Radim Vlenčík
25. 9. 2015 blog autora
Uveřejňuji třetí a závěrečnou část článku, ve kterém jsem se pokusil nastínit, o co dnes jde. Jak jsem již uvedl, chtěl jsem si s tímto článkem trochu víc pohrát a dát ho v propracovanější podobě. Vzhledem k tomu, co se odehrává právě teď před našima očima, rozhodl jsem se zveřejnit, co jsem měl připraveno, v “nevycizelované” podobě. Pokud jde o aktuální dění, mám na mysli bezprecentní brutální nátlak na reprezentaci zemí Visegrádu, který porušuje nejen všechny zásady, na kterých je vystavěna EU, ale i všechny zásady zdravého rozumu. Jedná se o jeden z typických projevů současného typu moci a její degenerace.
Nyní třetí část článku:
Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/2745-spechaji-proc-a-v-cem-se-o-krejci-myli-3.html
V předcházejících dvou částech jsem ukázal rozdíl mezi starým (nevyhovujícím) a novým modelem toho, jak funguje současná moc. Využil jsem k tomu velmi dobrý rozhovor s O. Krejčím, který ovšem – a o tom jsem hluboce přesvědčen – v souladu se starým modelem podceňuje velmi nebezpečné aspekty fungování současné moci. To, co se z jeho pohledu jeví jako ztráta racionality reprezentantů současné moci, je ve skutečnosti projevem velmi dobře promyšleného, ale také hodně sviňského plánu destrukce, který byl dlouhou dobu připravován a který má podobu hry typu “Titanic”. Ta vychází nejen z potřeby překrýt důsledky toho, co současná moc napáchala, ještě většími zločiny, ale také z neschopnosti představit si perspektivu budoucího vývoje, viz:
http://radimvalencik.pise.cz/2692-historicke-i-dobove-kontexty-hry-typu-titanic-ii.html
Co s tím? Pokusím se na to odpovědět v bodech:
1. Předně a především pochopit, co co dnes jde. Přestat myslet ve starých schématech, přestat myslet setrvačně, přestat si dělat jakékoli iluze o reprezentantech současné moci. – Současná doba k tomu dává mimořádnou příležitost a také nás k tomu nutí. Je to otázka přežití.
2. Potřebujeme dosáhnout obratu ve “stmelování řad” těch, co vedou současný vývoj ke katastrofickému vyústění. K tomu připomenu ze včerejší části tohoto článku závěrečná slova z rozhovoru s O. Krejčím:
“Především by se Západ měl naučit dělat kompromisy, přestat si plést spravedlnost a právo s nadvládou Washingtonu. Nelze donekonečna odpovídat Moskvě na výzvy ke společnému boji proti tzv. Islámskému státu a terorismu tím, že se Rusko musí napřed Spojeným státům podřídit. To není možné očekávat od mocností, které mají sebeúctu a chtějí hájit své vlastní zájmy. Rusko a Čínu je nutné chápat jako partnery, ne jako vazaly. Jsou to jiné státy než Německo či Francie. A pak – je těžké podřizovat se washingtonskému vedení, které dvě dekády vrší jednu strategickou chybu na druhou.”
Jenže právě toto, to, co by bylo nejvíce potřeba a čím by se mělo začít, se nejvíce trestá mechanismy vládnoucí moci. Proto je nutné:
– Využívat každou příležitost k osvětě, k prezentování vize, která si nevyžaduje hru typu “Titanic”.
– Působit se značnou dávkou empatie. Za zlem, které nastupuje, jsou tak silné mechanismy, nad kterými ti, co zlo vypustili, nemají žádnou kontrolu. Je potřeba vytvářet nejširší spojenectví. Nejsou nepřátelé a všichni jsou potenciální spojenci. Jen někteří propadli zlu, stali se figurkami ve sviňské hře. Ta se stává stále svinštější. Proto někteří budou ztrácet chuť v ní pokračovat. Těm je potřeba pomoci. Za ty je potřeba bojovat. A je také nutno vědět, že těm, co se pokusí vyskočit z mechanismů reprodukce zla, hrozí značné represe.
– Soustředit se na efektivní akce odporu a ne na dysfunkční. Tím mám na mysli to, že ty, kteří se stali figurkami ve sviňské hře, je třeba vymanit z moci, pod jejíž kontrolu se dostali, vymanit z pasti skupinové konformity (kolektivního zblbnutí) – a nikoli hurá protesty je sjednocovat. Každá akce musí mít vysoký intelektuální a ideový náboj, dostat se pod kůži těm, které hra ovládla, rozklížit jejich utvrzování se v tom, že to, co dělají je normální a že bez nich by to bylo ještě horší. (Jako aktuální příklad může sloužit brutální nátlak na reprezentaci států Zemí Visegrádu, to, jak se někteří naprostému nesmyslu snaží vzdorovat, jiní pod nátlakem ustupují: Pro efektivní odpor platí – je nutné rozklížit, nikoli sjednocovat ty, kteří jsou mechanismy současné moci tlačení k páchání zla.)
3. Uvědomovat si, že v logice věci bude dramatičnost, osudovost, antihumánní a možná i tragický rozměr toho, co se děje, narůstat. Nenechat se tím zaskočit. Předvídat vývoj událostí a neustále na příkladech prokazovat, že nic jiného než kvalifikovaný odpor nám k záchraně nepomůže. Chce to dobré nervy, odvahu vidět věci, jak jsou, zachovat klid a dobrou mysl. Život (nejen vlastní) stojí zato.
Zde (v těchto momentech, v těchto epizodách současného dění) se bude projevovat, jak zrůdná je současná moc a jak se vymkla kontrole:
– Původ Islámského státu a odhalení toho, kdo za ním stojí a čemu slouží.
– Snaha za každou cenu zabránit tomu, aby Rusko pomohlo v boji proti Islámskému státu.
– Tichý souhlas současné euroreprezentace doprovázeným hrubým nátlakem vlivových skupin USA na likvidaci Kurdů jako skutečných bojovníků proto Islámskému státu.
– Snaha neomaleným způsobem nutit reprezentaci zemí EU k importu Islámského státu formou podpory nekontrolované a nátlakové imigrace.
(Obávám se, že jakmile se obrysy těchto lumpáren začnou obnažovat, spustí ti, co jsou v zajetí vládnoucí moci, ještě větší lumpárnu.)
