Jiří Baťa
O neskutečném pokrytectví a licoměrnosti Spojených států, Severoatlantické aliance a všeho schopných evropských řiťolezců, tj. představitelů členských států EU bylo už sice řečeno mnohé, nicméně jsou okolnosti, kdy tento falešný, neskutečně nemorální a vyděračský postoj vyniká zvláště mimořádně. Pro porozumění je třeba uvést dva téměř shodné případy, kde se pokrytectví prezentuje jako oficiální politika.
Případ první má dlouhodobý charakter, a je jím letitý spor mezi Izraelem a Palestinou. Není snad ani nutné popisovat, co všechno se za ta léta událo a hlavně, kolik ztrát jak hmotných, tak lidských životů si tento spor vyžádal. Z obecného hlediska by bylo možné posuzovat tyto události za děje místního charakteru, ve kterém jsou evidentně a zcela jednoznačně vtaženy dvě strany konfliktu, tedy Izrael a Palestina. Jakkoliv konflikt mezi oběma stranami bezvýsledně či neúspěšně trvá již drahná léta, do dějů jsou také zainteresovány, jak jinak, USA. Ty ovšem situaci neřeší, spíše ji komplikují a jen na oko vytváří dojem, že se snaží spor mezi oběma stranami urovnat. I zde se markantně projevuje pokrytectví USA, když ne jednou tolerovaly či nadržovaly tu Izraeli, tu dali zapravdu Palestině, aby se oba státy mohly nadále napadat a to nejen slovně, diplomaticky, ale rovněž vojensky.
Je všeobecně známo, že Izrael odmítá uznat samostatnost státu Palestina, že jí upírá právo na nezpochybnitelné území Palestiny, které Izrael okupuje, co víc, snaží se také o zábor dalšího území. Ano, jde o místní, tedy blízkovýchodní konflikt dvou států a přesto do těchto problémů vstupují USA, spolu s některými dalšími silnými partnery se snahou pomoci konflikt vyřešit. Skutečně je to snaha konflikt vyřešit? Snaha možná, ale efekt evidentně dosud žádný. Vzhledem k tomu, že to vyhovuje především Izraeli, který má ze strany USA podporu v tolerování izraelských provokací vůči Palestině, nemá Izrael zájem na nějakém urychleném urovnání, protože má stále nenaplněné cíle v dobytí dalších, podle jejich představ opodstatněných nároků na další území Palestiny.
Ze samotného historického hlediska jsou nároky a požadavky Izraele, včetně již okupovaného území, neoprávněné, resp. právně neplatné. Tolerance jak USA, tak dalších zemí, včetně řady mezinárodních organizací a institucí, však zaujímají ke sporu Izraele a Palestiny pozici mrtvého brouka, pokud jde o fakt, že zde dochází k totálnímu porušování mezinárodních smluv, dohod a práva, pokud jde o okupaci území cizím státem! Jinými slovy, ticho po pěšině, mezinárodní politika se neřídí pravidly práva, ale pravidly silnější ;ho, snahou vycházet se silnými partnery (USA, event. EU) co nejlépe a na Palestinu a jeho hnutí Hamás, je lépe pohlížet jako na možnou hrozbu. Za jakou hrozbu, jaké nebezpečí, nebo jaké jiné relevantní důvody, však nikdo nepojmenuje (ne zřejmě náhodou je to podobné či stejné i v případě osočování a pomlouvání Ruska z jeho imperiálních zájmů a ohrožení bezpečnosti Evropy).Důležité je, že vzájemné vztahy mezi Blízkým Východem a Západem nejsou nijak ohroženy, pokud nejsou zrovna posilovány!
