Břetislav Olšer
3. 6. 2015 blog idnes
Do Gruzie nesmí, byl by tam zatčen pro trestný čin zneužití pravomoci z dob, kdy byl prezidentem. Proto si ho vybral Porošenko za gubernátora Oděské oblast, kde mu ihned po nástupu do funkce připravili proruští občané uvítání…
Oděsa, přestože jsem již poznal stovky dalších metropolí, zůstala mým milovaným městem, jako ostatně každá první láska z roku 1981; byl zde ve vyhnanství Puškin, v Oděse působil též Svatopluk Čech, na Potěmkinských schodech u přístavu jsme s mojí paní randili, poprvé jsem ve zdejší opeře viděl Musorgského Borise Godunova. Preobraženská katedrála je největší ruský pravoslavný chrám v Oděse. Dokáže pojmout několik tisíc věřících i mě někde v koutku u mramorové nádoby se svěcenou vodou…
Opouštíme Oděsu…
Michail Saakašvili má, co si vysloužil; sotva přijel do Oděsy a pateticky pozdravil: “I love Odessa” a slíbil, že z Oděsy udělá “hlavní město Černého moře”, objevili se první protestující s nápisy a červenými kravatami v podobě girland na pouličních lampách: „Pro Míšu“. Šlo o připomínku jeho trapasu, kdy při rozhovoru pro BBC o válce s Ruskem, jehož vojáci bránili dle amerického vzoru své občany v Abcházii a Osetii, nervózně okousával svoji rudou kravatu. teď má, co si vykoledoval; ozývaly se hlasy „Saakašviii go home“ či „Konečně tě někdo doopravdy zastřelí“, což byla zase připomínka jím zinscenovaného atentátu na svoji osobu v roce 2008. Výkřiky loutky Porošenka, co je jen do počtu globální habaďury USA…
Šlo o podvodnou reportáž televize Imet o jeho vraždě jako prezidenta Gruzie. Bylo v ní mj. uvedeno: “Dnes ráno byl v Cchinvali spáchán atentát na hlavu Jižní Osetie Eduarda Kokojtyho, po kterém ruská vojska vtrhla do Gruzie,” uvedla bez varování televize Imedi. Po několika minutách přinesla další zprávu, že prezident Saakašvili padl a šéfem “lidové vlády” se stala Nino Burdžanadzeová, vedoucí představitelka gruzínské opozice. Informaci komentátora doprovázely záběry válečných operací a lidí prchajících z Tbilisi. Až po skončení půlhodinového pořadu hlasatel oznámil, že šlo o “speciální fiktivní reportáž o možném vývoji událostí”. „Bohužel to mělo negativní vliv na pověst vaší stanice a vyvolalo to otázky, které musí bezodkladně projednat Gruzínská národní komise pro komunikaci,“ shrnuli fiktivní televizní vysílání diplomaté a žádali o okamžité dementi.
Ukrajina odmítla vydat Gruzii exprezidenta Saakašviliho… zatím se gubernátor Oděské oblasti může těšit ze svobody…
V srpnu 2008 mj. USA, Velká Británie a Francie označily Rusko za agresora, to ale Moskva, která má právo veta, tvrdě odmítala. Požadovala naopak označit za útočníka Gruzii. “Své občany nenecháme masakrovat nikde na světě!” řekl v srpnu 2008 premiér Vladimír Putin na verbální útoky prezidenta Gruzie Michaila Saakašviliho, když zjistil, že bylo zabito prvních deset ruských vojáků na základně ruských mírových sborů, ustavené na podkladě dohody s Gruzií v Dagomysu. Stejně tak bylo na Krymu, kde bylo v Sevastopolu na základě smlouvy s Ukrajinou umístěno 22 tisíc ruských vojáků.
Území v podhůří Kavkazu bylo spolu s většinou Gruzie připojeno k Rusku v 19. století a roku 1922 zde byla vytvořena autonomní oblast. V souvislosti s rozkladem SSSR zesílily separatistické tendence ruských Osetinců usilujících o spojení se sousední Severní Osetií. Dne 28. listopadu 1991 vyhlásila Jižní Osetie nezávislost na Gruzii. Krátce poté vypukla v kavkazské oblasti občanská válka a Jižní Osetie se prohlásila republikou; nebyla ale nikým uznána, na rozdíl od okamžitého uznání Kosova, které jednostranně vyhlásilo samostatnost 17. února 2008.
