Proč to Sýrie vyhraje …Syrský triumf bude i vítězstvím Íránu a libanonské rezistence, vedené Hizballáhem.

Tim Anderson

12.8.2015   Střípky ze světa
Profesor na vlastní oči
„Sýrie vítězí. Nehledě na krveprolití a tvrdý ekonomický tlak. Sýrie míří k vojenskému a strategickému triumfu a změní iStřední východ změní,“ srovnává profesor Tim Anderson, co viděl za dvou návštěv země.„Plány Washingtonu, jak ty na ´změnu režimu´, vyřazení státu z provozu či rozdělení země podél sektářských hranic – končí fiaskem.“ A právě toto „fiasko způsobí fatální újmu vidinámSpojených států, deklarovaným před deseti lety Bushem juniorem, změnit ´Nový Střední východ´ v servilní enklávu vlastní moci.“

„Syrský triumf je kombinací koherentní lidové podpory armádě země tváří v tvář ničemnostem sektářských islamistů, pevné opory ze strany spojenců i rozpadu mezinárodních sil, které se proti nim sešikovaly.“

„Ekonomické útrapy, až po pravidelné výpadky dodávek energie, jsou dnes ještě horší, vůli syrského lidu k odporu však nezlomily. Vláda zajišťuje dostupnost základních potravin i vzdělávacích, zdravotních, kulturních, sportovních a dalších služeb.“ Své styky se Sýrií obnovuje i stále víc států a agentur OSN, jež se k ní doposud stavěly nepřátelsky. „Zlepšení bezpečnostní situace, nedávná dohoda mocností s Íránem i další příznivé diplomatické posuny jsou známkou toho, že ´osa odporu´ sílí.“

V západních médiích o tom nepadne slova. Tady se o „povaze konfliktu a vývoji krize permanentně lže“. Zamlčuje se jak „podpora takfiris ze strany NATO“, tak úspěšné údery Syrské armády, vytlačující teroristy z lokalit, jichž se načas zmocnili. „Západem podporovaní teroristé od momentu, kdy jim příval zahraničních ozbrojenců umožnil zmocnit se v polovině roku 2012 částí severního Aleppa, ve skutečnosti strategicky ničeho nedosáhli.“

Profesor srovnává, co v zemi viděl v prosinci 2013 a letos v červenci. Před dvěma lety „byli hrdlořezové NATO sice z velké části Homsu a Kusejru vytlačeni, v prastaré vesnici Malúla a pohoří Kalamún však byli stále a napadali i cestu jižně od Svejdy“. Letos už však mohl bez problému cestovat jak odtud do Damašku, tak Homsu a Lattákíje… 90 % hustě obydlených území má armáda pod kontrolou.“

„Žádní ´umírnění povstalci´ jaktěživ neexistovali. Skutečné hnutí za politickou reformu vytlačila už v březnu a dubnu 2011 islamistická vzpoura se Saudy za zády.“ Už tehdy „jim všem Syřané říkali ´Daesh´(ISIL) či ´žoldáci´ a rozdíly mezi jejich obchodními značkami se nezabývali“. Teď jim dává za pravdu i nedávné prohlášení Lamíi Nahase, lídra „umírněných rebelů“, že „se syrskými menšinami třeba naložit jako Hitler či Otomanská říše“. A jen znovu potvrzuje, že na pořadu je „konfrontace mezi sice autoritářským, ale pluralistickým a sociálně inkluzivním státem a sektářskými islamisty saúdského ražení, jednajícími jako nastrčené armády velmocí.“

„Téměř všechna zvěrstva, z nichž je obviňována Syrská armáda, spáchaly Západem podporované gangy“. „Coby součást strategie, mající dosáhnout ještě větší západní intervence“. Je to i případ nasazení chemických zbraní, stejně jako kazetových bomb, mající diskreditovat syrskou vládu. Americký novinář Nir Rosen to doložil z prvé ruky už roku 2012: „Nemine dne, aby opozice nehlásila nové mrtvé, zpravidla ovšem bez jediného důkazu.“ Zato mnohé z „obětí, jež vydává za nevinné civilisty, jsou ve skutečnosti padlí ozbrojenci opozice“.

Syrská armáda některé „teroristy skutečně popravila“. Je to však „armáda, která se těší velice silné veřejné podpoře“. Naproti tomu „islamistické gangy, které se ve zvěrstvech vyžívají, mají ve veřejnosti podporu mizivou“.

„Teroristická ´přítomnost´“ se sice opravdu „týká značných částí Sýrie“. „Většinu obydleného syrského území však nemá pod kontrolou ani Daesh/ISIL, ani kterákoli z jiných ozbrojených skupin.“ „Nehledě na jejich ofenzívy v Dará,Idlibu a východním Homsu jsou hustě obydlená teritoria Sýrie pod kontrolou armády mnohem patrněji, než v roce 2013.

Je to Syrská armáda, kdo „generálně vyhrává, je však pod tlakem a poněvadž bojuje na desítkách front, čas od času i takticky ustoupí“. „Navzdory rokům masivního terorismu a západních sankcí syrský stát funguje až překvapivě dobře.“ Profesor to zaznamenal i v řadě nemocnic, kulturních i sportovních center a vysokých školách, kde se i dnes „bezplatně vzdělávají statisíce studujících“. Cílem úderů a sabotáží Daesh/ISIL je přitom decimovat hlavně elektrárny, nemocnice a další klíčové prvky infrastruktury.

