Agent Orange

Avatar
Původní autoři

Michal Kobza
22.6.2015   Vaše věc

Podobně jako džungle, kterou Američané během války ve Vietnamu ničili vysoce toxickými koktejly herbicidů, byly (a důmyslnějším způsobem) odstavovány a ničeny výrazné osobnosti levicové politiky v České republice. 

K těmto praktikám můžeme zařadit především cílené štvavé kampaně proti bývalému českému premiérovi Jiřímu Paroubkovi a jeho manželce, které byly „vyrobeny“ přímo na zakázku zadavatelů za samou hranicí nenávisti a nevkusu. Nebo jednoduchý, ale zároveň roky promyšlený způsob kriminalizace dalších nepohodlných osob, které odmítly plnit pokyny zahraničních hybatelů české politiky.

S podporou médií, části státních zástupců a příslušníků ÚOOZ vyškolených přímo v USA jsme se tak přiblížili o další krok blíže k policejnímu státu. Scénář byl téměř vždy stejný jako z hollywoodského filmu. Zajisté si všichni pamatujeme monstrózní zatýkací akci a obvinění bývalého hejtmana Davida Ratha, která měla Ratha psychicky zlomit a zničit. Tato kauza dle mého názoru stojí v současné době pouze na domněnkách a zaujatosti státního zástupce, protože dle nezávislých expertů byly všechny stavební zakázky realizované za ceny obvyklé, ne-li nižší. Našemu státu tedy žádná škoda nevznikla. Ve hře nám zůstává pouze jakási krabice od bot, která mohla být velmi pravděpodobně podstrčena, pokud tam vůbec byla. Paradoxně tyto estébácké metody dohnaly i samotnou Nečasovu vládu, která musela padnout na základě nepodložených důkazů. Podíváme-li se zpětně, jak dopadli lidé, kteří se nenechali ohnout, dostaneme se až k tématu, o jak vysoké zájmy v minulosti šlo a stále jde. Předzvěstí všeho byl především plán USA prosadit v České republice za každou cenu americký radar v Brdech, který byl pravicí s podporou médií české veřejnosti prezentován jako nutný prvek na monitorování darebáckých států. Spojené státy řadu let pracovaly na velmi nákladném projektu protiraketového deštníku, který měl dle spřízněných politiků zajistit neprostupnost balistických střel vystřelených údajně z Iránu a Severní Koreje. Hlavním zamlčeným cílem amerických plánovačů bylo ovšem získat především strategickou výhodu vůči Rusku a možnost zastrašovat ho. Ruská odpověď na chystaný deštník přišla jako blesk z čistého nebe. Specialisté ruské raketové techniky vyvinuli na základě ohrožení a ztráty rovnováhy sil novou moderní verzi nejvýkonnější mezikontinentální balistické rakety (ICBM) na světě, která oprávněně udělala americkým generálům vrásky na čele, neboť jejich plán na nákladnou výstavbu vlastního ochranného deštníku, na kterém by se pravděpodobně musely finančně podílet i evropské státy, se zhroutil.

Rusové si na nové raketě TOPOL M (v kódu NATO SS 27) dali opravdu záležet. Největší novinka, která zcela paralyzovala Američany a zhatila jejich plány, je schopnost prudkého manévrování hlavic v závěrečné fázi letu, umí vypouštět klamné cíle, používá rušiče a odolá elektromagnetickým impulsům i fyzickému poškození. V případě potřeby se před dopadem může oddělit až šest menších nukleárních hlavic, které pozemní obrana nemá šanci sestřelit. Střely tak mohou překonat jakoukoliv protiraketovou obranu protivníka. Obavy amerického Kongresu jsou zcela na místě, protože výstavba jejich systému proti ruským raketám by byla zcela bezvýznamná a obrovské sumy peněz schválené americkou vládou by přišly vniveč. Co znamená investice 6 miliónů korun na zkompromitování Davida Ratha proti miliardám do radaru, který Američané v národním zájmu nutně potřebují, a o jehož umístění neustále v tichosti usilují? Zjistíme, že je to opravdu směšná částka. V době prosazování radaru v Brdech nepanovalo pro americký Department přijatelné politické klima, protože výrazná část ČSSD pod vedením bývalého premiéra Jiřího Paroubka, ale zdrcující i většina české veřejnosti byla proti výstavbě samotného radaru. V záloze měl připravené David Rath také referendum, které by využil v krajní nutnosti, pokud by hlasování v Poslanecké sněmovně dopadlo ve prospěch výstavby.

Zajímavostí zůstává spíše otázka, proč Američané radar neustále prosazovali, když věděli, že jejich protiraketový deštník budovaný v rámci Severoatlantické aliance nebude proti Rusku dle očekávání fungovat? V kuloárech se potajmu hovoří spíše o tom, že radar v Brdech neměl být vůbec součástí amerického raketového deštníku, který byl neustále české veřejnosti představován jako nutnost společného obraného protiraketového systému v rámci NATO, ale měl být pouze zástěrkou na monitorování ruských kosmodromů, na kterých ruští inženýři opakovaně testují nové rakety třídy TOPOL M. Poloha radaru v Brdech byla tak výhodná, že by americká armáda mohla provádět přímou špionáž významných ruských kosmodromů (Bajkonur, Kapustin, Jar a Pleseck). Američanům šlo pravděpodobně především o kosmodrom Pleseck, kde Rusové testují manévrovací schopnosti zmíněných Topolů, které udělaly Američanům značnou čáru přes rozpočet. Navíc měl mít radar rozlišovací schopnosti na několik centimetrů, kdy by tak bylo možné vyčíst jednotlivé konstrukční části ruských raket. Hlavním cílem bylo pravděpodobně zjistit, jakým způsobem rakety manévrují, aby bylo možné vysněný protiraketový deštník vrátit do probíhající geopolitické hry. Z těchto důvodů musíme dát Rusům za pravdu a chápat jejich oprávněnou podrážděnost a reakce.

Závěrem bych chtěl říci, že po odstranění, nebo usměrnění všech výrazných levicových politiků, kteří proti radaru v Brdech politicky bojovali, bude určitě dobré sledovat měnicí se politické podhoubí, které může vést až k opětovnému oprášení projektu výstavby radaru, neboť, podle mého názoru, je plán Američanů stále na stole. Stačí se podívat s jakou politickou libostí a podporou veřejnoprávních médií byl české veřejnosti tlumočen průjezd amerického vojska vracejícího se z Pobaltských států v minulých měsících, rozšiřování NATO dále na východ, nebo jak například měnil rétoriku vůči Rusku současný ministr ČSSD zahraničí Lubomír Zaorálek. Ale i Alexandr Vondra, se kterým je spojována kauza PROMOPRO, kde státu vznikla škoda stovek miliónů, je neustále pod americkou ochranou a má neuvěřitelný prostor ve veřejnoprávních médiích, což mluví za své. Přitom to je právě Vondra, který měl spíše již dávno pochodovat po vězeňském dvorku. Je docela možné, že průjezdem amerického vojska a předvedení síly „dragounů“ byla provedena jakási hlubší sondáž českých politiků, kteří se v budoucnosti mohou stavět na stranu umístění amerických vojsk, a to nastálo. Česká veřejnost tak bude politiky a médii obelhávána ve prospěch „vyšších“ zájmů. Zajisté to ale nebude přání řadových občanů, kteří se nepřejí žádné zahraniční jednotky ve své zemi a chtějí žít v míru. V naší republice tak u vesla zůstane pouze ta část politiků, kteří budou plnit příkazy proti přání vlastního národa.