Ruská Duma nabádala prezidenta Vladimíra Putina, aby ve světle uznání samostatnosti Kosova uvažoval o tomtéž opatření pro Jižní Osetii, která má asi 100 000 obyvatel, hlavním městem je Cchinvali. Mluví se zde většinou rusky, o něco méně osetinštinou, platí se hlavně ruským rublem. Nejvíc Gruzínci bylo bombardováno město Gori a téměř zničené bylo hlavní město Jižní Osetiei; na útěku bylo přes třicet tisíc lidí. Rusko tvrdilo, že jde o etnické čistky a chtělo, aby Gruzie pykala, viz. Reagan a Grenada. Zbytek světa zatím jen verbálně útočil na Rusko, že si začalo…
Podle německého Der Spiegel, však byl Saakašviliho plán invaze připravován mnohem dříve. Jeho první verze z roku 2006 počítala s tím, že gruzínské ozbrojené síly obsadí všechny klíčové body v Jižní Osetii během necelého dne. Nový americký velvyslanec v Rusku John Beyrle řekl v rozhovoru, který 22. srpna 2008 zveřejnil ruský list Kommersant: „Ruská vojska reagovala na gruzínský útok na mírové jednotky Ruské federace v Jižní Osetii zcela odůvodněně. Skutečnost, že jsme velmi naléhavě přesvědčovali gruzínskou stranu, aby takový krok nepodnikala, jasně svědčí o tom, že jsme nechtěli, aby k něčemu takovému došlo. Washington až do posledního okamžiku přesvědčoval gruzínskou stranu, aby se do ničeho takového nepouštěla…”
Čas však běží, zatímco se situace v oblasti Gruzie, Osetie a Abcházie zcela uklidnila, také proto, že tam není v nepřítomnosti stíhaný Saakašvili, Ukrajina je naopak v bankrotu. Momentálně je proto charakteristika současných vůdčích politiků sousední Ukrajiny ryze zahraniční; rezident Peter Porošenko má občanství Švýcarska. Exgubernátor Dněpropetrovské oblasti Beňa Kolomojskyj má občanství Švýcarska a Izraele. Zástupce gubernátora Boris Filatov má občanství Izraele. Náčelník SBU (Bezpečnostná služba Ukrajiny) Valentin Nalivajčenko má občanství USA. Primátor Kyjeva Vitalij Kličko má občanství Německa. Do čela ministerstva financí se postavila občanka USA Natalia Jaresková, ministrem hospodářského rozvoje byl jmenován Litevec Ajvaras Abromavičus a ministerstvo zdravotnictví povede gruzínský občan Alexander Kvitašvili.
Na post ministra hospodářství tedy účelově jmenovali „prý investora“: je známo, že Ukrajina je zkorumpovaná země, která hraje roli „prádelny“. Zloděj křičí chyťte zloděje. Perou se zde peníze z šedé i černé ekonomiky, k čemuž, jak je známo, dochází přes tzv. investiční fondy. Potom tyto peníze jdou na stavbu obchodních center. Právě tímto se vždy zabývala jak Jaresková, tak i Litevec Abromavičus. Nový ukrajinský ministr zdravotnictví Alexander Kvitašvili je na Západě a v Gruzii znám jako dědičný řídící pracovník lékařských zařízení a organizací. Jeho vzdělání přitom není lékařské. Jedná se o historika a profesionálního státního zaměstnance. A ukrajinský ministr spravedlnosti Pavel Petrenko se rozhodl udělat z cizinců své náměstky. Nikdo se nebude divit tomu, když se nebude jednat o právníky, ale například, o obránce práv zvířat.
A aby duch Ukrajiny zůstal “ukrajinský”, byli naverbováni i další cizinci, mezi nimi i bývalý premiér Slovenska Mikuláš Dzurinda. Spolu s ním tvoří poradní sbor Rady reforem i švédský expremiér a exministr zahraničí Carl Bildt, předseda zahraničního výboru Evropského parlamentu Elmar Brok, exministr financí SR Ivan Mikloš či bývalý litevský premiér Andrius Kubilius… A sám Saakašvili, co povýšil na gubernátora, si bere pod osobní kontrolu gubernátorskou kasu a celnici Oděské oblasti.
Kdo mu založí ten minský provázek…?
Ke všemu už v pátek získal Saakašvili ukrajinské občanství a automaticky tak ztratil gruzínské. Do své původní vlasti, Gruzie, ostatně ani nemůže – v posledních měsících před odchodem z funkce prezidenta byl kritizován za metody, které používal, psalo se o něm jako o člověku sebestředném, s psychickými úchylkami a přílišnými ambicemi. Nyní čelí obvinění z několika trestných činů včetně zneužití pravomocí či zpronevěry státních finančních prostředků. Do Gruzie tedy její exprezident nesmí a vítán není ani v Moskvě. V době jeho vlády se Gruzie a Rusko staly skutečně znepřátelenými zeměmi a ocitly se na hranici válečného konfliktu kvůli ruské okupaci Jižní Osetie.
Ruský premiér Dmitrij Medveděv komentoval jmenování Saakašviliho guvernérem slovy: „Je to jako show v šapitó. Nešťastná Ukrajina“. A je zde úvaha, že pokud se bude uchylovat i k takovým metodám, jako bylo budování v Gruzii skleněných policejních stanic, které měly umožnit doslova nahlížet do kanceláří nejvíce zkorumpovaného resortu, nemá se Ukrajina na co moc těšit; z vlastní reality ví, jaké je to mít premiérku Tymošenkovou napřed stíhanou Interpolem, poté i ve vězení za krádež zemního plynu…
Aby té ostudy nebylo málo, vzpomíná se, jak Saakašviliho prezidentský kandidát John McCainho na CNN třikrát nazval “Šaškavilim”, vtipálci zase označují za novou kulinární laskominu restaurací v Oděse “kravatu ve vlastní šťávě”. Teď si Saakašvili klade ruku na srdce a pěje ukrajinskou hymnu, toulá se po ulicích Oděsy v košili s ukrajinskou výšivkou a nechává si říkat Mychajlo, ač během pobytu v USA z něj byl “Majkl” a “čistokrevný Gruzín”…
Inu, celá ukrajinská vláda i se svými poradci a čelními politiky či oligarchy má zahraniční kořeny, takže nejvíc se asi k pravdě o osudu Ukrajiny přiblížilo Medveděvovo konstatování o “show v šapitó”, kulantně se ale zdržel popisu jasné reality, že vše se děje pod diktandem USA a EU a v přísném utajení byla též žádost ukrajinských policejních orgánů o vydání Saakašviliho k soudu v Kyjevu…
