Veleba (SPO): Nevěřím a chci žít v suverénním státě

Avatar
Původní autoři

Jan Veleba
6. 9. 2015 ParlamentníListy

Coby šéf české Agrární komory jsem jezdil dlouhých devět let do Bruselu. Z toho čtyři roky jsem byl jedním z pěti viceprezidentů COPA (to je v podstatě evropská Agrární komora). Zdůrazňuji to proto, že naše kolegy z nevládních agrárních organizací staré patnáctky velmi dobře znám a mohu říct, že syndrom podceňování nových zemí a pocit jakési jejich nadřazenosti trvá.

Bohužel to neplatí jenom pro agrární lídry, ale jak se teď názorně ukazuje, tak i pro vrcholné politiky.

Ale abych věc vysvětlil trochu blíže. Vždy se ke mně a ke kolegům šéfům komor Visegrádské čtyřky chovali při neformálních kontaktech normálně a celkem dobře. To ale trvalo vždy do okamžiku, než jsme jim připomněli naše požadavky, přičemž ten hlavní byl, že chceme rovné dotační podmínky. To najednou před námi seděli úplně jiní lidé a nepokrytě nám dávali najevo, že to je utopie a že to nepřipustí. Této politice samozřejmě odpovídalo personální složení vedení COPA. Sestává s prezidenta, pěti viceprezidentů a úřadujícího generálního tajemníka. Novým zemím ponechávali zprvu místo jednoho viceprezidenta, poté to byli občas dva. Všechny ostatní posty byly a jsou obsazeny představiteli starých zemí.

Když tak pozoruji současné vrcholné politiky EU, tak jejich chování mně nápadně připomíná to, co jsem prožil na vlastní kůži. Hlavní politická rozhodnutí připravuje Německo s podporou Francie, tedy Merkelová s přicmrndováním Hollanda. Vše jakoby funguje, proklamuje se stále dokola jednota všech zemí, připomíná to jakýsi nám dříve dobře známý„demokratický centralismus“, jaký my starší známe z minulého režimu – strana vymyslela, ostatní „demokraticky“ přijali. Ona jednota se ale stále hůře maskuje respektive předstírá. Ještě jakž takž při ukrajinských událostech. Schizofrenní a sterilní systém řízení EU se v plné nahotě projeví až tehdy, kdy problém k řešení není za hranicemi unie, ale uvnitř.

Mluvím samozřejmě o uprchlících a o nesmírně pokrytecké a nepatřičné kritice zemí Visegrádské čtyřky Německem, Rakouskem, Británií, Francií, Itálií a nevím kým ještě. Jsou to oni, kteří, i když každý trochu jinak, způsobili současnou krizi, která může pro Evropu skončit katastrofou. Británie a Francie se výrazně vojensky podílela na destabilizaci Libye, po jejímž rozvratu se uvolnila hráz a cesta pro migranty z Afriky. Itálie dodnes přihlíží ke kyvadlové dopravě lodí zločineckých mafií bez vlajek nabité uprchlíky. Zkusme si představit, že by podobné lodě narušily výsostné vody USA … Vraťme se ale k Itálii. Když budu hodně mírný, tak dobře, jednou se to možná může stát. První lodě využijí moment překvapení a uprchlíci vstoupí na italskou půdu. Jak to ale, že takové lodě v klidu odplují a za pár dní se vše opakuje? To samé v Řecku. Mám pro to jediné vysvětlení, napojení zločinců na politiky.

Další ohnisko s miliony potenciálních uprchlíků je rozvrácená Sýrie. A opět to byly mnohé země EU, které podporovaly, samozřejmě pod praporem USA, opozici a boj proti tamějšímu prezidentovi Asadovi až z toho vznikl Islámský stát a miliony syřanů v pohybu a bez domova. Můžeme pokračovat Irákem, scénář jeho rozvratu jako přes kopírák s Libyí, vylepšený jenom o lživou záminku o držení atomových zbraní. Opomenout bychom neměli ani na Kosovo násilně odtržené „humanitárním bombardováním“ od Srbska.