Z uvedených skutečností plyne, že se nikdo z establishmentu USA a západních států ( rozuměj EU) nezabývá otázkou možného porušování mezinárodního práva a úmluv v případě okupování výsostného území Palestiny,nikdo se nezabývá skutečností, že tyto události ekonomicky i společensky poškozují Palestinu, nikoho ale zřejmě nezajímá, že tam zcela zbytečně umírá tisíce občanů Palestiny (ale i Izraele), notabene s vědomím, že tomu ani zdaleka není konec. Co je však podstatné, že přes letitý konflikt, který určitě není žádnou okrajovou záležitostí mezinárodního charakteru, přes snahu Palestinců vrátit se k jednacímu stolu s Izraelem, obnovit mírový proces, který by vedl ke vzniku dvou rovnoprávných států na Blízkém Východě a konečně k ustanovení palestinského státu v roce 2017, se nikdo ze západních představitelů nezabývá myšlenkou protestovat proti letité okupaci Palestiny, nikdo neuvažoval, resp. nepožadoval nějaké odsouzení Izraele, na tož vyvolání nějakých sankcí proti němu. Vysvětlení je nasnadě, pozice Židů ve světě prostě nedovolí na to ani pomyslet.
Tím se dostáváme k porovnání s kauzou problematické anexe Krymu Ruskem. Půjdeme-li do důsledku naskýtá se otázka, jaký je rozdíl mezi Izraelem, okupujícím území Palestiny a anexí Krymu, dříve problematicky patřící Ukrajině? Obecně lze říct, že žádný, oba akty byly provedeny řekněme v rozporu s mezinárodním právem a úmluvami, i když ze zcela odlišných důvodů. Zatímco Izrael hlavně vojensky usiluje o získání co největšího území Palestiny, komplikuje uznání státu Palestina, zatímco toto jeho úsilí způsobuje značné mate riální, ekonomické škody (především Palestině) a ztráty na lidských životech na obou stranách (více však zákonitě na straně Palestinců), zatím co Izrael nadále blokuje mírové rozhovory, Krym a jeho obyvatelé žijí v poklidu a míru, bez bojů, válečných událostí.
Na rozdíl od Palestinsko-Izraelského konfliktu Krym dnes žije v naprostém klidu, aniž by vyvolával zájem o nějaké události, kterými by se musely zabývat mezinárodní orgány. Pokud ovšem jsou kolem Krymu nějaké vzruchy nebo politické emoce, pak jsou vyvolávány západem, tj. USA, NATO, ale i EU, neboť v rámci loajality s USA to měl být naprosto nepřátelský akt vůči Ukrajině, významné porušení mezinárodního práva a úmluv atd., což vyvolává značné emoce pro osočování Ruska z imperiálních úmyslů, z úsilí o zisk celé Ukrajiny, potažmo dalších pobaltských států (post sovětských republik), čímž údajně ohrožují bezpečnost celé Evropy, samozřejmě bez jakýchkoliv důkazů a faktů (viz poznámka výše v případě Izraele a Palestiny).
Podobné důvody a obavy však u Izraele po celá léta západní politici zřejmě nenašli, resp. možná někteří našli, ale už nenašli odvahu říct celou pravdu a pokrytecky přitakávají USA a jejich „pravdě“ (resp. cílům). Na Blízkém Východě mají totiž dveře stále otevřené, takže nemusí o nic usilovat, o nic bojovat. To nelze říct o východě Evropy, konkrétně o Rusku, o které USA bez úspěchu usilují drahná léta a nyní, díky Ukrajinským událostem, potažmo Krymu se jim naskýtá využít příležitosti a cestou NATO se dostat co nejblíže k rus kým hranicím. Aby toho nebylo málo, Západ vyhlásil proti Rusku sankce, kterými chce srazit ruskou ekonomiku na kolena, občany dotlačit k protestům proti vládě Vladimira Putina. To vše jako odvetu za Krym a účast na údajných bojích na východě Ukrajiny.
Řečeno slovy klasika: Quod licet Iovi, non licet bovi, aneb: Co je dovoleno Jovovi (příp. .bohovi), není dovoleno volovi. Převedeno do aktuálního jazyka: Co je dovoleno Židům, není (zřejmě) dovoleno Rusům!Politika je svinstvo, o tom není pochyb, proto je v ní tolik pokrytectví a licoměrnosti, bezohlednosti a hlavně úpadku lidské morálky. USA tak činí pod praporem demokracie, nicméně pravdu má bývalý britský konzervativní profesor a politik Edmund Burke když říká,že „Demokracie se lehce může stát vládou darebáků“!
V případě USA (ale i EU) už se tak stalo!
