Tedy Jakube, to jste šlápl do … Tomáš Haas ukázal na konkrétním případě, jak pracuje analytik Janda

23. 8. 2015   Parlamentní Listy

Do místopředsedy Jakuba Jandy z think-tanku Evropské hodnoty se na svém facebookovém profilu pustil analytik Tomáš Haas. Nelíbil se mu rozhovor v sobotních Lidových novinách, ve kterém podle Haase Janda odvážně podává některé informace jako fakta, a to i ty, které běžně novináři ukrývají za slůvky „údajně“, „kontroverzní“ a „podle našich zdrojů“.
„Tedy Jakube, tady jste šlápl do … přinejmenším vosího hnízda,“ konstatuje k rozhovoru Haas. Píše, že se dozvěděl, že přes zmatená čísla týkající se počtu ruských vojáků nasazených do války s Ukrajinou, ohlašovaných kyjevskou vládou a prezidentem Porošenkem, je vše jinak. A to i přes tvrzení tajemníka ukrajinské bezpečnostní rady Oleksandra Turčynova, že pokud budou na východě Ukrajiny nasazeni ruští vojáci, vyhlásí Ukrajina mobilizaci.

Aktivního nasazení si sice podle Haase nevšimla ani ukrajinská Rada národní bezpečnosti, ale Janda ano. „Respektovaný britský bezpečnostní institut RUSI (Royal United Services Institute) sídlící v Londýně ve své zprávě z března 2015, postavené na detailní analýze doložitelných faktů, uvádí, že od poloviny loňského roku se bojů na Ukrajině zúčastnilo 42 tisíc ruských vojáků ze 117 bojových útvarů Ruské federace, nasazených v rámci rotací přes ukrajinsko-ruskou hranici a zpět, případně v rámci ostřelování ukrajinského území z Ruska a podobně,“ odvolává se podle Haase Janda na britský institut.

Haas píše, že si zprávu chtěl ověřit, neboť pro něj byla těžko uvěřitelná. „Tu ‚zprávu‘ jsem si vyhledal. Chvíli to trvalo, nenajdete ji totiž mezi zprávami RUSI,“ poznamenává a uvádí, že v jedné z tabulek dokumentu jsou přesná jména a čísla ruských útvarů, které se zapojily do války s Ukrajinou na straně východoukrajinských rebelů. „Bohužel, stejně jako jeho další tvrzení nejsou ničím doložená, chybí zdroj těch čísel a jejich potvrzení,“ píše Haas. A dodává, že autorem daného dokumentu je Igor Sutyagin, ruský specialista na nukleární zbraně. „Není divu, že má tak přesné informace. Má je zřejmě přímo od zdroje – od CIA a jsou tak přesné, že je CIA ani americká vláda samy nikdy nepoužily,“ poznamenává Haas s tím, že používat jeho informace v diskusi o Ukrajině a o ruských jednotkách na Ukrajině je asi tak věrohodné, jako opírat se v diskusi o čemkoliv na Západě o neověřitelné informace ze zdroje, ze kterého se vyklube agent KGB.

„Pane Jando, příště lépe. A dejte si tu práci a ověřte si, čím a o koho opíráte své ‚prokázané informace‘,“ poučuje Jandu Haas. „Ta ‚zpráva‘, na kterou poukazujete, neuvádí pro svá tvrzení ani jediný ověřitelný zdroj a její autor je celosvětově známý profláknutý agent CIA. Proč ten ‚briefing paper‘ zveřejnil v magazinu RUSI a kdo mu pro něj dodal ta čísla, nevím a nevím ani, zda to byl nápad jeho nebo jeho zaměstnavatelů,“ uzavírá s tím, že by o Jandovi mohl někdo ještě říci, že pracuje pro CIA. A to proto, že nebyl podle Haase opatrný.

Celý příspěvek analytika Tomáše Haase:

Tedy Jakube, tady jste šlápl do… přinejmenším vosího hnízda

Četl jsem si včera rozhovor Jakuba Jandy, místopředsedy think-tanku Evropské hodnoty, pro Českou pozici, přílohu Lidových novin. Je dlouhý a obsahuje spoustu tvrdých a nekompromisních sdělení. Většinou jsou mimo rámec toho, co jsem četl v našem, ruském, ukrajinském i západním tisku.

To, co novináři alibisticky ukrývají za kouzelná slůvka „údajně“, „kontroverzní“ a „podle našich zdrojů“, Jakub Janda odvážně podává jako fakta a dokonce je i doprovází přesnými a „doložitelnými“ čísly.

