude dostatečně připraven na řešení velmi složitých situací, do kterých jdeme. Teprve tehdy, když si budeme vzájemně rozumět na bázi kvalifikovaného vytváření názorů na současnost (a to chce učit se – komunikovat, číst), budeme schopni jednat dostatečně efektivně. Nebo zná někdo něco lepšího?
Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/2229-zemanova-cesta-do-moskvy-a-co-delat.html
