Nenasytná katolická církev podala přes 190 majetkových žalob

Avatar
Původní autoři

9. 9. 2015 Vaše věc

Když se arcibiskup Tomášek blahé paměti začátkem devadesátých let po první vlně restitucí církevního majetku*/ vyjádřil v tom smyslu, že je to poslední majetkový požadavek katolické církve, který tato vznáší, všichni rozumní lidé museli jeho stanovisko ocenit. A ctít tuto velkou osobnost českého národa.


Katolická církev však dokázala spolu s významnou částí české politické pravice a za podpory vedení většiny nekatolických církví (s čestnou výjimkou například baptistů) zorganizovat obrovskou akci, která ve svých důsledcích znamená restituci**/ majetků v objemech desítek miliard korun a ještě každoroční reparační platbu státu za údajné škody způsobené církvím (rozuměj především katolické církvi) komunistickým režimem.

Kdyby bylo stejným způsobem postupováno například vůči živnostníkům a jejich rodinám, kteří byli komunistickým režimem vyvlastněni a poškozeni v míře možná srovnatelné s církvemi, znamenalo by to také srovnatelné restituční nároky. K něčemu takovému však vůle české politické pravice nebyla…

Přestože restituční zákon je vůči církvím naprosto benevolentní a nebývale velkorysý, přistoupila zejména katolická církev a její řády k podání již více než 190 žalob na určení vlastnictví majetku.

Tato nenasytnost a chamtivost české katolické církve je v naprostém rozporu s úsilím Svatého otce Františka, který hlásá, že je potřeba, aby majetek církve sloužil skutečně potřebným.

Je nesporné, že česká veřejnost a česká společnost by peníze, které jsou v současné době poskytovány církvím, dokázala využít velmi smysluplně a zejména jinak. Například na posílení výdajů rozpočtu školství či ve zdravotnictví …

*/  nešlo o ‘první vlnu restituce’, ale o v pořadí první akt darování státního majetku, který církvi nikdy nepatřil! 
**/ opět šlo o dar a ne o restituci, odpovídá tomu i znění zákona, ve kterém o resitutci nená ani slovo