A tak jsem se dozvěděl, že přes zmatená a týden po týdnu a někdy i den ze dne se měnící čísla týkající se počtu ruských vojáků nasazených do války s Ukrajinou, ohlašovaných Kyjevskou vládou a prezidentem Porošenkem a navzdory poslední informaci tajemníka ukrajinské bezpečnostní rady Oleksandra Turčynova, že pokud budou na východě Ukrajiny nasazeni ruští vojáci, vyhlásí Ukrajina mobilizaci, je to všechno „prokazatelně“ jinak…

Doslova pan tajemník a bývalý předseda pomajdanové Nejvyšší rady a prozatímní prezident Turčynov řekl:

„Chci říci, že pokud Rusko přistoupí na ztroskotání minských dohod – a pro to bohužel dnes dělá vše – nepochybně budeme adekvátně reagovat na výzvy, kterým bude země čelit. Dojde-li k aktivnímu nasazení ruských vojsk, nepochybně budeme nuceni vyhlásit válečný stav a uskutečnit nejrozsáhlejší mobilizaci veškerého potenciálu v zemi.“

Rusko se zcela jistě tetelí strachem před ukrajinskou mobilizací, která se pro velký zájem branců opakovala v minulém roce šestkrát, aby nakonec vláda uvolnila čísla, ze kterých podle ukrajinské televize Ukraine Today vyplývá, jak mladí Ukrajinci hoří touhou za ni položit své životy ve svaté válce – mobilizační komisaři jich pochytali po lesích a u východů z kin a restaurací celou polovinu plánovaného počtu. Ale to je teď vedlejší, důležité je jeho sdělení, že k nejrozsáhlejší, v počtu už sedmé za jeden rok, mobilizaci, dojde, dojde-li k „aktivnímu nasazení ruských vojsk“.

Buď tedy k aktivnímu nasazení dosud nedošlo, nebo k němu došo tak utajeně, že si toho nevšimla ani ukrajinská Rada národní bezpečnosti.

Všiml si jich ovšem Jakub Janda a jeho tank. Dokonce znají přesná čísla. A odvolávají se na „prokazatelná fakta“, která vzali z respektovaného britského institute RUSI.

„Respektovaný britský bezpečnostní institut RUSI (Royal United Services Institute) sídlící v Londýně ve své zprávě z března 2015, postavené na detailní analýze doložitelných faktů, uvádí, že od poloviny loňského roku se bojů na Ukrajině zúčastnilo 42 tisíc ruských vojáků ze 117 bojových útvarů Ruské federace, nasazených v rámci rotací přes ukrajinsko-ruskou hranici a zpět, případně v rámci ostřelování ukrajinského území z Ruska a podobně.

Tato zpráva také konstatuje, že ruští vojáci podle rozkazu svých velitelů původně míří na vojenské cvičení k ukrajinské hranici, označení jejich techniky je preventivně zamazáno. „Před odjezdem jsou oficiálně vyřazeni z vojenské služby, ale dále v ní pokračují pod velením svých nadřízených. Ti, kteří se rozkazu vzepřou, dostávají disciplinární i jiné tresty. Konkrétní případy zdokumentovala nedávná zpráva agentury Reuters,“ tvrdí Janda.”

Nedalo mi to, že bych si já, stejně jako ukrajinská vláda, nevšiml, že k té invazi, která je přece se železnou prvidelností prezidentem Porošenkem, premiérem Jaceňukem anebo jinými vysokými ukrajinskými činiteli, kdykoliv se jednalo o další pomoc Západu, ohlašovaná na „příští týden“, přece jen už došlo?

Podle Jakuba Jandy již došlo. A má to doložené a prokázané respektovaným britským bezpečnostním institutem.

To musím vidět, řekl jsem si, a přestože pan Janda neuvedl přesný odkaz, tu „zprávu“ jsem si vyhledal.

Chvíli to trvalo, nenajdete ji totiž mezi zprávami RUSI. Nenajdete ji ani mezi analýzami RUSI. Není to totiž ani zpráva, ani analýza a najdete ji v sekci „Other Publications“, „Jiné publikace“, označenou jako „Briefing paper“, tedy materiál, v tomto případě předložený pro diskusi. Ale přesto jsem byl ohromen. Ten článek má včetně celostránkového obrázku a dvou stejně rozměrných tabulek devět stránek A4.

Jedna ta tabulka je obzvláště výživná – autor udává přesná jména a čísla ruských útvarů, které se zapojily do války s Ukrajinou na straně východoukrajinských rebelů. Dokonce je má rozdělené na výzvědné jednotky a bojové jednotky, ví přesně, kolik jich bylo a které to byly, kolik se zapojilo úplně a kolik jen svými součástmi. Kolik divizí, kolik brigád a kolik regimentů pravidelné armády.

Není divu, že to Jakuba Jandu při čtení tohoto dokumentu ohromilo (pokud jej totiž skutečně četl). Bohužel, stejně jako jeho další tvrzení nejsou ničím doložená, chybí zdroj těch čísel a jejich potvrzení.

Vím, že je to dlouhé, ale o tak přesnou informaci bych nechtěl čtenáře Jandova rozhovoru připravit. Je částí toho citovaného dokumentu, na který jsem přiložil odkaz.

