Ten proměňoval normální lidské bytosti ve fanatiky, prodchnuté představou dobové pochodové písně „Dnes nám patří Německo a zítra celý svět“, se kterou němečtí pěšáci pošlapávali svébytnost a svobodu jedné evropské země za druhou. Však také náčelník tohoto stroje Joseph Goebbels, vědom si důležitosti své funkce pro rozpínavost Velkoněmecké říše a tedy i své odpovědnosti za zločiny, jež spáchala, zvolil jako únik z této odpovědnosti sebevraždu jak sebe sama, tak své rodiny.
Umění propagandy
Šlo tedy o nacistického válečného zločince číslo tři nebo čtyři, věhlasného technika zpracovávání myšlení lidí a vlastně tvůrce jejích myšlenek, a tím i nepomíjitelnou postavu, bez níž by nacistická říše nebyla oním mocným stvořitelem i šiřitelem zla, jímž skutečně byla.
Goebbels se poučil, když četl Mein Kampf, kde Hitler konstatoval, že první světovou válku Německo prohrálo díky špatné propagandě. Britská propaganda směřující na vtažení USA do války a cílící na americké intelektuály byla tenkrát úspěšnější.
Analyzuje-li Noam Chomsky toto umění moci – vládnout pomocí stroje propagandy vychází z filosofa Davida Huma, jeho paradoxu moci. Myslitele Huma zaráží to, s jakou lehkostí většina přenechává moc menšině a uvádí, že to je možné pouze díky kontrole myšlení. Chomsky dále ve svém uvažování o médiích vychází z W. Lippmana, který mluví o přetvoření veřejnosti – jejího mínění: „ze znepokojivého stáda do pasivního pozorovatele.“
Tak i naše média byla a jsou poučena jak v zájmu strategie západní společnosti s veřejností nakládat. Chomsky píše o tomto umění jak „zakrývat“ a „odvádět pozornost“. Celý dnešní západní mediální svět přijal toto umění stroje propagandy za své. Spolu s ním přijala tento druh taktiky i naše média.
Česká média a ČT obzvláště
A pozor: to ne tak, že by naše média přímo vyslovovala lži, protože ty se mohou snadně profláknout, ale aby se lhalo jinak, chytře a důvtipněji. A to tak, že to, co se do zvolené politické linie státu, politické strany, anebo třeba i jen mocnější mediální instituce nehodí, se zakryje, čili zamlčí, anebo když je věc, která se má zakrýt, tak velká a tak do všech stran pronikající, že se totálně zakrýt nedá, nasadí se z návodu pro obsluhu stroje propagandy zásada druhá, což je už zmíněné „odvedení pozornosti“. Mediálním kejklem se prostě z události nepříliš významné udělá událost velevýznamná, čili taková, která dokáže pohltit schopnost veřejnosti vnímat cokoliv dalšího.
Touto ďábelskou metodou „stroje na zpracování mozků“ jsme tedy dnes a denně oblažováni v naší tak zvané svobodné a demokratické republice. A to, jak ze stránek novin, tak z vysílání našeho rozhlasu a televize. Nejzaníceněji takto účinkuje Česká televize, tak řečeno veřejnoprávní, jejíž preambule s jízlivostí skutečně v západních médiích již vyzkoušenou praví, že „ČT má představovat fórum pro veřejnou diskuzi. V ní je možno vyjadřovat nejširší možné spektrum názorů a hledisek“ a její zpravodajství má být „ze zákona nestranné a nezávislé“.
Celá republika a všichni její občané vědí, že doslova vše, co se v této preambuli slavnostně vyhlašuje, není ničím jiným, než žalostným a doslova sarkastickým výsměchem stavu skutečnému. Všichni vědí, že ve „stroji“ ČT jsou zaměstnáni a do ČT přijímáni výhradně jen zastánci jediného politického směru. Ten by se co nejvšeobecněji dal nazvat havlistický a protiruský. Nemůže zde působit nikdo – a také se zde žádný takový výstředník nevyskytuje – který by sám vyjadřoval, či případné hosty vybízel k vyjadřování „nejširšího možného spektra názorů a hledisek“. Jakmile kdokoli z přizvaných hostů promluví jinak, než jak odpovídá všeobecné pravdě „stroje“ ČT, bývá okamžitě přerušen Navíc je přerušen způsobem doslova násilnickým, tlačen moderátorem do zodpovídání otázky další, aby se tak nenáležitá předcházející promluva hostova rychle zamluvila.
