Už to není náš stát. Stal se z něho zlý a nepřátelský erár!

Avatar
Původní autoři

Jaroslav Bašta

8.8.2015   První zprávy
Tohle si myslí nejen těch 46 000 nájemníků bytů „zprivatizovaných“ panem Bakalou. Tento týden padly všechny jejich naděje, že by se někdy splnil slib, který byl jednou z podmínek privatizace OKD.

Oněch dva a půl milionu čtverečních metrů obytné plochy koupené za směšnou (nikoli tržní) cenu přechází na zahraniční firmu, která staré závazky přebrat nemusí, takže je nepřejme. Politici sice halasně odsoudili nemorální chování jednoho z našich oligarchů, ale nápravu nezjednají. Stejně jako u církevních restitucí, či dříve u prodeje vodovodů a kanalizací téměř ve všech krajích.

Není vyloučeno, že největší prodej tohoto týdne definitivně zlomí v příštích volbách vaz sociální demokracii a jejímu předsedovi, ale ruku do ohně bych za to nedal. Prodej bytů totiž otvírá cestu ke snu všech současných evropských politiků – budou moci zvolna vyměnit své nevděčné voliče. Volné byty lze nabídnout běžencům a hned se zabije několik much jednou ranou. Noví, kulturně odlišní nájemníci třeba z Eritreje či Mali se stanou náhradním terčem nenávisti. Horníci zapomenou na to, že kromě Bakalovi chtěli nakopat zadek i Sobotkovi. A volební právo pro imigranty skýtá mnoho možností, jak měnit politické klima v zemi.

Bakalova cyklistická stáj je vyšetřována z daňových úniků

Když politickou elitu podporuje v jejích euroatlantických a multikulturních plánech pouhých 20% voličů, nastal nejvyšší čas s tím něco udělat. Na začátek stačí vzpurné obyvatelstvo trochu naředit nelegálními migranty. Nemusí jich být moc, bohatě postačí, když se o tom bude hodně povídat a psát. Lidi pak budou hysterčit z každého jedince s tmavší pokožkou a nebudou se bouřit kvůli stále dražší a stále méně kvalitní pitné vodě, kvůli nesplněným slibům, prolhaným médiím a neschopným politikům.

Je to dosti riskantní strategie, protože může fungovat jen krátkodobě, ale ani u nás v České republice ani v EU nevidím politiky, kteří by uvažovali v horizontu delším než jedno volební období. Spíše se dostáváme do stádia snah udržet situaci od jedné gáže ke druhé ( což vysvětluje jejich výši). Evropa má zkrátka smůlu, že se až tragicky protínají dvě křivky – jedna sestupná zachycující klesající úroveň politických elit, které už nezvládají ani své úkoly údržbářů (když je povodeň, voda sahá až do prvního patra, tak oni vypracovávají plán údržby kapajících vodovodních kohoutků). Ta druhá, vzestupná ukazuje stávající a budoucí rizika, která si současní majitelé EU většinou neumějí ani představit, natož pak jim čelit.

Logika lidských dějin je v tomto případě neúprosná – takové nahromadění problémů v minulosti nakonec vyřešil jen výbuch násilí. Jako vždy, když se stát změnil na zlý a nepřátelský erár…dodává Jaroslav Bašta.

První zuprávy, Jiří Kouda