Luděk Prokop
7. 9. 2015
Kdysi jsme přivykli na vybrané, decentní vyjadřování známých umělců, zástupců naši kulturní fronty, která se mohla loajalitou k socialismu a loajalitou k někdejším představitelům státu, přímo přetrhnout. V uctivém předklonu, s dokonale hranou, nebo i skutečnou oddaností k režimu, k národu i k našemu státu a neméně k jeho představitelům.
Slaboduché sprosté vulgarismy, vedené v současné době úpěnlivou snahou vyvolat a dát hrdinsky najevo pohrdání k zastupitelům nejvyšších státních funkcí, k prezidentovi, potažmo ke státním symbolům a ke státu jako takovému, bývalo něco absolutně nepředstavitelného a nemyslitelného. Byla totiž doba nesvobody, doba preferující pozitivní hodnoty před hodnotami negativními. ÚCTA. Úcta k práci v první řadě, úcta ke státu a nejen k jeho představitelům. Ale i úcta k reprezentantům umělecké fronty, včetně úcty k tehdejším celebritám a k samotnému národu -jasně dominovala. Žádné bulvární,vrcholně neslušné šťourání do ryzího soukromí celebrit, se zveřejňováním převážně značně negativních záležitostí, například nemocí, nebo ryze a niterně soukromých epizodek, to vše, svévolně doplňované různorodými fabulacemi, jedno zda pravdivými či zcela vymyšlenými, k vyvolání negace a znechucení veřejnosti. Nic takového. Jako dnes, v době takřka každodenního,zcela běžného zveřejňování jakýchkoli negací, ve svérázném pojetí svobody slova i s jejím nevkusem hraničícím se zvráceností. Tehdejší cenzura propouštějící (rovněž s nevkusem, nikoli však takhle zvráceným), cenzura propouštějící především pozitiva, ty dnešní hnusárny svobody slova, nedovolila ani náhodou.
A tak nám nezbývá, než při značném sebezapření vnímat a přijímat všechny ty výše zmiňované negace a obrnit se proti nim. Protože i když do bulváru nevložíme ani 1 Kč, stejně na nás, v úzkém propojení s neméně nevkusným a prolhaným mainstreamem, zaútočí přes normální, obyčejnou lidskou zvědavost, na internetu.
A tak se dostávám k výrokům reprezentantů umělecké, „kulturní“ fronty, z řad režisérů, usilujících o dotace na jejich umělecké projekty. Možná by se uchytili u zmiňovaného bulváru, charakterově na to mají, zdali i slovní zásobou, při omezeném výběru stupidně opakovaných urážek typu: prase, prase, prase, nebo také hovado – namířenými na prezidenta našeho státu, je otázkou. Není jim to samozřejmě zapotřebí, sponzoři podobného charakteru a ražení, se nepochybně pro takové režiséry vždy najdou.
A protože jsem z generace, výchovou vedenou v podstatě směrem k pozitivům, nikoli naopak -čili k úctě, nikoli k neúctě a k pohrdání, ke slušnosti, nikoli ke sprostotě a vulgaritě, dovoluji si, režisérůmBřetislavu Rychlíkovi a tomu druhému, (Hřebejkovi, či tak nějak, prostě tomu s těmi hnědými a rudými prasaty namířenými k nám, co jsme volili Miloše Zemana), dovoluji si vám poradit.Myslím to s vámi dobře chlapci. Fakt.
Může být, že v daný čas, kdy získáváte sponzory naplněné nenávistí k našemu prezidentovi. Pokuste (je-li to ve vašich možnostech) – zamyslet se, zda by to nešlo nějak inteligentněji, než tím, že pro krátkodobý efekt,co nejhrubějiurazíte prezidenta (o čemžpochybuji, protože ten vás, na rozdíl od vašich sponzorů a nás ostatních, ani nezaznamená), nicméně dík tomu pozurážíte polovinu národa trapně vulgárními, slabomyslnými výlevy. Kontrolní otázka – je to fakt pro vaše sponzory až tolik potřebné?
Nemluvte o hnědých a rudých prasatech, nemůžete předvídat, zda nemůže přijít moment, kdy vás to bude setsakra mrzet, kdy na nějaké prosení, plakání a odvolávání již nebude pozdě.
Zdržte se výroků o totálně ostudném, selhávajícím myšlení většiny Čechů, je to neprozíravé již z toho důvodu, že mnohé skutečnosti přesvědčují o tom, že právě opak je pravdou. Na rozdíl od myšlení vašeho, které předvádíte v celé jeho kráse.
Je hloupé lhát o věcech, které lze snadno ověřit, proto je lépe se toho vyvarovat. „Básnit“ o chovánívoličské obce Karla Schwarzenberga, o tom, že se vyjadřuje a jedná sociálně a humánně citlivě a slušně a skvěle, není ten nejlepší nápad. A sice již proto, že vulgaritami a sprostotami v diskuzích pod články a na sociálních sítích, evidentně a nedostižně předčí a jednoznačně překonávají naší obec, obec voličů Miloše Zemana. Neméně jako vaše urážky prezidenta, jeho voličů, potažmo urážky našeho státu, (což lze po instalování Miloše Zemana do funkce prezidenta státu, považovat za bernou minci), jsou stejně nedostižné – a sice při porovnání chování k hlavě kteréhokoli státu, v celém tom slavném demokratickém prolhaném západním světě.
Závěrem již jen k té protiimigrační iniciativě Václava Klause, která přiměla Břetislava sepsat hodnotící komentář, v němž nazval našeho prezidenta hovadem. Hovadem je člověk, nazývající bombardování s nespočtem zabitých a zmrzačených dětských obětí, bombardováním humanitárním. Myslete si o tom, co chcete. Třeba i to, co řekla slavná Albrightová, že ty oběti za to stály. (Zařadíte se do té správné společnosti).
Iniciativa Václava Klause není vedena proti občanům našeho státu, státu neslušně a vulgárně uráženého skvělou voličskou obcíKarla Schwarzenberga. Naopak. Je vedena prozíravostí, co se věcí příštích týče. A ve světle podvodů a lhaní, například kolem cynicky – až neuvěřitelně cynicky – masově vedené kampaně kolem utonulého tříletého chlapce, z rodiny žijící od roku 2112 v Turecku, z rodiny jejíž hlava (otec hocha) rozhodl a zavelel k cestě přes moře, vzdor výhradám, že matka ani děti neumějí plavat.
Nejen vzhledem k takovým informacím, nelze brát na lehkou váhu slova, která vyřkl muftí Shahid Mehdi, že ženy bez burky, nebo hidžábu, si o znásilnění v podstatě říkají, nebo výzvy muslimů od britského imáma Anjem Choudary, aby používali peníze ze sociálních dávek na džihád, což nikomu, ani známému umělci Břetislavu Rychlíkovi, ani téjeho – sociálně a humánně citlivě a slušně, skvěle se chovající voličské obci Karla Schwarzenberga- zjevně nevadí. Ve světle, souvislostí s uvedenými informacemi, se jeví iniciativa Václava Klause, stejně jako jeho někdejší postoje k humanitárnímu bombarďákovi, jako racionálníi přínosné. Je-li to tak nemožné přemýšlet, zásluhou humanitární demagogie, nám pasírované do myšlení a zamyslet se nad danými skutečnostmi, budiž. Naše volba, náš osud.
