Ivan David
2. 6. 2015
Ministr Chládek se znelíbil a premiér rozhodl o jeho odvolání. Dokonce to zdůvodnil informacemi z naprosto nezávislého deníku „Dnes“, který patří vládnímu oligarchovi Babišovi. Slyšeli jsme spoustu blábolů o nepřístojném chování ministra k podřízeným. Jsou to tvrzení, jejichž důkazem jsou jiná tvrzení . Nelze je dokázat, ale to oponentům ministra nevadí, protože je nelze vyvrátit.
Jistěže nějaký ubožák zase konstatuje, že si „foukám na bolístky“, ale připomíná mi to, jak jsem byl „odvolán pro záplavu bezprecedentních skandálů“. Politik může být strůjcem činů nebo zločinů, ale skandály vyrábějí novináři. Prokázáno u soudu a na policii nebylo nic, ale to není důležité, cíle bylo dosaženo. Znechucen odpornými bezcharaktery všude kolem jsem odstoupil. Napodruhé, když poprvé demisi premiér Zeman nepřijal.
Namátkou jeden ze skandálů. Deník „Dnes“ uvedl, že si za státní peníze buduji v „historické budově“ vlastní apartmá. Dokonce uvedl plánek oněch prostor. Ostatní „novináři“ to opisovali. Po tiskovce jsem je uvedl do takto označených prostor, aby viděli, že jsou tam jen kanceláře a nebuduje se tam nic. Samozřejmě svá tvrzení nedementovali.
Na posledním ÚVV ČSSD před letošním sjezdem strany jsem s Marcelem Chládkem poprvé hovořil. Přiznal jsem, že mi byl zprvu nesympatický a pochválil jsem ho za jeho snahy o zásadní kroky, které by měly pomoci odvrátit úpadek školství. Řekl jsem mu, že jeho rezort má oproti zdravotnictví výhodu, protože zájmové skupiny působící ve školství nemají miliardové zisky, které by si korupcí mohly pohlídat a jejich snížení trestat.
Na jezdu jsem z devíti kandidujících na funkci místopředsedy volil jen čtyři z možných maximálně pěti. Ukázalo se, že jsem volit výhradně ty, kteří výrazně neprošli. Můj výběr nebyl dán pokynem předsedy strany a premiéra, koho si přeje. Teď se ukázalo, že svými sympatiemi k Marcelu Chládkovi jsem volil někoho, koho si předseda strany nepřeje.
V ČSSD už volit nebudu, „volí“ už je ti, kteří umějí nejlépe souhlasit. To se týká volitelů, ne voličů. Ti budou volit podle výsledků vlády, ne podle přání předsedy.
Marcel Chládek chtěl hlubší změny a odmítl respektovat, že ti, kteří rozhodují, jsou ti úspěšní, tvůrcové onoho chlívu, ve kterém žijeme. Odmítl respektovat, že nechtějí změny, kromě těch, které upevní jejich moc. Odmítl vnímat, že to poslední, co je zajímá, je veřejný zájem. Odmítl sloužit.
Znám to. Ty vysoké úředníky, kteří odmítají plnit úkoly a stěžují si na šikanování. Plní totiž úkoly někoho jiného, zájmové skupiny, která je tam dosadila. Evropská komise si přeje, aby byli neodvolatelní. Evropská komise jsou neodvolatelní úředníci, kteří plní zadání. Chtějí, aby to tak bylo na všech stupních. Ti, které volíme, podle „demokratické Evropy“ nemají mít vliv, nemají rozhodovat. Půjdou-li z cesty, nebudou mít potíže. Jenže neřešené problémy narůstají, a veřejnost to nemůže přehlédnout. Schopní politici veřejnosti vyhoví a smetou systém, který neřeší problémy. Nebude to poprvé.
Média ovšem slouží. Posloužila i tentokrát. Nemusí dostávat příkazy, stačí, když redaktoři vědí, co mají dělat, aby si udrželi místa a nestali se „novináři na volné noze“. A pak je tu ona ctižádost trpaslíků vyniknout. Mezi novináři se tomu říká „ulovit velkou rybu“, tedy podílet se na likvidaci někoho významného. Někoho významnějšího, než jsou oni sami. Snaha učinit ho ještě bezvýznamnějším, než jsou oni sami.
