 |
| Herris x Chomski |
Daniel Veselý
14.6.2015 Altpress
Rád bych čtenáře seznámil s jednou velice inspirativní elektronickou konverzací, která proběhla mezi Noamem Chomskym a neurovědcem Samem Harrisem a která by v zatuchlém českém, nepříliš chápavém prostředí způsobila pomyslný intelektuální Saigon. Tato diskuse byla publikována v řadě západních levicových médiích a názorně ukázala, do jak děsivé míry je západní mainstreamový diskurs zasířen naprostým pokrytectvím a cynismem, a to v souvislosti s obranou západní mocenské klaky.
Když Českou republiku loni navštívil Noam Chomsky, vypukla lítá bouře poté, co si dovolil oprášit svou myšlenku z roku 1990 (o níž jsem se několikrát zmiňoval především na Britských listech) o tom, že disidenti vzdorující státní represi v zemích východního bloku pod patou Moskvy v poststalinské éře trpěli ve srovnání daleko méně než jejich kolegové, kteří působili v mocenském orbitu Spojených států, především ve Střední Americe.
Tento, dle mého mínění zcela trefný výrok ovšem notně nadzvedl mandle naší novinářské soldatesce, jež však na kost obnažila svou naprostou neznalost dění v latinskoamerickém regionu za studené války; a byla ochotna pofoukat jen bebíčka antikomunistického disentu. Nic nevěděla o statisících mrtvolách z Reaganových vyhlazovacích válek, jejichž běsy česká společnost neochutnala ani za nacistické okupace.
Pikantní je ovšem skutečnost, že Noam Chomsky při svých přednáškách v Praze a Olomouci vyslovil daleko závažnější, dalo by se říct přímo heretická fakta: kupříkladu odmítl tradiční pohled na studenou válku s tím, že podle něj, ale i poznatků desítek badatelů shromážděných ve vědecké publikaci The Cambridge History of the Cold War nebyla studená válka o vyrovnaném zápolu dvou supervelmocí, ale o boji jedné supervelmoci proti národně-osvobozeneckým hnutím a snahám národů třetího světa po emancipaci, především v jihovýchodní Asii a Latinské Americe. Na druhé straně existovala regionální mocnost, která mírnějšími represemi ovládala svá hájemství ve východní Evropě, a často se volky nevolky dostala na stranu výše zmíněných utlačovaných národů.
Těch krutě „kacířských“ myšlenek, které České republice dnes 86letý Chomsky, přednesl, bylo vícero, avšak ty šly naprosto mimo intelektuální kapacity českých novinářů, politiků a jednoho nejmenovaného psychiatra. To samo o sobě ukazuje, že je přímo povinností zavalit české intelektuální prostředí podobnými polemikami, jako je ta, o níž se zmiňuji v perexu článku.
Ke dvěma odstínům Zla
Téma emailové konverzace mezi Chomskym a Harrisem je nadmíru explozivní. Jsou Spojené státy ve svém konání horší než islámští teroristé, kteří (pokud vycházíme z oficiální verze) vyhodili do vzduchu Dvojčata v New Yorku onoho osudného dne 11. září 2001? Nebo jinak, chcete-li: Jaké pohnutky, motivace či úmysly vedou ke zločinům páchaným jak Spojenými státy, tak bradatými káidisty?
Sam Harris stojí na straně civilizovaných Spojených států a přiznává jim – na rozdíl od islamistů – jistý morální kredit, byť si je vědom skutečnosti, že USA páchají zločiny, nicméně podle něho nejde o cílené zabíjení civilistů či cílenou destrukci obytných zástaveb apod. Stručně shrnuto: Ačkoliv se Spojené státy dopouštějí jistých zel, činí tak podle Harrise neúmyslně – na rozdíl od islámských teroristů, kteří s jasnou hlavou kalkulují, jak při svých atentátech usmrtit co nejvíce civilistů.
 |
| Americký satelitní snímek farmaceutického komplexu al-Shifa v Súdánu z roku 1998 |
Chomsky kontruje tím, že zvěrstva džihádistů včetně atentátů z 11. září 2001 blednou v porovnání se zvěrstvy Bílého domu. Uvádí konkrétní příklad: Americký prezident Bill Clinton v roce 1998 v odvetě za atentáty na americké ambasády v Tanzanii a Keni nechal bleskurychle bombardovat farmaceutický komplex al-Shifa v Súdánu v domnění, že jde o hnízdo al-Kájdy. Ve skutečnosti, čehož si byla jeho administrativa dobře vědoma, šlo doopravdy o farmaceutické zařízení, které vyrábělo a distribuovalo léky pro cirka dva miliony chudých Súdánců: Bomby sice na místě usmrtily možná jen jednoho člověka, ale zničení zásobárny léků vedlo podle Chomského (ale i dalších pozorovatelů) k úmrtí desítek tisíc lidí.
Je horší cynický kalkul či ostentativní ignorace?
S tím ovšem Harris nesouhlasí řka, že dozajista nešlo o úmyslný útok s cílem zničit zdroj léků pro miliony lidí; USA přece mají jistý morální kredit, i když se dopouštějí mnohých přešlapů. Harris se tedy projevil jako typický apologeta maligní Moci, jíž lživě přisuzuje mravní kredit, což Chomsky hořce odsuzuje. Clinton a spol. dobře věděli, že bombardování povede k humanitární katastrofě a hrůznému strádání. Uvádí další obdobné případy, kdy Clintonova vláda jednala podle stejného mustru – v Turecku, kde podporovala genocidu tamních Kurdů, dále pak se zmiňuje o Clintonových zločinech v Kolumbii, na Haiti atd.
Rozdíl mezi cíleným vražděním civilistů z popudu islamistů a státním terorismem a masovými vraždami, za nimiž stojí Bílý dům, tkví podle Chomského v jedné naprosto kruciální věci. Zatímco džihádisté tím, že kalkulují co největší počet obětí při svých útocích, jim paradoxně přisuzují statut oběti, nepřítele; jinými slovy vědí, že jde o lidské bytosti, Clinton obětem bombardování al-Shify nepřisoudil ani tento status a své konání provedl tak, jako když si vyjde na procházku a zabíjí při tom mravence; tedy těmto nešťastníkům upírá status lidských bytostí, nepřemýšlí o nich, jsou pro něj vzduch či oni přísloveční mravenci umírající pod jeho botami, aniž by si to uvědomoval, jak Chomsky poznamenává. A v tom vidí zásadní rozdíl mezi zločiny páchanými islámskými teroristy a zvěrstvy v režii Clintonovy vlády, potažmo Washingtonu.
 |
| Noam Chomsky považuje Clintonovo bombardování farmaceutického komplexu v Súdanu v roce 1998 za horší zločin než teroristické atentáty z 11.9. 2001 |