Ne Chomskému, Dvořákové, Velebovi, P. C. Robertsovi …
Zmíněná metoda stroje propagandy se uplatnila dokonce i při debatě i s mediálním mágem – jako je Chomsky. Bylo neuvěřitelné, že si ČT tohoto hosta s kritickým pohledem na současnou americkou politiku vůbec pozvala, Ale když už se tak nedopatřením stalo, byl příslušný moderátor dobře poučen, jak má hovor vést. A tak, jakmile Chomsky začal hovořit o úbytku svobody ve své zemi, byl mladičkým moderátorem téměř až okřiknut další otázkou. A vzácný host tedy poslušně zmlkl, a jakoby se vzpomínkou na totožný postup moderátorů ve vlastní zemi, se jen trpce i výmluvně usmál.
Těch důkazů o tom, že „stroj“ ČT ani v nejmenším „nevyjadřuje fórum pro veřejnou diskuzi, v níž je možno vyjadřovat nejširší možné spektrum názorů a hledisek“ jsou tisíce a milióny očí i uší ty důkazy dennodenně sledují – pokud je ovšem ještě sledují. Kdy naposled jste např. viděli na obrazovce ČT Vladimíru Dvořákovou, dříve – než se vyslovila převážně levicově – tak často do ČT zvanou? Kdy naposledy jste na ní viděli senátora Jana Velebu, pro kterého platí totéž, co pro Vladimíru Dvořákovou? Proč si redaktor ČT ve Washingtonu nezajde promluvit s někdejším ministrem Reaganovy vlády P. C. Robertsem, citovaného dnes a denně na stovkách internetových serverů celé zeměkoule? Nebo viděli jste na obrazovce ČT záběry z Kyjeva, na kterých jsou dřívější vládní policisté poléváni benzínem a pak zapalováni? Ne? A obrázky z vojenské přehlídky k výročí vítězství nad fašismem v Moskvě také ne? A z vojenské přehlídky v Pekingu taktéž nic? A nebilo vás do očí, že k výročí Zemanova prezidenství si ČT ausgerechnet pozvala protiruského i protilevicového fanatika Mitrofanova, který jí za to pozvání a též podle očekávání prozradil, že prezident Zeman vede naší zemi do včerejška, a přítomnému moderátorovi tak umožnil dopovědět, že takovýto prezident je tedy špatný? Proč se už na obrazovce ČT přestal objevovat skvělý levicový sociolog Jan Keller? Proč „stroj“ ČT přijímá do řad svých zaměstnanců výhradně jen lidi jedné víry, když přece i ti druzí by jí jisté pomáhali „vyjadřovat nejširší možné spektrum názorů a hledisek“, jak ve své preambuli ČT věrolomně vyhlašuje? Proč jako hosty stále zve jen ty své, stoprocentně zajištěné i prověřené? Proč je na obrazovce ČT tak neúměrně často Kalousek? Proč si zrovna nehistorik Kučera vybírá k debatě historiky? Proto snad, že on jediný si je umí vybrat tak, aby podpořili linii? A tak precizně jako on by to jiný – a historik už vůbec ne – nedokázal?
„Divák se ptá…“
Tímto sloganem začínal otázku v prvních politických debatách po roce 1989 tehdy populární moderátor Otakar Černý. Nejsmutnější na celé věci je, že již vyzkoušený západní propagandistický trend v praxi ČT i jiných našich médií je stále zřejmější, vyhraněnější a nestoudnější, a současně též nevšímavější k sílícím vlnám kritiky. Logicky a přirozeně, že se proti takovémuto informování zvedá i divák.
A tak se ptám: to opravdu nikdo v této republice nemá moc či schopnost s touto drzou svévolí „stroje“ – sjednocené party z Kavčích hor a na stejné platformě sjednocených redakčních kolektivů našich novin i rozhlasu udělat pořádek? Nemůže proti tomuto nastrčenému a našimi médii nekriticky převzatému propagandistickému stroji (z mrtvých vstávání ducha nacistického knížete propagandy) zakročit vláda? Nebo parlament? Ne? Opravdu nikdo? Jsme skutečně všichni bezmocní a musíme si tu lež stroje z Kavčích hor, z Vinohradské třídy i adres našich mainstreamových novin a časopisů, jež hlavně naší mládeži co nejusilovněji vymývají mozky, nechat líbit? Nadále? Či dokonce na věčné časy? A ještě si za tu lež i platit?
