Jinak šeříky zvadnou…

Faktorů, proč byli Hitler a nacismus poraženi je celá řada, stejně jako bychom našli mnoho těch, kdo se na této porážce podíleli. Roli Svazu, potažmo Ruska na tomto výsledku ovšem nelze snižovat. Byla stěžejní. Pochopíme-li toto, pochopíme, proč je pro většinu ruských občanů výročí ukončení druhé světové války tak důležité. Tady vůbec nejde o to, jaká je dnes v Rusku forma kapitalismu či jaký máme vztah k ruskému prezidentovi. Jedná se však o to, jak si vážíme výročí, kdy lidé volali: „Už nikdy více“. Výročí, kterému by mělo patřit jedno z předních míst u takzvaných „západních hodnot“. Současně se tady ukazuje, nakolik jsme schopni si vážit potomků těch, kteří padli i za nás. Někteří z těch, kteří tvrdí, že si lze konec druhé světové války připomínat doma, si určitě 9. května nepřipomenou vůbec nic. Podle mě je důležité vyjádřit zemi, která přinesla vskutku enormní lidskou oběť, naše poděkování. Nazval bych to přímo aktem lidské elementární slušnosti.

Uctěním památky padlých nedemonstrujeme podporu ani Putinovi, ani ruskému režimu. Toto ovšem nepochopili například Němcová, Štětina, Kocáb, Pehe či Putna. Anebo to pochopili, ale z nějakého důvodu hodlají projevovat své „nepochopení“. Němcová vyzývala k neplacení Zemanovy cesty, neboť patrně nepokládá roli Ruska v ukončení druhé světové války za podstatnou. Nemá potřebu dávat tamním lidem najevo, že na ně nezapomínáme, že si jejich padlé připomínáme – a že si jich vážíme. „Poslankyně (Němcová) pokračuje s tím, že adresy webů údajně podporovaných z Ruské federace uveřejnil Reflex, doslova uvedla: „…v Reflexu mám dojem…“ Na webu České televize jsem žádné takové informace také nenašel. Ono je to totiž o tom, že taková tvrzení měla paní Němcová doložit sama… Svá tvrzení nijak nedokládá důkazy, ona „má dojem,“ že to někde četla. Od politiků na půdě parlamentu očekávám víc než jen dojmy a dezinformace“, píše J. Schmied na serveru Disidenti.org. 

Pokud M. Němcová není schopna svá obvinění doložit, měla by se omluvit. V této souvislosti, abychom měřili jednotným metrem, je třeba dodat, že stejně tak by se měl omluvit prezident republiky, pokud se mu nepodaří objevit text nazvaný „Hitler je gentleman“. Zmýlit se může každý – a pokud sezná, že se zmýlil, je dobré se omluvit. V takovém případě by byl nucen konstatovat, že název Peroutkova článku, k němuž bychom se měli kriticky vyjádřit (s tím, že doba, kdy byl psán, je pro autora spíše přitěžující, než polehčující okolností), je jiný. Otázkou ovšem je, zda se mýlí i paní Němcová, nebo zda záměrně tvrdí něco, o čem ví, že to není pravda. 

J. Štětina zase vyzývá ke svržení prezidenta. Nejspíše se mu majdanský ukrajinský scénář velice zalíbil. „Prezident Zeman asi neví, že Rusko vyhlásilo Evropě, to jest i nám, hybridní válku… V hybridní válce se používají zbraně v kyberprostoru, zelení mužíčci i tanky a letectvo“, prohlásil Štětina. Ten zase patrně neví, že zatím ve válce s Ruskem nejsme, ale s vydatnou pomocí lidí, mezi něž Štětina patří, se v ní jednoho dne ocitneme. Ale co naděláme, když pan Štětina má lepší informace než francouzský šéf rozvědky?

Gianni Rodari v jedné ze svých Pohádek po telefonu, Planeta pravdy, píše o planetě Mun a o stroji na lži, jenž funguje jako jakýsi automat a na jednu minci ze sebe vychrlí 14 000 lží, a to minulých, právě vyřčených i těch, které budou vysloveny v budoucnosti. Svou pohádku Rodari uzavírá konstatováním, že lidé, kteří neustále tyto lži slyšeli, byli donuceni říkat pravdu.

Někdy mám pocit, že jsme ve fázi, kdy stroj na lži již sice funguje, ale jeho produkt zatím označujeme za pravdu. Bylo by na čase, abychom funkci tohoto stroje odhalili – a abychom se podle toho začali chovat.