Sečteno a podtrženo, mnoho zemí Afriky a Asie s relativní dostupností evropské pevniny je v rozkladu, situace milionů lidí se zhoršuje a do toho přijde někdo, kdo jim nabídne, že je dopraví tam, kde mají šanci na lepší život. A ta šance má podobu hlavně Německa a jeho štědrého sociálního systému. */

Mohl bych pokračovat, ale myslím si, že byť obecně, ale srozumitelně jsem důvody současného exodu načrtl. Klíčové v této situaci je odpovědět si na otázku co dál, jak tuto krizi řešit. Moje odpověď není nijak povzbudivá. Máte-li krizi, která je velká a navíc není naděje, že její příčina pomine (miliony potenciálních uprchlíků čekají připraveny se dát do pohybu), tak k jejímu řešení potřebujete dobré politické lídry. Je jím Merkelová, Hollande, Cameron? Ne, není. Může se ale vynořit, jako mnohokrát v podobné situaci v dějinách. Pak to ale bude diktátor, ne-li fašista. Pokud nemáte jistotu, že se věci budou řešit, tak si musíte pomoct sám a to bez ohledu, co na to řeknou ostatní. V této souvislosti vidím jako určitou naději linii Visegrádské čtyřky s podporou jejích hlav států.

Inu hlídat vzdušný prostor nad Islandem, čert ví proti komu, na to jsme kabrňáci. Vymýšlet teatrální plán sil rychlého nasazení s dislokací v pobaltských zemích, které prý se bojí invaze Ruska, to jde EU jako po másle. Řešit ale nasazení pár válečných lodí ve Středozemním moři proti pirátským lodím bez vlajky, k tomu se zmůže, možná, až poté, když uprchlíci pochodují po maďarských dálnicích směr Vídeň a Berlín! Na toto že bychom měli být hrdi, že bychom se měli cítit jako Evropané jak je nám léta vštěpováno do hlavy? Ne, nevěřím a chci proto zůstat Čechem, Moravanem a Slezanem a chci žít ve svém suverénním státě. EU v tomto pojetí a s těmito politiky je bohužel slepá ulička.

*/  spíš než štědrý sociální systém imigranty zajímá vysoká životní úroveň i manuálně pracujících lidí a vysoký stupeň společenské tolerance o muslimským přistěhovalcům, jako před nimi byli Turci a turečtí Kurdové. Navíc nesmíme zapomínat, že kancléřka Merkelová imigranty přímo vyzvala k příjezdu a garantovala jim bezproblémové přijetí v jakémkoli množství a počtu – k přečtení např. ZDE (- pozn. red. NR)

Foto: Hans Štembera
Popisek: Předseda SPO Jan Veleba

Jan Veleba
6. 9. 2015  ParlamentníListy

Coby šéf české Agrární komory jsem jezdil dlouhých devět let do Bruselu. Z toho čtyři roky jsem byl jedním z pěti viceprezidentů COPA (to je v podstatě evropská Agrární komora). Zdůrazňuji to proto, že naše kolegy z nevládních agrárních organizací staré patnáctky velmi dobře znám a mohu říct, že syndrom podceňování nových zemí a pocit jakési jejich nadřazenosti trvá. 

Bohužel to neplatí jenom pro agrární lídry, ale jak se teď názorně ukazuje, tak i pro vrcholné politiky.

Ale abych věc vysvětlil trochu blíže. Vždy se ke mně a ke kolegům šéfům komor Visegrádské čtyřky chovali při neformálních kontaktech normálně a celkem dobře. To ale trvalo vždy do okamžiku, než jsme jim připomněli naše požadavky, přičemž ten hlavní byl, že chceme rovné dotační podmínky. To najednou před námi seděli úplně jiní lidé a nepokrytě nám dávali najevo, že to je utopie a že to nepřipustí. Této politice samozřejmě odpovídalo personální složení vedení COPA. Sestává s prezidenta, pěti viceprezidentů a úřadujícího generálního tajemníka. Novým zemím ponechávali zprvu místo jednoho viceprezidenta, poté to byli občas dva. Všechny ostatní posty byly a jsou obsazeny představiteli starých zemí.

Když tak pozoruji současné vrcholné politiky EU, tak jejich chování mně nápadně připomíná to, co jsem prožil na vlastní kůži. Hlavní politická rozhodnutí připravuje Německo s podporou Francie, tedy Merkelová s přicmrndováním Hollanda. Vše jakoby funguje, proklamuje se stále dokola jednota všech zemí, připomíná to jakýsi nám dříve dobře známý„demokratický centralismus“, jaký my starší známe z minulého režimu – strana vymyslela, ostatní „demokraticky“ přijali. Ona jednota se ale stále hůře maskuje respektive předstírá. Ještě jakž takž při ukrajinských událostech. Schizofrenní a sterilní systém řízení EU se v plné nahotě projeví až tehdy, kdy problém k řešení není za hranicemi unie, ale uvnitř.

