Memento Oděsa (Pozdravný projev na demonstraci v Praze 2. května)

Petr Schnur
7. 4. 2015   (zasláno autorem)
Vážení a mílí spoluobčané,
úvodem chci poděkovat pořadatelům této akce, konkrétně Zdeňku Kratochvílovi, se kterým jsem v kontaktu, za jejich angažmá ve věci samotné a možnost k vám alespoň touto cestou promluvit.
Vzdálenost a okolnosti způsobily, že tak nemohu učinit osobně, ale v duchu jsem po celou dobu zde s vámi. A my všichni společně v Oděse s rodinami a přáteli obětí i s těmi, kteří tam dnes tak jako my vzpomínají na toto šílené barbarství.


Jak je možné, že Evropa roku 2015 zažívá takovou hrůzu doprovázenou netečností a mlčením tzv. politických elit, údajných demokratů, a cynismem těch, kteří jsou na Ukrajině i jinde za tyto bestiality zodpovědní? Tento hrůzný zločin nespáchala sicilská mafie nebo mexické kartely, ale smečka vrahů v dresech „proevropského Majdanu“. Tyto síly byly strategickým partnerem Spojených států a Evropské unie při svrhnutí legitimní ukrajinské vlády, rozbití platné ústavy, výprodeji země a postupném nastolování totalitních struktur. Tyto síly jsou spojenci transatlantických stratégů v jejich tahu na Rusko přes východní Ukrajinu.

Jak si vysvětlit, že spojence USA a EU při jejich údajném prosazování lidských práv ve světě lze hledat mezi zkorumpovanými (nicméně prozápadními!!) oligarchy, ultra-konzervativními islamisty a východoevropskými neofašisty? Jak je možné, že tento zcela evidentní rozpor mezi teorií a praxí může být v pravidelně se opakujících turnusech „barevných revolucích“ bez zábran opakován? V Evropě, na Kavkazu a Blízkém východě, v severní Africe.

Jak vysvětlit, že diplomat Bartuška může pronášet věty legitimující nejhorší politické násilí, aniž by byl zbaven úřadu i imunity a aniž by proti němu bylo zahájeno soudní řízení? Paragraf na podněcování politického násilí v Česku formálně existuje. Existuje jediná empiricky podložená odpovědˇ: západní země se vymkly demokratické kontrole ústavními orgány i občanskou společností. Od začátku 90. let pozorujeme v USA a v maastrichtsko-lisabonské „Evropě“ systematické hlubinné tunelování institucí demokratického a právního státu. Čím hlasitěji demokratické hodnoty vykřikujeme do světa, tím silnější a razantnější je jejich úbytek v euroatlantickém prostoru. Jednou větou: od počátku 90. let probíhá v Evropě politická, ekonomická a sociální restaurace, která v jejím rozsahu a dopadu na světové dění nemá obdobu. Výsledek je ten, že západní Evropa přestala respektovat humanitní civilizační hodnoty, které sama zplodila. Skutečnou univerzalitu lidských práv nechala zprivatizovat globálními trhy.

Oděsa je tedy i její dílo.

Vážení spoluobčané, přátelé!
Vytrvejme v tomto zápase za humanitu, právo a demokratické hodnoty! Vytrvejme v zápase za lidskost! Jsem s vámi, buďme spolu!
Dovolím si zakončit dvěma hesly: „No pasaran!“ ze Španělské občanské války a „Nebát se a nekrást“ prvního československého prezidenta Tomáše G. Masaryka.
Děkuji za pozornost.