Zbyněk Fiala
9.10.2015 Vaše věc
Co nás potopí dřív – zásah Federálních rezerv, chaos v americkém Kongresu nebo makroekonomické manévry v Číně? Nemluvě o tom, že diesel smrdí víc, než si myslíte.
Mezinárodní měnový fond a Světová banka zahájily výroční zasedání v peruánské Limě, pouštním pobřežním městě, z jehož věčných mraků nikdy neprší. Uvítalo je uzavření zdejších třetích největších zinkových dolů světa, další oběti propadu cen komodit. Ekonomika hostitelské Latinské Ameriky je na sestupné dráze, protože hlavní odběratel surovin, Čína, zmírňuje investiční aktivitu a začíná se více věnovat domácímu trhu.
Pozornost finančníků je soustředěna také na čínskou měnu, po zprávách, že intervence na ochranu kurzu už čínskou centrální banku stály přes 100 miliard dolarů. A taky na rostoucí podnikovou zadluženost v Číně i dalších zemích nových ekonomik, která by mohla začít pokládat banky.
Oficiální prezentace jsou krotké a plné frází o nezbytnosti reforem. Kdo se nudil a listoval si pod lavicí v New York Times, zaznamenal, že stejnou částku jakou použila centrální banka nejlidnatější země světa, přes 100 miliard dolarů, stáhli investoři z jednoho největších investičních fondů světa PIMCO během pár měsíců poté, co kolegové v tomto fondu vyštípali z vedení bývalého šéfa Bila Grosse, „dluhopisového krále“. Jeho nástupci chtějí riskantnější investice (a taky větší podíl na bonusech) a investoři hlasovali nohama.
Neznamená to, že jeden člověk může mít hodnotu 100 miliard dolarů, ale že finanční trhy strašlivě přestřelují. Proto jsou oficiální řeči a analýzy MMF vnímány jen okrajově. Klíčové debaty se odehrávají v kuloárech a soustřeďují se na strach z toho, že americký Fed ještě letos zvýší úrokové sazby. To by znamenalo, že finanční trhy se zblázní úplně a začnou přelévat za lepším všechny peníze. Stačí si představit, co se odehraje tam, odkud ty peníze zmizí.
Ekonomové, které to dokáže nejvíc vystrašit, závodí, kdo vymyslí lepší důvod, aby to Fed nedělal. Vede britský Gavyn Davies, šéf firmy pro správu finančních aktiv Fulcrum (a někdejší předseda Rady BBC). Ve svém pravidelném makroekonomickém blogu na stránkách Financial Times upozornil na signály utahování měnové politiky, které v USA už proběhlo. Samozřejmě skrytě. Je to především efekt posilujícího dolaru.
Sledovat se to dá na vývoji indexu finančních podmínek FCI, který spolu s kurzem dolaru sleduje také vývoj akciových trhů, úrokové rozpětí u úvěrů a krátkodobé sazby na peněžním trhu. Analytici globální investiční banky Goldman Sachs zkusili vypočítat dopad takového skrytého utahování na růst americké ekonomiky a dospěli k závěru, že ji to zbrzdilo o půl procentního bodu a na konci roku už to může být 0,8 procentního bodu. Je to prý jako kdyby série zvyšování sazeb už proběhla. Jako kdyby Fed sazby už třikrát zvedl, vždy po čtvrtce procenta.
Fed však na podobné signály nedbá. Při posledním zasedání výboru pro operace na volném trhu, řídícího orgánu Federálních rezerv, ještě převážilo rozhodnutí zvyšování sazeb odložit (argumentuje se hlavně ochlazujícím vlivem Číny), ale předsedkyně Janet Yellen nenechala nikoho na pochybách, že ve výboru převažuje podpora pro zvýšení sazeb ještě letos a že ona sama je také pro zvýšení. Poslední blog Gavyna Daviese proto nese titulek: Proč se Fed tak mýlí?
http://blogs.ft.com/gavyndavies/2015/09/27/what-if-the-fed-is-wrong/
Do toho si přičtěte chaos v americkém Kongresu, kde konzervativní Republikáni potvrdili, že jsou nepřekonatelní v tom, jak něco rozbít. Realizace vlastních záměrů už jim jde hůře. Mají sice většinu, ale nemají předsedu Sněmovny reprezentantů, protože nejprve zapudili toho dosavadního, Johna Boehnera, a nyní skupina poslanců se zázemím z Tea Party rozhodně odmítla i jeho zástupce Kevina McCarthyho. Ten proto ukončil snahu o své zvolení, a co bude dál, nikdo neví.
