Chelsea Manningové přišili za to, že fakta o mučení zajatců poskytla WikiLeaks, 35 let natvrdo! Chelsea drží na samotce. Omezují ji ve spánku, fyzickém pohybu i přístupu k médií.

Avatar
Původní autoři

s

Paul Craig Robert
20.10.  2015   Střípky ze světa
Perzekuce cti a svědomí
Establishment se se strážci veřejných závazků nemazlí
John Kyriakou byl první z „whistleblowers“, díky nimž „waterboarding“ není jen „konspirační fáma“. Jako analytik CIA – i vyšetřovatel Senátu – tu americkou zhovadilost na iráckých zajatcích potvrdil médiím už roku 2007. Šel za to před tribunál. Hrozilo mu 45 let natvrdo. Má tři děti. Kvůli nim přistoupil na kompromis. „Doznal“ se, že umožnil „únik klasifikované informace“. Schytal „jen“ 30 měsíců. Odseděl si dva roky.

Coby „americký vlastenec, informující o zločinných metodách ´pláště a dýky´“, aplikovaných za „nezákonných a nemorálních operací Spojených států, jež naši zemi dělají ostudu“, řečeno slovy Paula Craiga Robertse. Tedy ex-náměstka ministra financí a šéfprojektanta „reaganomiky“ – a těžkého kalibru kritiky dnešní Ameriky. On – i Kyriakou sám – pak dokládají, že podobných kauz má dnešní Washington na hrbu mnohem víc.

Chelsea Manningové přišili „napomáhání nepříteli“. Za to, že fakta o mučení zajatců poskytla WikiLeaks. Dostala 35 let natvrdo. „Někteří idioti z řad konzervativních republikánů mají přesto za to, že to je málo.“ Chelsea drží na samotce. Omezují ji ve spánku, fyzickém pohybu i přístupu k médiím. Protest proti jejímu uvěznění i nelidské buzeraci podepsaly i stovky elitních amerických právníků. Za „nejen ostudné, ale přímo protiústavní“ je označil i harvardský profesor Laurence Tribe, jednička v žebříčku liberálních autorit v oboru ústavního práva (učil i Baracka Obamu).

Tom Drake byl léta důstojníkem Agentury národní bezpečnosti (NSA). Když se tu počátkem století rozhodovalo, jak systém vyděračského šmírování „dál zkvalitnit“, patřil k zastáncům koncepce, která by ústavní práva a svobody pod krkem tolik nevzala. Přednost však dostala varianta, dupající po nich bez všech skrupulí – a vedoucí navíc i ke pochybným „vícenákladům“ v řádu miliard dolarů.

Kuráž ozvat se našly i vyšší šarže. Včetně tehdejšího technického ředitele NSA Williama Binneyeho. Neváhaly to dovést až k detailně zdůvodněnému návrhu, že NSA by se měla rozpustit a postavit úplně znovu od základů. Tom Drake je v podstatě jen vybavoval expertní analýzou. Přesto schytal obžalobu hned za tři těžkotonážní delikty. Pokud by jí soud vyhověl, strávil ve vězení zbytek života. NSA však před soudem hrozila vypadnout ze šifonéru spousta kostlivců. Tady to „kompromisem“ skončilo. Tom Drake se „doznal“ k „přehmatům“ při užívání „komunikačního vybavení“ NSA. Za katrem neskončil, přišel však o místo i fond starobního důchodu za desítky let. NSA ho dokázala vystrnadit i z univerzity, kde si pak našel místo. Drake, odkázaný na jinou chatrně placenou práci, přesto – spolu s Williamem Binneym – neváhal svědčit i před příslušným výborem německého parlamentu. O praktikách NSA na území SRN. I o tutlané kolaboraci německé BND. Doma ho ovšem – řečeno s Robertsem – existenčně „zruinovali“.

„Julian Assange je vládami Spojených států a Velké Británie v rozporu s mezinárodním právem zbaven svobody pohybu na ekvádorském velvyslanectví v Londýně.“ Za to, že „dělá, co má, a zveřejňuje uniklé dokumenty, demaskující prolhanost, nemorálnost a nezákonnost politiky Washingtonu“.

„Edward Snowden je pod ochranou Ruska před pomstou Washingtonu za odhalení, že nezákonná a protiústavní špionáž Washingtonu je univerzální praxí a týká se i osobní komunikace vedoucích představitelů samotných vazalských států Washingtonu.“

Dvojnásob tristní je, že „americká veřejnost perzekuci těch, kdo říkají pravdu, akceptuje“. „Podařilo se jí vymýt mozky.“ A naočkovat jí, že „vlastenectví znamená stát za vládou, ať už udělá cokoli“. A „třebaže pravda Washingtonu nepřeje, Američané věří, že na veřejnost se s ní chodit nemá“. A „pokud tam už pronikne, že je ji třeba zatloukat“. A „ty, díky nimž už je věcí veřejnou, potrestat“.

„Země s populací takového ražení je však policejním státem, a ne svobodnou zemí.“

„Věří-li, že pravda se má zatloukat stůj co stůj, vláda i populace v přesvědčení, že agentem samotných dějin, ´nesoucím světu svobodu a demokracii´, je Washington, je to ironie dějin.“

„Nedávno jsem navštívil Řecko, abych tu vládě pomohl dát dohromady zákon na ochranu whistleblowers,“ píše John Kyriakou. Řecký překlad slova ´whistleblower´ zní ´strážce veřejných závazků´. Přeji si, aby se právě touto interpretací řídil i přístup k whistleblowers ze strany naší vlády.“

Poněvadž samy o sobě „nestačí dokonce ani právní záruky ochrany před perzekucí“. Dvojnásob v případě „zaměstnanců státní bezpečnosti, kteří jsou z nich vyňati“

Chce to „úplně nový pohled. Začít, tak jako v Řecku, ve whistleblowers vidět strážce, a ne zrádce“.