Robert Parry
11. 7. 2015 blog idnes
Kyjev už importuje i islamistický teror
„New York Times se nad islamistickými militanty, bojujícími na východní Ukrajině po boku ultrapravicových a neonacistických praporů, nadrženě tetelí. Je-li řeč o vražděni ´Rusáků´, takový mix extremistického násilí, aby nestál za oslavné tirády, zřejmě neexistuje.“Píše to Robert Parry. Po darebáckých holportech jde už od 80. let. Tehdy například po tajnůstkářském narkobyznysu, z nějž americké služby financovaly zbraně pro contras. Vraždily v sandinovské Nikaragui. Parryho články o Irangate tiskly i Associated Press a Newsweek.
Divukrásného konce dějin si užíváme až dnes. Na svobodu projevu je to pes. Kuráž a invenci Parryho kalibru pouští jen do médií, nezávislých na panské inzerci. Do vosího hnízda už píchnul i vázaným titulem – Ukradený americký narativ (America´s Stolen Narrative). Článek o bratrské pomoci, jíž Majdanu neskrblí džihád, napsal pro internetové Consortiumnews.
V New York Times ji natěšeně konkretizuje Andrew E. Kramer. Rozplývá se nad „třemi islamistickými prapory, operujícími v zónách nejtvrdších bojů typu kolem přístavního města Mariupol“. Jednomu „velí bývalý čečenskýwarlord, zvaný ´Muslim´“. A sice „skupině šejka Mansúra, pojmenované podle postavy z čečenského povstání z 18. století. Podléhá nacionalistickému Pravému sektoru, zformovanému za loňských pouličních protestů v Kyjevěz půltuctu marginálních nacionalistických skupinek typu Bílé kladivo a Trojzubec Stěpana Bandery.“
„Další z nich, skupina Azov, je neonacistická zcela otevřeně.“ Hlásí se k tomu i „´Vlčím hákem´, symbolem s vazbou na SS. Čečenec, aniž by nacistickou symboliku zmiňoval, se vyjádřil, že se po boku nacionalistů, protože milují svou vlast a nenávidí Rusy zrovna jako on, cítí jako doma.“
„Oč víc Kramer klíčovou roli, již hrají v boji za kyjevský režim s USA za zády neonacisté, vydává za nevinnou banalitu, tím větší je jeho článek medvědí službou samotným New York Times a celému mediálnímu mainstreamuSpojených států.“ Ten totiž „sebemenší zmínku o těchto nacistech obvykle shazuje jako ´ruskou propagandu´“.
„Za loňského únorového puče, který svrhl legálně zvoleného prezidenta Viktora Janukovyče, patřil Stěpan Bandera k ikonám ´Majdanu´. Za Druhé světové války stál v čele Organizace ukrajinských nacionalistů-B, radikálního paravojenského hnutí, jež chtělo Ukrajinu změnit v rasově čistý stát. OUN-B se, ruku v ruce s Hitlerovou SS, podílela na vyhánění a fyzické likvidaci desetitisíců Židů a Poláků.“
Masu, srocenou loni v únoru na „Majdanu“, tam přivedl protest proti zkorumpované politice a vidina členství v EU. Už tam se však nakupila i „kvanta neonacistů“, figurujících hlavně „na samém hrotu násilí proti policii“. „Úderné bojůvky Pravého sektoru a ´Svobody´ dobyly vládní budovy a polepily je nacistickými symboly i válečným praporem Konfederace, univerzálním symbolem bělošské nadřazenosti.“
„Když potom protesty, počínaje 20. – 22. únorem, dospěly do krvavé fáze, neonacisté se jim prodrali do čela. Dobře vycepované milice se zorganizovaly do stočlenných brigád, zvaných ´sotiny´ čili ´setniny´, vyrazily do závěrečného útoku proti policii a Janukovyčovi i spoustě jeho lidí dali šanci přežít, jen zvednou-li kotvy.“
„Bezprostředně po puči měly neonacistické milice pod kontrolou i vládu:“ „Evropská a americká diplomacie dávala i krajně chatrnou atrapu režimu, hodného respektu, dohromady jen s krajním vypětím.“ Tím spíš, že právě „extrémní pravici padla, za zásluhy o Janukovyče svržení, do rukou i čtyři ministerstva, včetně rezortu státní bezpečnosti“.