Mohlo by to být jedno, kdyby Američané neměli zákon o fiskální odpovědnosti (který se také chystáme přijmout) a nebyli v situaci, kdy znovu musí posunout hranice nepřekročitelného dluhu, pokud nemá být federální vláda poslední dva měsíce bez peněz. Uvedený zákon byl přijat jako záruka odpovědnosti a stability hospodaření s veřejnými financemi, a tak se vláda jednou až dvakrát ročně chystá skočit z fiskálního útesu kamsi do propasti, kde bude úplně bez peněz nebo jen se šestáky na svačinu.
Jednu takovou krizi před lety provázelo rozhodnutí, že v příštích dnech už bude federální vláda smět platit jen krmení ledních medvědů ve washingtonské zoo, protože ti za neustále posouvané rozpočtové schodky opravdu nemohou. U nás jsme obvykle papežštější než papež, a tak být ředitelem pražské zoo, s ohledem na parlamentní program zakopu někde v rohu nějakou tu mršinu navíc.
A teď jezděte do Limy jednat o světových financích, když to hlavní se odehrává v USA, o kterých se jednat nesmí, protože jim MMF prakticky patří. Přetřásá se tedy jen Čína, která tam nemá prakticky slovo.
Nás nejvíc zajímá, jak se bude vyvíjet situace v Německu, proto pár oficiálních vyjádření vydržíme. Německý ministr financí Wolfgang Schäuble využil své příležitosti na světové tribuně, aby se pochlubil, že v jeho zemi mají veřejné rozpočty už tři roky po sobě téměř vyrovnané. Označil to za fiskální politiku podporující růst, který má v letošním a příštím roce dosahovat 1,8 procenta HDP. Rizika vidí ve zpomalení emerging markets. O vlivu skandálu s dieselovými motory se nezmínil.
Zdravé veřejné finance jsou akceschopné, pokračoval v lekci německý ministr financí a uvedl, že spolková vláda přesune během dvou let do jednotlivých spolkových zemí dodatečnou pomoc ve výši 7 miliard euro, aby byly schopny zvládnout příliv uprchlíků. Další prostředky budou vynaloženy na spolkové úrovni.
Na podporu růstu je určen také program investic ve výši 50 miliard euro do roku 2019, které půjdou do výzkumu a vývoje, infrastruktury a vzdělávání. Vedle toho se má každoročně snižovat daňová zátěž pro osoby se středním příjmem, rodiny a osamělé rodiče.
Německo trvá na přísném dohledu nad finančním sektorem, zejména tím „šedým“ v roli zprostředkovatelů a obchodníků s deriváty. Stejně tak trvá na zvyšování rezerv v systémově významných bankách, aby svá selhání dokázaly uhradit samy, a usiluje o lepší mezinárodní koordinaci a spolupráci v tomto směru. Budování Bankovní unie Schäuble označil za nejambicióznější projekt dosavadní historie EU. ECB nyní vykonává přímý dozor nad 123 největšími bankami eurozóny. Ale na sdílení ztrát z bankovních selhání se zatím netěšte, může se zavést teprve po dokončení regulace (která je učiní prakticky zbytečným).Současné předsednictví ve skupině G7 chce Německo využít především k pokroku programu proti daňovým únikům a vývozu zisku. (Base Erosion and Profit Shifting – BEPS). Dohoda o 15 konkrétních opatřeních už vznikla, to je historický úspěch. Teď bude třeba prosadit její realizaci v roce 2016. Schäuble ocenil, že v daňové oblasti zatím bylo dosaženo bezprecedentní mezinárodní spolupráce a vyzval Mezinárodní měnový fond, aby tomu věnoval i při svých misích v jednotlivých zemích. To jistě Babiš ocení.