Mluvím samozřejmě o uprchlících a o nesmírně pokrytecké a nepatřičné kritice zemí Visegrádské čtyřky Německem, Rakouskem, Británií, Francií, Itálií a nevím kým ještě. Jsou to oni, kteří, i když každý trochu jinak, způsobili současnou krizi, která může pro Evropu skončit katastrofou. Británie a Francie se výrazně vojensky podílela na destabilizaci Libye, po jejímž rozvratu se uvolnila hráz a cesta pro migranty z Afriky. Itálie dodnes přihlíží ke kyvadlové dopravě lodí zločineckých mafií bez vlajek nabité uprchlíky. Zkusme si představit, že by podobné lodě narušily výsostné vody USA … Vraťme se ale k Itálii. Když budu hodně mírný, tak dobře, jednou se to možná může stát. První lodě využijí moment překvapení a uprchlíci vstoupí na italskou půdu. Jak to ale, že takové lodě v klidu odplují a za pár dní se vše opakuje? To samé v Řecku. Mám pro to jediné vysvětlení, napojení zločinců na politiky.

Další ohnisko s miliony potenciálních uprchlíků je rozvrácená Sýrie. A opět to byly mnohé země EU, které podporovaly, samozřejmě pod praporem USA, opozici a boj proti tamějšímu prezidentovi Asadovi až z toho vznikl Islámský stát a miliony syřanů v pohybu a bez domova. Můžeme pokračovat Irákem, scénář jeho rozvratu jako přes kopírák s Libyí, vylepšený jenom o lživou záminku o držení atomových zbraní. Opomenout bychom neměli ani na Kosovo násilně odtržené „humanitárním bombardováním“ od Srbska.

Sečteno a podtrženo, mnoho zemí Afriky a Asie s relativní dostupností evropské pevniny je v rozkladu, situace milionů lidí se zhoršuje a do toho přijde někdo, kdo jim nabídne, že je dopraví tam, kde mají šanci na lepší život. A ta šance má podobu hlavně Německa a jeho štědrého sociálního systému. */

Mohl bych pokračovat, ale myslím si, že byť obecně, ale srozumitelně jsem důvody současného exodu načrtl. Klíčové v této situaci je odpovědět si na otázku co dál, jak tuto krizi řešit. Moje odpověď není nijak povzbudivá. Máte-li krizi, která je velká a navíc není naděje, že její příčina pomine (miliony potenciálních uprchlíků čekají připraveny se dát do pohybu), tak k jejímu řešení potřebujete dobré politické lídry. Je jím Merkelová, Hollande, Cameron? Ne, není. Může se ale vynořit, jako mnohokrát v podobné situaci v dějinách. Pak to ale bude diktátor, ne li fašista. Pokud nemáte jistotu, že se věci budou řešit, tak si musíte pomoct sám a to bez ohledu, co na to řeknou ostatní. V této souvislosti vidím jako určitou naději linii Visegrádské čtyřky s podporou jejích hlav států.

Inu hlídat vzdušný prostor nad Islandem, čert ví proti komu, na to jsme kabrňáci. Vymýšlet teatrální plán sil rychlého nasazení s dislokací v pobaltských zemích, které prý se bojí invaze Ruska, to jde EU jako po másle. Řešit ale nasazení pár válečných lodí ve Středozemním moři proti pirátským lodím bez vlajky, k tomu se zmůže, možná, až poté, když uprchlíci pochodují po maďarských dálnicích směr Vídeň a Berlín! Na toto že bychom měli být hrdi, že bychom se měli cítit jako Evropané jak je nám léta vštěpováno do hlavy? Ne, nevěřím a chci proto zůstat Čechem, Moravanem a Slezanem a chci žít ve svém suverénním státě. EU v tomto pojetí a s těmito politiky je bohužel slepá ulička.

Foto: Hans Štembera
Popisek: Předseda SPO Jan Veleba

Na Parlamentních listech psali: