Martin Koller
27.6.2015
Včera jsme uveřejnili první část textu známého českého politického analytika Martina Kollera, exkluzivně napsaného pro Novou republiku. Zabývá se tzv. lustračním zákonem, okolnostmi jeho vzniku a jeho vlivem na českou společnost. Autor do materiálu zahrnul i svoji osobní zkušenost s fungováním Vojenské kontrarozvědky Československé lidové armády. Dnes otiskujeme dokončení.
Lustračně-morální realita
Vzhledem k všemožně protahované platnosti lustračního zákona lze naši republiku s politiky ohánějícími se svobodou, demokracií a lidskými právy bez nadsázky označit jako jeden ze skansenů totalitářství. Něco takového jako ÚSTR zde nebylo ani před listopadem 1989, a hodilo by se nejspíše mezi pracoviště pánů Goebelse a Himmlera v takzvané třetí říši. Avšak mediální propagace ÚSTRu, především v ČT roste. Jako doklad morální úrovně pracovníků ÚSTRu uvádím příhodu z doby, kdy mě ještě zvali do ČT a nebáli se toho, co říkám. Přišel tam pracovník ÚSTRu a hned žádal redaktorku, aby neuváděla, že je z ÚSTRu, ale pouze ho představila jako historika. I to je podle mého názoru dezinformace, protože historik, který se zabývá účelovým výkladem historie a zneužíváním archivních materiálů je v nejlepším případě propagandista nebo nějaký politruk, ale rozhodně ne historik.
Pro ilustraci je třeba uvést, že v Německu vyřešili problém Stasi, tamní obdoby StB, která byla z předlistopadových služeb této kategorie pravděpodobně nejlepší v rámci bývalé Varšavské smlouvy již v devadesátých letech minulého století. Takzvaný Gaukův institut realizoval prověrky všech agentů Stasi a posoudil, co dělali a zda svojí činností někoho poškodili. Značná část z nich prověrkami prošla a jeden se stal dokonce zemským prezidentem. Pastor Gauk je dnes německým spolkovým prezidentem a Německo je stále bohatým, fungujícím státem. Od našich bojovníků za demokracii dostal kusem vejce po hlavě. A jak jsme na tom my 25 let po vítězství pravdy a lásky? Za celé čtvrtstoletí nedokázala či spíše nechtěla naše politická elita a státní správa posoudit vinu či nevinu, bezpečnost či nebezpečnost konkrétních důstojníků a spolupracovníků StB a VKr. Z toho vyplývá, že lustrační zákon se používá pouze k politickému vydírání a cílenému teroru vůči nepohodlným osobám. O spravedlnosti se už raději nemluví. Mimochodem, archivy Stasi, které byly již před rokem 1989 digitální, se nepodařilo otevřít dodnes. Naše archivy otevřeli, a to nejprve americkým tajným službám vedoucí funkcionáři StB a VKr, kteří patřili k nomenklaturní elitě.
Z výše uvedeného navíc vyplývá nesmyslnost tvrzení, že spolupracovníci StB a VKr jsou vydíratelní zahraničními tajnými službami a proto jim není možné udělit bezpečnostní prověrku a nelze je zaměstnat ve státní správě. Seznamy, byť upravené, jsou totiž běžně dostupné. Vydírat lze pouze ty, kteří v českých archivech nejsou. Kromě FSB disponuje úplnějšími seznamy než ÚSTR a širší možností vydírání ještě americká CIA, které je předal spolu s neúplnými seznamy zahraničních agentů naší rozvědky polistopadový ministr vnitra Jan Ruml. Umožnila mu to spolupráce některých příslušníků StB a VKr. Takový čin v historii spáchali pouze Stalin a Hitler, a to jen v omezeném rozsahu.
Na závěr bych dodal ještě jednu pikantní zajímavost. Skupina specialistů StB, kteří pracovali v domě na Malé Straně v Praze, jenž v předlistopadovém období nebyl ani na plánu města, se počátkem devadesátých let přesunula do USA a pracuje pravděpodobně dodnes pro tamní vládu. Ta v něčem takovém žádný problém nevidí. Další se přesunuli do různých českých bezpečnostních a finančních pracovišť. Zdá se, že nepředstavují žádné bezpečností riziko pro americkou ani naši kvetoucí demokracii a blahobyt. Jiní zaujali různé pozice v ekonomické sféře, která má větší reálnou moc, než rozpadající se státní správa.
Aby se výše uvedené skutečnosti zakryly, provádí se periodická mediální show proti těm, kteří byli záměrně ponecháni v archivech k sociální a mediální likvidaci.
Obecně by bylo zajímavé zjistit, jaké byly ekonomické i morální dopady lustračního zákona na český stát a společnost, o bezpečnostních nemluvě. Opět můžeme připomenout škody, které beztrestně způsobili svým diletantstvím, korupcí a ideologickou či ekonomickou orientací na soukromé a cizí zájmy mnozí čeští politici s negativním lustračním osvědčením (nebo vyčištěným svazkem), kolik stovek miliard s jejich pomocí tajuplně zmizelo a porovnat některé z nich, především obhájce lustračního zákona s tím, jaké škody způsobil nějaký spolupracovník VKr.
