Ivo Šebestík
„Vztahy se Spojenými státy se nestanou přátelskými,“ řekla tento týden v rozhovoru pro francouzský Le Monde íránská viceprezidentka Massoumeh Ebtekar, jedna z političek, které poněkud narušují západní klišé o absolutním odstavení žen z veřejného a politického života v muslimských zemích.
Massoumeh Ebtekar je dnes 54 let, ale do povědomí širší veřejnosti se dostala už v roce 1979, kdy byla jako osmnáctiletá dívka mluvčí studentů, kteří vzali na americké ambasádě v Teheránu za rukojmí několik amerických diplomatů. Stalo se to v době, kdy v Íránu proběhla islámská revoluce, která svrhla monarchistický režim šáha Muhammada Rezy Pahlavího a k moci přivedla ajatolláha Chomejního. Padla tak prozápadní orientace předchozího vedení státu a Írán se ocitl v oslabené pozici vůči případnému útoku zvenčí. K tomu také skutečně došlo ze strany sousedního Iráku, který počítal s podporou Západu (zejména Francie), a dokonce i Sovětského svazu.
Vznikla skutečně neobyčejně složitá situace, charakteristická pro konflikty z období takzvané studené války, kdy státy bohaté na ropu a nacházející se v strategicky důležitých regionech planety upadaly do vleklých konfliktů mezi sebou, při nichž svou roli sehrávaly lokální ambice a staré náboženské rozdíly. Západ i Sovětský svaz pak z těchto konfliktů získávaly nebo ztrácely body pro své zájmy. Tyto konflikty však obě velmoci zároveň podporovaly dodávkami zbraní a dalšího vojenského materiálu, informacemi tajných služeb, poradci a logistikou.
Během osm let trvající íránsko-irácké války, ve které Spojené státy hrály dvojí hru tím, že podporovaly obě bojující strany (viz aféra Irangate s tajnými dodávkami zbraní Íránu) přišlo o život na milión lidí a dva milióny utrpěly zranění nebo byly pohřešovány. Většina obětí byla na straně Íránu.
Tyto staré rány „nemohou být přes noc zapomenuty“, říká Massoumeh Ebtekar, která k nim přičítá také současné počínání USA v regionu. Hodnotí je jako „avanturismus Spojených států v Afghánistánu a Iráku, jejich pokusy rozšiřovat konflikt mezi šíty a sunnity a trvalá podpora sionistického režimu“ v Izraeli. Nicméně, i když jsou íránsko-americké vztahy v dohledné době patrně bez naděje na přátelství, přesto je íránská viceprezidentka přesvědčena, že pokud „Spojené státy, stejně jako Írán, „hledají způsob, jak nastolit bezpečí a mír v regionu“, mohou obě země „spolupracovat v mnoha ohledech“.
Íranská obranná linie během íránsko-irácké války
Íránsko-irácká válka v letech 1980 až 1988 v jistém smyslu představovala prolog k eskalaci konfliktů na Blízkém východě, ke kterým došlo v podstatě okamžitě po pádu „železné opony“. Její výsledek posílil pozici Iráku a Írán dostal do izolace. V roce 1989 zemřel ajatolláh Chomejní a o rok později vypukla první válka v Perském zálivu. Nová americká cesta k naprosté destabilizaci Blízkého východu začala. Rozvrácení regionu sice nebylo cílem americké politiky v oblasti, nicméně bylo snadno očekávaným výsledkem pokračující snahy o její úplné přičlenění k ekonomickému impériu nadnárodního kapitálu.
USA na Blízkém východě ničí, rozbíjejí a následně investují, financují, půjčují na úrok a kulturně zvelebují…
V politických dějinách světa se stále, se setrvačností až nudnou, opakuje několik starobylých, ale osvědčených modelů. Jedním z nich je divide et impera (rozděl a panuj). Spojené státy potřebují ve zcela rozvrácené oblasti muslimských zemí na Blízkém východě a v severní Africe tři kategorie států: spojence, nezajímavé a neškodné země, a nakonec nepřátele. Írán těžko může být zemí „nezajímavou a neškodnou“ a nepřátel mají Spojené státy (pardon, málem bych zapomněl, demokracie a „naše hodnoty“) na Blízkém východě momentálně dost. Je tedy kde bojovat, vyprazdňovat skladiště zbraní a uvolňovat je pro nové a dražší, ničit, rozbíjet a následně investovat, financovat, půjčovat na úrok a kulturně zvelebovat. Všechno je tedy, z pohledu globálního kapitálu, v nejlepším pořádku.
Nesmí se ale bojovat úplně všude a s každým, proto mají jednání o íránském jaderném programu a o případné mírové spolupráci na Blízkém východě, jak ostatně věří i íránská vice-prezidentka Massoumeh Ebtekar, snad naději na úspěch.