Početná kontrolní stanoviště armády berou lidé bez emocí. „Vědí, že jsou tu pro jejich bezpečnost, zvlášť před bombovými atentáty islamistů z osobních a nákladních vozů.“. Vojáci jsou „důslední, ale humánní. Většina rodin v armádě někoho má a mnohé už o něj i přišly“. Armáda Syřany neusurpuje „zákazy vycházení či čímkoli jiným na způsob fašistických diktatur, jimž kryly v minulosti záda Spojené státy v Chile či Salvadoru“.

V Lattákiji žilo před válkou 1,3 miliónu lidí. Teď jich tam jsou 3 milióny. „Absorbovala lidi, vypuzené z Aleppa, Idlibu a dalších severních území, zasažených výpady sektářských teroristů.“ Podobných koncentrací běženců je víc. „Většina bydlí zdarma či v dotovaných vládních objektech.“ Největší díl ze 6 miliónů lidí, jimž se před terorem podařilo uprchnout, vstřebal Damašek. „Západní média vám však poví jen o běženeckých táborech v Turecku aJordánsku, zařízeních vesměs pod kontrolou ozbrojených skupin.“

„´Útoky režimu na civilisty´ a ´nálety na území, osídlená civilní populací´ jsou jen z říše islamistické propagandy, již bere za bernou minci i většina západních médií.“ Syrské letectvo ani dělostřelectvo na lokality typu Džóbaru, Dumyči severního Aleppa, kde teroristické skupiny drží civilní populaci jako svůj permanentní lidský štít.

„Tato válka se vede na zemi, od budovy k budově, se spoustou ztrát na straně armády.“ Je to masa civilní populace, kdo se netají přáním, aby armáda s „městy duchů“ skoncovala. A kdo se shoduje i v tom, že „jediní civilisté, kteří v nich setrvali dodnes, jsou kolaboranti extremistických skupin a jejich příbuzní“. „Syrská vláda však postupuje s maximální obezřetností.“

„Státům regionu už dochází, co se blíží, a své vztahy se Sýrií začínají revidovat. Washington tlačí i nadále své lži o chemických zbraních,“ do „další velké eskalace na úroveň z konce roku 2013 se však po konfrontaci s Ruskem už nehrne.“ Egypt a Spojené arabské emiráty, „nepřátelé Sýrie ještě docela nedávno, s Damaškem normalizují diplomatické vztahy.

„SAE, ze všech monarchií Zálivu ta ´nejflexibilnější´, v podpoře Daesh/ISIL však s  viceprezidentem Joe Bidenemjedna ruka, má k obavám i své vlastní důvody. Nedávno posadila za spiknutí, jež chtělo změnit absolutní monarchii v absolutistický kalifát, za mříže desítku islamistů. Egypt, který je zpátky v rukou vojáků, čelí po krátké vláděMuslimského bratrstva sektářskému terorismu domácí provenience. Největší z arabských zemí dnes územní integritu Sýrie brání a staví se (přinejmenším verbálně) na stranu syrského tažení proti terorismu. Egyptský analytikHassan Abú Táleb v tom spatřuje ´odsouzení a negaci jednostranných kroků Turecka“.

„Erdoganova vláda se chtěla pasovat na šéfa regionu Muslimského bratrstva, přišla však o spojence, s protisyrskými partnery je často na nože a čelí disentu doma. Washington se Kurdů pokusil využít proti Bagdádu a Damašku, Turecko je však má za úhlavní nepřátele a islamistů podporovaní Saúdy za muslimské ´apostaty´.“ A jsou to tak právě Irák a Sýrie, kde si „kurdské komunity dopřávají autonomie i uznání mnohem víc“.

„Poslední dohoda Washingtonu s Íránem je významným posunem a Islámská republika je i nadále nejdůležitějším regionálním spojencem sekulární Sýrie a rozhodným oponentem islamistů saúdského ražení.“ Oč méně voní posílení role Íránu Saudům a Izraeli, tím víc jde na ruku Sýrii „Že vliv Íránu na regionální dění sílí, je mimo pochybnost.“ Vrchovatě symptomatická je i nedávná a dřív jen sotva myslitelná schůzka šéfů a syrské a saúdské tajné služby. Sýrie „vede znovu dialog i s hlavními sponzory terorismu v regionu“.

„Sýrie vítězí proto, že syrský lid stojí proti sektářským provokacím na straně armády, bojující hlavně proti nadnárodnímu terorismu sponzorovanému NATO a monarchiemi Zálivu. Pro Syřany, a to i ty nejoddanější sunnitské muslimy, nebude ničemná sektářská perverze islámu, utínající hlavy a prosazovaná monarchiemi Zálivu, přijatelná nikdy.“

„Důsledky syrského vítězství budou širší.“ Zastaví běžící pás „´změn režimu´, inscenovaných Washingtonem napříč regionem od Afghánistánu přes Irák až po Libyi“. V zóně „smrti a bídy jsme tak svědky sílící ´osy odporu´. Syrský triumf bude i vítězstvím Íránu a libanonské rezistence, vedené Hizballáhem. Konflikt nadto přispívá i k prohloubení spolupráce s Irákem Postupná integrace Bagdádu do této ´osy odporu´ nasadí ponižujícímu debaklu plánů ´Nového středního východu´ pod vládou USA-Izraele-Saudů korunu.“

„Cena, jež se za ni platí, je děsivá,“ nová „regionální jednota však už nic nezastaví“.