Michael Lewis: Automatizace parazitní renty

Avatar
Původní autoři

2.6.2015   Jako blesk – Vzpoura na Wall Street (recenze)
„Vysokofrekvenční obchodování“ očima protřelého makléře

Zisk se všem, z jejichž práce je, pudruje jako odměna za riziko. Kasta, která z ní tuneluje miliardy, má z červené knihovny gaudium. Rizika svého podnikání znárodňuje. Vynález zkázy, jímž trumfuje i všechny předchozí, popisuje Michael Lewis.

A sice v knize, nazvané Jako blesk. Vzpoura na Wall Street, vydané právě i česky. Lewis jí na náš trh vstupuje už počtvrté. Náměty sype z první ruky. V letech 1985-1988 se – v gáži Salomon Brothers – živil na newyorské a londýnské burze. Nezapře to už jeho prvotina – Lhářův poker. Vzestup z trosek na Wall Street. Je z porodnice derivátů i jiných inovací, na něž finanční trhy vsadily po rekordním propadu burzovních indexů v říjnu 1987. O onom „mimořádně zajímavém období, kdy se po dekádách nudných obchodů s obyčejnými akciemi a dluhopisy začaly jako houby po dešti rozmáhat tak vzrušující nástroje a praktiky, jako jsou hypotéční a rizikové dluhopisy, pákové odkupy poháněné rizikovým kapitálem a další děsivé finanční produkty“. Aby se pak – „po dlouhém dozrávání, kdy se navzájem křížily a kombinovaly“„staly páteří současné finanční krize, jejíž konec je zatím v nedohlednu“. Lewis je nesleduje profesorským cvikrem. Je i skvělý vypravěč. Rodokmen krize stopuje „bizarními příběhy lidí, kteří jsou jejími spolupachateli“.

Big Short – neboli V útrobách stroje zkázy – je sondou do „nitra amerického trhu s hypotékami před vypuknutím krize v roce 2008, která záhy přerostla v celosvětovou finanční krizi“. I tuto „nejčistší finančně ekonomickou pohromu v dějinách“ přibližuje „osudy a kroky několika jednotlivců, kteří si uvědomili jako první, že rozrůstající se trh s hypotékami se v důsledku pochybné součinnosti wallstreetských investičních bank a ratingových agentur nafukuje v ekonomickou bublinu obřích rozměrů“. Příběhy lidí, kteří „udělali to, co uměli nejlépe: pokusili se investovat mazaněji než ostatní. V době sofistikovaných finančních nástrojů trh s rizikovými hypotékami prostě ´shortovali´. Ve velkém. A když hypotéční bublina praskla, spadlo jim do klína omračující množství peněz“.

Kniha Bumerang vyšla s podtitulem Cesta kolem nového třetího světa. Není o modernizaci někdejších kolonií. Je o celých regionech zlaté miliardy, degradovaných na rozvojový svět. O tom, jak „svou zemi potopily irské banky, jak řecký stát potopil své banky, jak se Islanďané chtěli přeonačit na finanční kouzelníky a jak nakonec vyhráli zase Němci“. O tom, „co se stane, když pustí tsunami laciných peněz a úvěrů ze řetězu pošetilou chamtivost“.

Lewisův poslední titul je o vzpouře na Wall Street, jíž se hrabivost urvala ze všech řetězů právě za dnešní krize. Bakchanálie, které si parazitismus dopřával doposud, trumfuje o celý řád. Staví na „vysokofrekvenčních elektronických systémech“ – supermoderních aparaturách za milióny dolarů – s jejichž pomocí se „dravci finančních trhů“ ke všemu, co se na nich šustne, dostanou o poznání dřív, než všichni ostatní. Díky tomu časovému náskoku – jde přitom o zlomky vteřiny – se dokáží vnutit v roli prostředníka mezi tisíceré poptávky a nabídky, jež by se bez něj jinak hravě obešly. A vedle tisícerých provizí, které to vynáší jako na běžícím pásu, vytvářet i skrznaskrz umělé obchodní marže. To vše díky špičkovým počítačovým programům a komunikačním sítím, které tu manipulaci trhu zvládají samy a tempem, mnohonásobně rychlejším a bezchybnějším než kterýkoli burzovní makléř.

Hrdinou Lewisovy knihy je skupina nadšenců, kteří dali vale lukrativním postům v investičních bankách a jejich servisním zázemí. A začali budovat vlastní „burzu, která by investory chránila před vysokofrekvenčními obchodníky“. Právě to však nešlo dělat nijak jinak, než „odkrýváním, jak přesně burzovní dravci stopují a loví svou kořist“. Co možná přesnou mapou jejich „predátorského jednání na burze“.