Právě nad tím vším však „americké média rázem a unisono zamhouřila obě oči“ – a o to víc začala vytrubovat „legendu o ´freedom fighters´, žhavých po reformách a odolávajících ´ruské agresi´“. „Neonacismus, patrný prostým okem, brala uctivým obloukem.“ A to i v podobě tak flagrantní, v níž defiloval „šéf státní bezpečnosti Andrij Parubij, který ´Nacionálně-socialistickou stranu Ukrajiny´, křížence radikálního ukrajinského nacionalismu a nacistických symbolů, založil už v roce 1991. To Parubij velel silám ´sebeobrany Majdanu´.“
Ty samé New York Times však sepisovaly hagiografie, líčící neonacistická komanda jako vzor kuráže, neváhající čelit „barbarům před branami“ (zájemcům o ty perly ducha nabízí Parry i přímý link). „Kyjevský režim teď řady ´obránců civilizace´ – odolávajících ruským barbarům – rozšířil o islámské militanty, napojené na terorismus. Loni v září se Marcin Mamon, reportér The Intercept, propracoval až k předvoji těchto islamistických ozbrojenců na Ukrajině.“ Dosáhl toho skrze „´kontakt na Islámský stát v Turecku´, jenž se mu svěřil, že jeho ´bratři´ na Ukrajině jsou a on sám to může garantovat.“
Kramerův článek o těchto „teroristických vazbách islamistických ozbrojenců mlčí jako hrob“. Zato „nacistický profilAzova konstatuje zcela otevřeně“. Aby tchoří aroma, jež z toho vane, zkusil zahnat i následujícím deodorantem: „Američtí vojenští poradci skupina Azov instruovat nesmí“.
Ti se tak sice „přímo vedle neonacistů ukazovat nemají“, „sám kyjevský režim však ústřední roli, již tito extremisté plní, sankcionuje docela otevřeně – ať už v případě neonacistů, heroldů bělošské nadřazenosti či islámských militantů“. Za jejich „přidanou hodnotu“, a ergo i „komparativní výhodu“ se totiž má hlavně „agresivita i efektivnost, již prokazují při vyvražďování etnických Rusů“.
„Režim se staví ležérně i k množícím se zprávám o operacích ´eskader smrti´, které jdou ve městech pod vládní vládní kontrolou po lidech, podezíraných z proruských sympatií.“ Dochází-li i na tak skandální „pošlapání lidských práv, ze strany s nacistickým rodokmenem a islámských militantů, napojených na extrémně násilnická teroristická hnutí ze Středního východu, to překvapí jen sotva“.
New York Times však ten „vražedný mix neonacismu a islámského extremismu má za dobrou zprávu“. A sugeruje publiku i idylky následujícího typu: „Pro Ukrajince, zocelené více než rok trvající válkou se separatisty podporovanými Ruskem, jsou islámští bojovníci, hlavně Čečenci, ve městech poblíž frontové linie docela překvápkem – a pro mnoho Ukrajinců tím vítaným…Za situace, kdy čekají v příštích měsících útok, kvitují Ukrajinci každou pomoc, jaké se jim jen dostane.“
I tak bezuzdná demagogie lidem sugeruje, že „znásobit finanční a vojenskou podporu ukrajinského režimu“ je vrcholným mravním příkazem. Ten sponzoring však „na etnické Rusy spouští ze řetězu spojené síly nacismu, bělošské nadřazenosti a islámských militantů (spatřujících v ´Islámském státu´ svého ´bratra´)“.
Revoluce jsou hvězdnou hodinou velkých charakterů. Zato převraty – ty silou zbraní i zbraní prolhané fráze – co si ten vznešený pojem přikrádají neprávem, se špínou všeho druhu jen hemží. Mají ji už v chromozómech. Dril řídících oficírů ji násobí. Majdan však láme rekordy. Zločineckých genů i kolaborace.
| další článek |