Ta přesnost a hloubka informace na mně udělala silný dojem.

Takovou informaci jsem nezaznamenal ani v citacích ukrajinského, ruského, českého nebo západního tisku.
Ten autor, pomyslel jsem si, toho ví víc než všechny zpravodajské služby, vlády, tisk a nezávislí analytici dohromady. Teď to díky panu Jandovi vím i já a mohu informovat (a ohromit) své čtenáře.

A tak jsem se podíval na jméno autora.

Igor Sutyagin.

A protože si, přes pokročilý věk, pořád ještě něco pamatuji, věděl jsem (a ještě pro jistotu ověřil), o koho jde.

Možná si čtenáři vzpomenou na dosud největší „výměnu špionů“ v tomto století. Deset ruských agentů bylo v létě 2010 vyměněno na tarmaku Vídeňského letiště za čtyři americké. Američané oznámili, že v případě ruských špionů v USA se jednalo o „spící, neaktivované agenty“ poslané do USA ještě před rozpadem SSSR. FBI o nich věděla, ale spokojila se s jejich sledováním a nebyli nikdy v USA souzeni. Ti američtí byli v Rusku odsouzeni za špionáž.

Zajímavý je pro nás jeden z těch čtyř. Jeho jméno je Igor Sutyagin.

Sutyagin byl ruským specialistou na nukleární zbraně. Vystudoval jadernou fyziku a byl hlavou sekce Vojensko-technické politiky v moskevském Institutu amerických a kanadských studií ruské Akademie věd. Z titulu své funkce měl přístup k přísně tajným technickým materiálům o ruských zbraních a vyjednávacích postupech při odzbrojovacích jednáních od dob Sovětského svazu až do devadesátých let. V roce 1999 byl zatčen a odsouzen za špionáž (do výměny agentů s USA si odseděl 11 roků). U soudu přiznal, že předával na tajných konspirativních schůzkách s americkou CIA v Londýně, Birminghamu a několika evropských hlavních městech dokumenty a materiály o ruském jaderném arzenálu, ale hájil se tím, že se jednalo jen o materiály z veřejných zdrojů.

Přesto byl pro CIA tak důležitý, že si jej při jednání o výměně agentů od Rusů specificky vyžádali.

Není divu, že má tak přesné informace. Má je zřejmě přímo od zdroje – od CIA, a jsou tak přesné, že je CIA ani americká vláda samy nikdy nepoužily. A tak madame Psakisová a paní Nulandová vypadají vedle něho jako dvě amatérky.

Ale používat jeho informaci v diskusi o Ukrajině a o ruských jednotkách na Ukrajině je asi tak věrohodné, jako opírat se v diskusi o čemkoliv na Západě o neověřitelné informace ze zdroje, ze kterého se vyklube agent KGB.

Pane Jando, příště lépe. A dejte si tu práci a ověřte si, čím a o koho opíráte své „prokázané informace“.

Víte, je to stará disinformační technika, kterou popsal již uprchlý expert na disinformace, přeběhlý agent rozvědky STB Ladislav Bittman. To se napřed nenápadně zasadí dezinformace do nějakého západního, pokud možno co nejvíce respektovaného zdroje, tisku, novin či odborného magazínu. Třeba jen jako „dokument k diskusi“. Pak se nechá nějakou dobu „uzrát“, aby nevzbudila okamžitou pozornost, a po dobře zvoleném čase se na ní někdy přímo, befelem nebo více taktně, upozorní „spřátelení“ novináři nebo vlivoví agenti. A hle, zpráva získá na věrohodnosti, pochází z respektovaného zdroje a splní svůj účel.

Někdy, pokud do řetězu není zapojen nějaký amatér.

Ta „zpráva“, na kterou poukazujete, neuvádí pro svá tvrzení ani jediný ověřitelný zdroj a její autor je celosvětově známý profláknutý agent CIA. Proč ten „briefing paper“ zveřejnil v magazínu RUSI a kdo mu pro něj dodal ta čísla, nevím a nevím ani, zda to byl nápad jeho nebo jeho zaměstnavatelů.

A tím, že jste na pana Sutyagina upozornil, jste možná šlápl do toho vosího hnízda.

Buďte příště opatrnější, pane Jando.

Ještě by o Vás někdo mohl říci, že pracujete pro CIA.


Russian forces in Ukraine – Briefing paper
RUSI , March 2015
https://www.rusi.org/…/201503_BP_Russian_Forces_in_Ukraine_…
a něco o panu Sutyaginovi z britského The Guardian (dost informací o něm má i Wikipedie)
„Spy swap Russian: I want to go home“
http://www.theguardian.com/…/13/spy-swap-russian-igor-sutya…
a rovněž „Spy swap: Viennese waltz“
http://www.theguardian.com/…/10/spy-swap-russia-us-editorial


Související:


Foto: MK
Popisek: Tomáš Haas