Připomínám jen názor ekonoma Švejnara, který dlouhodobě působí v USA a nedávno uvedl, že kdyby byl náš stát (za posledních 25 let) odpovědně řízen, měli bychom o polovinu větší platy (a důchody). Dříve uváděl pouze čtvrtinu a to se spíše drží zpátky. Tím bychom se po 25 letech ekonomického či hospodářského rozkvětu dostali aspoň na přibližnou polovinu německé životní úrovně. Zkuste si jen tuto část chybějících financí přepočítat na peníze. Stát samozřejmě řídily osoby s negativním lustračním osvědčením. A někdo se ohání nebezpečností a morálkou spolupracovníků VKr, kteří zbyli v seznamech!
O morálce ostatně mluvit netřeba, ta je již dávno pod úrovní socialistické (která nebyla slavná), počínaje základní slušností ve vztazích mezi lidmi. Úroveň produkce některých médií vidí každý, počínaje účelovým zatajováním a zkreslováním informací. Fakt, že jsme v Evropě vnímáni jako země zkorumpovaných hlupáků, sprosťáků, zlodějů, feťáků a děvek určitě není dílem spolupracovníků VKr, stejně jako fakt, že vedeme ve spotřebě alkoholu, drog, počtu krádeží, heren a stupidních bulvárních časopisů.
Je třeba zdůraznit další zásadní fakt. Lustrační zákon nepopiratelně postihl i mnohé rodiny příslušníků a spolupracovníků StB a VKr, přičemž tito lidé nikoho neohrožovali ani nikomu neublížili. V souladu s ústavou, včetně listiny základních lidských práv a platnými zákony by mnozí mohli požadovat nemalé náhrady. Zato příslušníci a příslušnice rodin současných zkorumpovaných demokratických politiků kupodivu následky činnosti svých příbuzných nenesou. Oni je většinou nenesou ani ti politici a jejich spolupracovníci ve státní správě. A přitom se politici a média v naší údajně demokratické zemi zalykají řečmi o spravedlnosti a lidských právech. Kolik z nich, především z obhájců lustračního zákona by dokázalo lidská práva aspoň vyjmenovat? Zajímavé je, že slovo spravedlnost se v ústech českých i evropských politiků a v našich médiích téměř nevyskytuje, případně ve srovnání s realitou vyznívá jako vtip.
Závěrem lze konstatovat, že jedním z důvodů, proč je naše republika v pozici stále chudší bezprávné kolonie levných pracovních sil řízené politiky, z nichž někteří prosazují především cizí a soukromé zájmy, je evidentně lustrační zákon. Je stejně smysluplný, efektivní a ekonomicky přínosný jako současné ekonomické sankce EU vůči Rusku.
Ve druhé části článku se zabývám otázkou, proč je Koller jediný zlý estébák, zatímco o jiných se nemluví.
Několik slov k Čulíkovi
Jako závěrečný bonus pro veřejnost bych si dovolil okomentovat veledílo, které na webu Britské listy vytvořil pan Čulík. Navrhoval, aby se pokaždé u mých textů uvádělo, že se jedná o udavače StB. Myslím, že ještě zajímavější by bylo veřejné pálení mých knih, novinových článků a vytištěných příspěvků z internetu za svitu pochodní před redakcí Britských listů za asistence kamer ČT. Čulíčku, milovaný neomylný a svatý vůdče nemyslících, světlonoši pravdy a lásky, neúnavný obhájče zájmů obyvatel této země, vzore spravedlnosti, bohatýre morálky, pilíři panenské bezúhonnosti, hlasateli těch jediných správných názorů a zakalený meči nezištné podpory islamizace a multikulturalismu v naší republice, je to skvělý, přímo ilustrativně-demokratický nápad. Já jsem pro, pokud to bude platit pro všechny. Pravda, tak trochu mi to připomíná dobu, kdy někteří lidé dostávali žlutou hvězdu, přestože nikomu neublížili a neodsoudil je žádný soud. Ale říšský maršál říkal: „o tom, kdo tu je a kdo není žid, rozhoduju já.“ Vaši milovaní islamisté, stejně jako dobrovolníci/lupiči s vytetovanými hákovými kříži na Ukrajině na tu dobu s láskou vzpomínají dodnes.
