Pravda o zdravotním pojistném placeném státem

Avatar
Původní autoři

Josef Mrázek
24.6.2015

Prakticky všichni občané si přejí, aby měli jistotu, že v případě potřeby získají patřičnou zdravotní péči. Je na vládě, aby splnila jejich přání, zavazuje ji k tomu navíc Ústava ČR. Má-li se to odpovědně řešit, tak nelze na zdravotnictví přidělit jen vládou zvolené množství peněz, ale musí se vynakládat tolik peněz, za kolik se patřičná péče dá za existujících podmínek obstarat. 


Samozřejmě nejhospodárněji, jak to vláda dokáže. V České republice je plnění tohoto úkolu výhledově ohroženo, protože peněz na veřejné zdravotnictví dáváme zhruba o 20% menší díl HDP, než v sousedních vyspělých státech. Stále rostoucí počet lékařů a sester odchází každý rok za lepšími platy do zahraničí a jsou to ti nejlepší, kteří byli za naše peníze dlouhá léta vzděláváni. Hrozí nedostatek dobrých zdravotníků.

Ve zdravotnictví reálně dosahovaná úroveň hospodárnosti jistě není ideální, ale není moc odlišná od nejlepšího dosažitelného stavu. Proto nejsou oprávněné výmluvy ministra Babiše, že na zdravotnictví se nedá více peněz, dokud samo bůhvíkolik neušetří. A vůbec není přijatelné stále poukazovat na to, že se nemělo upouštět od protiústavních poplatků a že chybou je nízká spoluúčast, když podle Ústavy ČR by neměla být žádná. Ministr Babiš nás nutí, abychom ustupovali od zásady, že zdravotní péče se hradí solidárně z veřejného pojištění a jako ochránce bohatých utiskuje chudé. Mnozí z nich mu omylem dali hlas i přesto, že své postoje dal najevo odmítáním progresivního zdanění. Jeho kritici měli již tenkrát lépe vysvětlit, co to znamená, a že bez toho se slušně sociální stát neobejde.

Při této sestavě vlády jsme se nedočkali ani úplného zrušení nemravných limitů při výběru pojistného od občanů s vysokými příjmy, ani správného pojistného u podnikatelů. Nadále není z veřejného pojištění hrazena ani základní stomatologická péče. A překvapilo nás usilovné škrcení pojistného za státní pojištěnce. Vždyť se platí také z našich peněz a zásadní rozdíl je jen ten, že poplatky a spoluúčast, kterými by pan ministr chtěl pojistné nahradit, platí jen nemocní a nepodílí se na tom všichni, jak Ústava žádá, solidarita je vyloučena.

Zopakujme tedy pro ty, kteří to nechtějí vzít na vědomí, Ústava ČR zavazuje státní správu, aby zajistila poskytování patřičné zdravotní péče všem občanům a stanovuje způsob jejího hrazení systémem veřejného zdravotního pojištění. Dovoluje, aby obyčejným zákonem bylo upraveno placení zdravotního pojistného, ale nedovoluje nedbat principu solidárního hrazení, jehož cestou musí být hrazena celá, to jest úplná zdravotní péče. Tato péče musí být podle mezinárodních v ČR ratifikovaných zákonů patřičná a všem rovně přístupná. Za účelem její plné úhrady může ministr financí navrhnout zvýšení zdravotního pojistného, a nemá-li na zvýšení pojistného za státní pojištěnce, může zavést progresivní zdanění a aby se ušetřilo, žádat zrušení plurality zdravotních pojišťoven.

To, co dělá ministr Babiš, je v rozporu s ústavními principy a je to útok na sociálně slabší část populace a pacientů zejména. Pokud jsou v systému zdravotnictví nehospodárnosti, nechť stíhá viníky ten, kdo je k tomu určen a vybaven, ale nesmí se kvůli tomu upírat péče nemocným.