Ladislav Žák
9.9.2015 Vaše věc
Projev Jean-Claude Junckera byl obrazem bídy a utrpení, doslova srabu, kterého se bruselské orgány Evropské unie dostaly. Neumím si představit, jaké musí panovat v Bruselu poměry, že si předseda komise dovolí před poslanci parlamentu vystoupit ve stylu nezávazného žoviálního plácání, neuvěřitelných floskulí, klišé a frází, přehrabovat se v papírech jako papoušek v planetách a nedodržovat čas nikoliv díky obsažnosti projevu, ale kvůli neschopnosti vypotit a sdělit myšlenku.
Na druhé straně ani evropští poslanci nepůsobili v přímém přenosu jako sbor dospělých odpovědných lidí, ale spíše jako zvláštní škola na výletě v zoo.
Obecně lze konstatovat, že myšlení bruselských elit je založeno na tom, že řešení problémů spočívá ve stále intenzivnějším používání metod a postupů, které ho vyvolaly. Slyšel jsem Michaila Gorbačova, jak prohlašoval, že odpovědí na krizi socialismu je více socialismu. Junckerův předchůdce José Manuel Barroso stejně zaujatě tvrdil, že odpovědí na krizi Evropy je více Evropy. Junker to doplnil o tezi, že je třeba nejen více Evropy, ale navíc i více Unie a Komise, čímž přidal na stokrát špatný dort tohoto zhoubného myšlení pověstnou třešinku. Připomenu jenom to, jako se dluhová krize Řecka vyřešila jeho ještě větším zadlužením.
To, co zaznívalo z úst pana Junckera, odpovídalo hodnocení „že to není ani špatně“. Nelze se k tomu vyjádřit, nelze to hodnotit, nelze s tím polemizovat, nelze to přijmout ani odmítnout, protože to byl takový soubor zbožných přání lidí, kteří absolutně netuší, co se kolem nich děje. Kdyby měl pan Juncker se svou partičkou jenom trochu cti v těle, tak rezignuje a čestně přizná, že na úkoly, které jsou na tuto komisi kladeny, prostě nestačí… Kdyby měl k tomu ještě zbytek pudu sebezáchovy a slušnost, tak by řekl, že nečinnost Evropské komise bude nejlepší příspěvek Bruselu těm, kteří se ještě nerozhodli spáchat sebevraždu. S vysokou pravděpodobností je to poslední Evropská komise, takže mimo bruselských darmožroutů nebude nikomu vadit, že skončí o něco dříve. Namísto toho Juncker více méně otevřeně vyhrožoval zemím, které před jeho názory nepadnou okamžitě na zadek. Celé to vlastně nebylo o řešení problémů ale o nátlaku na ty, kteří mají jiný názor, aby se dobrovolně a radostně podvolili bruselské idiokracii.
Při projevu Junckera mně napadlo, že jsem svědkem absurdního divadla. Na jedné straně EU zavedla vízovou povinnost pro celou řadu zemí, jako je třeba Rusko nebo Čína a tvrdí, že v těchto zemích nejsou na patřičné výši evidenční systémy a hrozilo by bezpečnostní riziko. Přitom očekávají, že z těchto zemí bude přijíždět co nejvíce turistů a utratí u nás co nejvíce peněz. Na straně druhé tytéž bruselské elity přihlížejí, jak se do Evropy valí desetitisíce osob, které nemají ani doklady, brání se o sobě sdělit jakékoliv údaje, včetně otisků prstů. Elity se nebojí vlastních slov, když nám říkají, že Brusel je zaskočen tím, že lidé jdou do EU přes Balkán, odkud k nám lidé přicházejí více než deset tisíc let a kdybych měl být důsledný, pak touto cestou byla osídlena celá pravěká Evropa.
Stejně tak mě pobavilo, s jakou suverenitou je z Bruselu a Berlína prohlašováno, že současní uprchlíci dostanou ihned práci, zatímco po roce 2004 musely nové členské země čekat mnoho let, než jejich občané mohli získat ve starých zemích pracovní povolení. Říkalo se tomu ochrana pracovního trhu a symbolem této ochrany byl polský instalatér. Nelze se divit, že se některé nové země staví proti bruselským nápadům, protože mohou nesmyslnou vstřícnost vůči lidem, kteří se z podstatné části neskrývají s tím, že jdou Evropu ovládnout, že se nechtějí integrovat, požadují zvláštní zacházení a chtějí jenom využívat sociální výhody, oprávněně vnímat jako urážku svých občanů, kteří byli označováni jako vetřelci. Navíc jim bylo ve vystoupení pana Junckera několikrát předhazováno, že jejich poválečné emigrace byly na západě vlídně přijaty. Ani slovo o tom, že to byla mimo jiné neschopnost a ignorance Bruselu, která spolu s neokoloniální politikou starých zemí způsobila nejen rozvrat Libye a Sýrie, ale rozvrat podstatné časti Afriky, Blízkého a Středního Východu.
Vystoupení pana Junckera odpovědělo celkem zřetelně na to, co nás čeká, když budeme čekat na to, k čemu nás v brzké době začnou Brusel a Berlín vydíráním i korumpováním nutit. Jednoduše řečeno, budeme nuceni zaplatit náklady byznysu s uprchlíky, na kterém jsme se nikterak nepodíleli, budeme nuceni snášet náklady islamizace Evropy. Vše nasvědčuje tomu, že evropské elity rezignovaly na odpor proti tomu, že osvícenství bude historicky vykládáno jako trnitá cesta Evropy od teokracie křesťanské k teokracii muslimské. Pokud podle paní Mogheriniové, odpovědné za bezpečnost EU, je pevnou součástí EU politický systém, pak už je to jenom krůček k tomu, aby byla šaría zavedena jako základ evropského práva.
Nutno poznamenat, že přes řadu výhrad nemůže být budoucí muslimská teokracie horší než současná nedůstojná bruselská idiokracie. Je totiž otázkou, zda je lepší hlavu nemít vůbec nebo ji nesmět svobodně používat…
