Josef Mrázek
10.5.2015
Nechce se mi uvěřit, že reprezentanti akademické obce nechápou, že schvalují-li jmenování profesora dvě instituce, každá z nich může mít své důvody k odmítnutí.
Zatímco akademický senát má podle zákona garantovat především odbornost, prezident by měl garantovat, i když zákon to nespecifikuje, asi hlavně osobnostní kvality uchazeče. Dovolávat se přitom toho, že požadavky předepsané pro akademický senát byly splněny, a prezident do jmenování nemá co mluvit, je zřejmě nedůvodné. Takový názor svědčí o tom, že klasická představa vysokoškolského profesora jako nejen odborné, ale i morální autority, vychovatele společnosti, je dnešním představitelům akademické obce zcela neznámá.
Příčinou tohoto děsivého úpadku může být to, že požadavek, aby pedagogové vyznávali za komunistů zcela určitý světový názor, nebyl nahrazen požadavkem všeobecné mravnosti, ale byl zrušen bez náhrady. Z toho vycházející úpadek mravnosti celé společnosti byl utvrzen úspěchem těch, kteří se zbavili všech zábran. Jestliže poznání skutečného stavu věcí je nutným prvním krokem k nápravě, poděkujme akademické obci, že obnažila svou deformovanost a otevřela nám žalostný pohled na naši společnost, jejímž je výkvětem. Vidíme, na čem jsme a můžeme se pokusit něco s tím dělat.
