4.6.2015 zdroj
Aktivizace bojových akcí na Donbasu může být jen dočasným vyhrocením, může ale vyústit i v plnohodnotné obnovení války. Záleží na tom, jestli je teď pro někoho výhodné začínat třetí pokrašování války na Ukrajině, nebo máme co do činění s provokací časově sladěnou se summitem G7. Tuto otázku si klade ruský list Vzgljad.
Bojové akce, které začaly v noci na středu, se vyznačují rozsahem a odehrávají se ve chvíli, kdy jsou obě strany připraveny na obnovení války. Bojů o Marjinku se z obou stran účastní tisíce lidí, používají se tu tanky a těžké dělostřelectvo, které mělo být formálně staženo od linie dotyku. Obě strany se navzájem obviňují ze zahájení ofenzívy a hovoří o zmaření minských dohod.
Zdá se, že chvíle pro vystupňování vojenských akcí nebyla vybrána náhodou. Včera skončila bezvýsledně další schůzka třístranné skupiny v Minsku a o víkendu bude v Německu zahájen summit G7, na kterém bude ukrajinské téma středem pozornosti. Má někdo zájem právě teď, na začátku června, o další velké vyhrocení?
Dohodnout se o reálném splnění minských dohod — obnovení jednoty Ukrajiny prostřednictvím jejího reformování a udělení zvláštního statusu Donbasu — se za čtyři měsíce bohužel nepodařilo. Minské dohody ale byly šancí na příměří a toho také všichni využili. Kyjev nechce navrácení Donbasu výměnou za odmítnutí kurzu na atlantizaci, a Donbas zase nesouhlasí s Ukrajinou, kterou by kontrolovaly proatlantické elity. Takže mírová dohoda tu není možná.
Obnovení války se za těchto podmínek stává nevyhnutelným, obě strany ale chtějí počkat na okamžik, kdy se zahraničněpolitická situace nepřítele začne citelně zhoršovat. Obě strany mají samozřejmě strach z nenadálého útoku nepřítele a nechytračí, když neustále mluví o tom, že „nepřítel se připravuje na válku”.
Sázky jsou ale vysoké a jen tak nikdo začínat válku nebude. Doněck a Luhansk teď nemají žádný vážný důvod k obnovení války, samozřejmě v tom případě, že nemají k dispozici stoprocentní informace o již stanovených termínech ukrajinské ofenzívy.
A jak je to s motivací Kyjeva?
Kyjev, dokonce i v tom případě, že si je vědom veškeré sebevražednosti nové války, může přece jen udeřit jako první. Když dokáže přesvědčit sám sebe, že Doněck se chystá zahájit válku v nejbližší době. Žádný jiný vážný důvod, takový jako sondování situace s obranou Doněcku nebo prostě udržení bojového ducha v ukrajinské společnosti na nezbytné úrovni, přece jen nemá, protože provokace je spojena s obrovským rizikem.
Ale teď, těsně před summitem „sedmičky”, to pravděpodobně může Kyjev risknout a rozhodnout se pro provokaci. Kyjev velkou válku nechce, chce jen ukázat Západu svou těžkou situaci a „ruskou agresi”. Jaceňuk o tom vlastně hovoří naprosto otevřeně — „očekávám, že na summitu ‘velké sedmičky’ dá světové společenství správnou a adekvátní odpověď na ruskou agresi”.