Tedy například se budeme moci dočíst: senátor AB-agent StB, absolvent sovětské vysoké školy (a proto pravděpodobně také agent KGB), CD-bývalá sotva průměrná, zato uvědomělá socialistická pěnice a morální signatářka anticharty, EF-euro… absolvent sovětské vysoké školy a agent KGB, GH-náměstek ministra, předlistopadový stranický či svazácký nomenklaturní kádr, IJ-agent CIA, KL-zkorumpovaný politik, který zavinil ve spolupráci s firmou XX škodu, MP-redaktor placený islamisty v boji za zničení evropské civilizace, QR-zkorumpovaný soudce/soudkyně osvobozující korupčníky, zloděje, násilníky, ST-aktivní kádr předlistopadové Národní fronty, dnes halasný bojovník za demokracii, UV-pedofilní hlasatel slova božího, WX- sportovní funkcionář organizující korupční divadla, YZ-agent současné české policie, tedy hnusný udavač zlodějů, narkomafiánů, teroristů a násilníků, OO-senátor placený dlouhodobě islamisty za propagandu multikulturalismu, ZZ-pracovník nezávislé americké neziskovky …. atd. Ke každé z uvedených zkratek lze přidružit konkrétní osobu nebo osoby. A takových by se našlo, jen se chtít rozhlédnout, že. Každý by nosil trojúhelník nebo hvězdu té správné barvy. Zvlášť pěkně by se to vyjímalo na obrazovce při vysoce „objektivních“ propagandistických pořadech ČT 24. Otázkou je, kdo by ty hvězdy a trojúhelníky přiděloval? Aha, já jsem zapomněl, přece svatý Čulík. Takže šiřitelům nepohodlných názorů přišpendlit hvězdu nebo trojúhelníky (ze dvou se dá složit pěkná hvězda), umlčet je, zastrašit a šup s nimi za mříže nebo dráty.
Mimochodem, za celou dobu štvavé kampaně se neobjevil nikdo schopný prokázat, že jsem ho svojí spoluprací s VKr z politických důvodů nějak poškodil. Ti, kteří porušovali jiné zákony, se logicky neozývají. Kdo by se chlubil zlodějinou, šikanováním, feťáctvím nebo korupcí? A také mne neodsoudil žádný soud za porušení zákona. Takže Čulíku, hledej, hledej, ať nepřijdeš o svatozář, a nezískáš místo ní rolničky. To by se sponzorům nemuselo líbit!
Ve dvacátém století lidé v našich zemích zažili tři režimy, které násilně umlčovaly a likvidovaly osoby, které si dovolovaly veřejně pronášet vlastní názor, který nebyl v souladu s nařízeným. Rakouské císařství se v současnosti leckdo snaží opěvovat jako skvělý stát, ale ve své době bylo chápáno jako žalář národů se středověkým myšlením, násilnou germanizací a maďarizací. Svědčí o tom dějiny nejen naše, ale také Slováků, Poláků, Slovinců, Chorvatů, Srbů i některých dalších utlačovaných národů. V roce 1918 se vojensky poražené Rakousko-Uhersko rozpadlo spontánní akcí utlačovaných národů, které si vytvořily vlastní státy. Pokud se mnou někdo nesouhlasí, kdo byli Tomáš Masaryk, Milán Rastislav Štefánik a mnozí další? Německý nacistický režim rovněž likvidoval nositele nepohodlných názorů. Spolu s nositeli žlutých hvězd je posílal do koncentráků. Nakonec bylo třeba ho zničit vojensky. Rovněž komunistický režim po sovětském vzoru umlčoval osoby, které nesouhlasily s nařízenými názory. Nakonec se rozpadl, přesněji řečeno byl prodán a rozkraden díky politické a ekonomické neschopnosti a nenažranosti části vlastních vládnoucích elit, které kázaly občanům a řadovým členům stran národní fronty skromnost a morálku, ale samy si chtěly žít jako jejich hlavní ideologičtí nepřátelé šlechta a buržuji. A co nám chystají Čulík, Baroch a jim podobní ve 21. století? Demokracii pravdy a lásky s nelidskou tváří pod vlajkou EU s hvězdami a pruhy?
Smůlou Čulíků, Barochů a těch, kteří je platí, je fakt, že proti sobě nemají jen bezcharakterní, zbabělé, úplatné a podlézavé ubožáky, ale stále rostoucí počet myslících vlastenců, kteří jsou proti zlodějským cizáckým zájmům, byrokraticko-korupčnímu teroru, prolhaným médiím a zatajování pravdy, korektnosti pomáhající zakrývat nespravedlnost a porušování zákonů, válce v Evropě, islamizaci naší společnosti, ekonomickému parazitování a nezaslouženému zvýhodňování menšin, ničení osvědčených evropských civilizačních hodnot, věčnému nepořádku a nespravedlnosti. Všechny se nepodaří zastrašit a umlčet. Dokladem je reakce veřejnosti na článek mého kamaráda Pavla Skácela na Parlamentních listech. Jsem na něj opravdu hrdý. V hrůze o ztrátu voličů se vyjádřeními proti islamizaci Evropy cestou invaze takzvaných běženců opožděně zapojují i politici partají, které by ji jinak nadšeně podporovaly, stejně jako jiné nesmysly byrokratů z Bruselu.
Jen Čulík a několik jemu podobných, kteří se ještě neprobudili z multikulturního snu džihádistické pravdy a lásky či nacistické jednotné Evropy a stále bojují proti agentům StB a VKr, které již čtvrt století neexistují. Závěrem je možno hodnotit situaci slovy: „to jste to za pětadvacet let pravdy a lásky dopracovali, když do obrany vlasti, národa a evropských civilizačních hodnot se musí zapojovat i agenti předlistopadových tajných služeb.“
