Jiří Babača29. 6. 2015
Jak nás informoval Pavel Letko ve svém článku zde, začal soud s Michalem Kesudisem, který na svém facebookovém profilu loni v létě měl napsat souhlasný výrok se zabitím čtyř českých vojáků v Afghánistánu. Jeho výrok se přitom svým charakterem nijak zásadně neliší od slov Václava Havla, která pronesl při schvalování vojenské intervence USA v Srbsku v r. 1999, ale také na začátku r.2003 před invazí USA do Iráku.
Předně bych chtěl uvést, že nesouhlasím s výrokem pana Michala Kesudise a to uvádím nikoli z alibistických důvodů(!) – smrt člověka je totiž vždycky špatně a je hlubokou ránou pro pozůstalé. To předesílám.
Michal Kesudis měl totiž napsat toto: „Tak jsem někde četl, že se osamocenému afghánskému vlastíkovi na jízdním kole podařilo odvařit čtyři naše žoldáky… Smrt našich kluků v Afghánistánu prý nebyla zbytečná. Souhlasím a jsem vděčný afghánským odbojářům, že nás těch šmejdů zbavili.“
Nicméně jsme-li demokratickým právním státem s deklarovanou svobodou slova, tak by ve stejných případech mělo být postupováno stejně, v obdobných obdobně a ne podle hesla “co je dovoleno pánu, není povoleno kmánu“.
Pamatuji si totiž výroky jistého Václava Havla, které vešly ve známost pod zkratkou „Humanitární bombardování”zde. Byly proneseny ještě v době, kdy byl ve funkci prezidenta republiky. Václav Havel veřejně schvaloval válečný akt USA vůči Srbsku-řádnému členu organizace spojených národů, který byl uskutečněn bez mandátu RB OSN(!) a při němž přišli o život nikoli čtyři vojáci z povolání dobrovolně se účastnící vojenské mise, ale hned několik tisíc(!) nevinných lidí.
Tentýž Václav Havel se těsně před koncem svého posledního funkčního období stal signatářem otevřeného”dopisu osmi” zde, uveřejněném v několika světových prestižních novinách. Je srovnatelný s Bilakovým zvacím dopisem – snad ani netřeba připomínat. V „Dopisu osmi“ přitom jeho signatáři veřejně vytvářeli tlak na členy RB OSN a vyzývali k napadení jiného suverénního státu – Iráku! Srovnání Havlova dopisu s Biľakovým zde. Havlův „zvací dopis“ sice nebyl vyslyšen Radou bezpečnosti OSN, která k takovémuto kroku nedala mandát, v souladu s výzvou však jednaly některé země NATO (zejména USA a VB) a k napadení suverénního státu bez mandátu RB OSN (!) skutečně došlo. Mělo to za následek smrt několika set tisíc(!) převážně civilních obětí, destabilizaci celého regionu a vlnu milionů válečných uprchlíků, se kterou si světové společenství neví rady dodnes! Někteří čtenáři si patrně budou pamatovat až následnou reakci tehdejšího francouzského prezidenta Chiraca na tento dopis. Řekl: „ Promeškali jsmejedinečnou příležitost mlčet.“ Jeho výrok naše média široce rozmazávala, aniž by řešila okolnosti, které výroku francouzského prezidenta Chiraca předcházely.
Naše orgány činné v trestním řízení (OČTŘ) velkoryse přehlížely schvalování porušování mezinárodního práva, přehlížely výzvy k napadení suverénního státu veřejně vyřčené představitelem státu (tedy výzvy porušující Chartu organizace spojených národů zde), v důsledku kterého nakonec zemřely tisíce lidí, zabývají se se však výroky Michala Kesudise na adresu čtyř zabitých českých vojáků v Afghánistánu v r. 2014 napsanými na facebooku.