Analýza, trvající řadu měsíců, „definovala tři základní aktivity, vedoucí k absolutně neférové situaci na trzích. Tu první nazvala ´elektronický front-running´, tedy případ, kdy se vysokofrekvenční obchodník dozví, co se investor chystá udělat na jedné burze, a s touto informací jej pak předběhne na jiné. Zadruhé šlo o takzvanou ´provizní arbitráž´, kdy si dravci pomocí nové komplexity na trzích přivlastňovali provize, aniž by doopravdy zprostředkovali likviditu. A tu třetí, zdaleka nejrozšířenější, si pojmenovali ´pomalá burzovní arbitráž´. K té docházelo, když vysokofrekvenční obchodník zaznamenal posun ceny akcie na jedné burze a bleskově zobchodoval příkazy čekající jinde dřív, než stačily zareagovat párovací systémy burz. Řekněme, že akcie Procter&Gamble (P&G) stojí na hodnotě 80,00 – 80,01 a na všech burzách čekají na vhodnou příležitost zájemci o koupi i prodej. Vtom se na New York Stock Exchange (NYSE) objeví velký balík akcií P&G na prodej a srazí cenu na 79,98 – 79,99. Vysokofrekvenční obchodníci je koupí na NYSE za 79,99 a prodají na ostatních burzách za 80 dolarů za kus dřív, než se trh oficiálně změní. Tato aktivita probíhala prakticky neustále a vysokofrekvenčním obchodníkům vynášela o mnoho miliard ročně víc, než všechny ostatní metody dohromady.“

Celý trik stojí na „obchodu s běžnými investory vybavenými pomalejším připojením“, „majícími jen velmi mlhavé tušení, co se na trzích vlastně děje“ – a „nemajícími nad svými příkazy žádnou přímou kontrolu“. Takže „když například Bank of America přijala velkoobjemový příkaz obřího vzájemného fondu Fidelity Investments, nakládala s ním jako se svým vlastním, jakoby informace v něm obsažené patřily jí, nikoli Fidelity. Totéž platilo v situaci, kdy individuální investor koupil akcie od internetového makléře. V okamžiku, kdy klikl na ikonku Koupit, vyklouzla mu celá transakce z rukou.“ A „informace o jeho úmyslech rázem patřily“ – „dravcům vysokofrekvenčních obchodů“.

Tím víc to vynáší „velkým wallstreetským bankám, ovládajícím 70 procent všech tržních případů“. Ty totiž mají „pod palcem nikoli jen příkazy a jejich informační hodnotu, nýbrž také dark pooly, ve kterých se mnohé z nich realizovaly“. Tady si doslovný překlad pojmů dark a pool zoufale nevystačí. Dark pool na finančních trzích je totiž – citujme reprezentativní americký zdroj – „privátní burzou, kde se nakupuje a prodává bez toho, že by se musela odtajnit vlastní identita a uzavřená transakci zveřejnit“. „Minimalizuje to pohyb cen.“ A vyvolení, vpouštění za to zatemnění, tak „mohou obchodovat, aniž to konkurence tuší“.

Pro banky, jimiž prochází 70 procent všech pohybů na finančních trzích, je to zlatý důl. „Příkazy svých klientů tak zpeněžovaly rozličnými způsoby. Každá je obvykle, než je pustila na širší trh, nejprve posílala do vlastního dark poolu. Tam proti nim obchodovala na vlastní účet, potažmo prodala zvláštní přístup ke svému dark poolu vysokofrekvenčním obchodníkům. Tak či onak hodnotu příkazů svých klientů zpeněžovala – bez jejich vědomí. A pokud nemohla některý příkaz realizovat sama, přeposlala jej nejprve té burze, která vyplácela nejvyšší provize, jež pochopitelně sloužily jen jako návnada v bleskové pasti…“

Kapitalismus je o monopolu, a ne o konkurenci. Monopolu na existenční zdroje – i směrodatné informace. Informační asymetrie tomuu říká i ekonomie, loajální až za hrob. Má bezpočet podob. Tržní hodnota akcií i jiných cenných papírů, vyšroubovaná švindlem zkorumpovaných ratingových agentur – a prodaných těsně před tím, než ta bublina s rachotem praskne – je jen jednou z nich. „Vysokofrekvenční obchodování“ – a „dark pooly“, násobící jeho výnos – tu parazitní rentu i plně automatizují.

Parta nadšenců, jíž Lewis skládá hold, založila svou vlastní privátní burzu. Pod názvem IEX vstoupila na trh už 25. října 2013. Stálo to milióny dolarů do elektronického zázemí, které je na „dravcích vysokofrekvenčního obchodování“ plně nezávislé – a dokáže eliminovat i jeho informační náskok v čase. „Pozdržet pohyb dat“ (“data delay“) o 350 milisekund.

Talenty, srocené v IEX, to zvládly bravurně. Labutí píseň „legálního“ švindlu v tom viděl i Michael Lewis, nemají o banksters iluze. „Vytvořit férové prostředí bylo pozoruhodně snadné,“ rozplývá se ještě v loňském originálu knihy, jež právě vyšla i česky. „Nová burza odřízla všechny rozeznatelné dravce od přísunu potravy…“ To proto Lewis o všem, co zvedlo adrenalin i jemu, píše v minulém čase.

Byla to planá naděje. Nesmlouvavá je i poslední statistika. Ze všeho, co se na amerických finančních trzích semele, prochází burzou IEX jen 1,117 procenta. Pro konkurenci je non grata. Drží ji v pozici panenky v koutě. Banksters to zvládají levou zadní.

Víra, že trh tíhne k férovému prostředí, zažívá další frustraci. Kolikátou už v pořadí?