Smrtelně nebezpečné pohádky pro přerostlé děti: Norská ježibaba a česká perníková vláda. Utne ruský bohatýr hlavu draku Islámského státu? Na prahu noci

Petr Hájek
7.10.2015  ProtiProud
Petr Hájek shrnuje poslední události, kterými nám vláda a média chtějí zase o něco více vymýt mozky, protože důvodně doufají a předpokládají, že jsme již zcela zdětinštěli

Žijeme v pohádkovém světě. Jedna pohádka střídá druhou. Vysílají se do hlav veřejnosti v hlavních časech z televizí a rádií, tisknou je noviny a časopisy a říká se tomu zpravodajství. Lid se baví či bojí, podle toho, co mu vypravěči právě ordinují.

Problém je v tom, že převážná část diváků, posluchačů a čtenářů prostřednictvím této kúry již natolik zdětinštěla, že si neuvědomuje, že se hraje o jejich životy. A že tahle pohádková série má dopadnout jinak, než bývalo v klasických dobách zvykem. Vše je v nich totiž naopak.

Ta naše začínala před více než čtvrt stoletím. Dělníci v ČKD skandovali vstříc jednomu pohádkáři, jenž se je snažil ukolébat: „My nejsme děti!“ Pak se chvíli zdálo, že jsme se probudili do dospělosti. Dnes už opět přijímáme pohádky jako realitu. A nedokážeme se postarat ani o naše skutečné děti.
 

Nacistické dobro

Jens Stoltenberg je Nor. Norsko, to je ta země, která ve velkém krade děti (pro jejich dobro, samozřejmě) biologickým rodičům a obchoduje s nimi. Adopce ukradených dětí jsou obrovský, státem podporovaný byznys. Také pro to, že se tím doplňuje norský „genofond“, protože většina zabavených a přeprodaných dětí patří cizincům, kteří do této země zabloudili. Jako ty „naše“, Michalákovic. Nacisté všech zemí, jásejte!

Něco jako české občanství pro stát bez hranic a bez suverenity už nic neznamená

Jens Stoltenberg byl premiérem v tomto ropném emirátu na severu Evropy. Dnes je šéfem NATO. To je ta organizace, která je Spojenými státy zřízena k tomu, aby kryla vojenské operace imperiálních ambicí Ameriky. Její vazalové (mezi nimi i my) tak dělají křoví válkám a rozvratu suverénních států, pokud se tyto nechtějí (pro své dobro, samozřejmě) podřídit politickým zájmům a ekonomickému drancování severoamerické velmoci.

Jens Stoltenberg tedy reprezentuje obojí: Obnovenou státní nacistickou ideologii v těch nejintimnějších vazbách mezi rodiči a dětmi a brutální útok na rodinu jako takovou, stejně jako aktuální mezinárodní pořádky, kde brutální útok na „neposlušný“ stát je povýšen na právo a „humanitární normu“ při „vývozu demokracie“.
 

Perníková chaloupka

Pokud bychom na tento “civilizační” model přistoupili, náš stát by měl místo planých řečí už dávno zorganizovat komando, které by unesené děti vrátilo do České republiky. Nebo snad už nejsou Američané náš vzor? Jak kdy. Pohádky z filmových thrillerů hollywoodské produkce smíme prožívat jen pohodlně usazeni v křeslech či pohovkách.

Děti Michalákových jsou proto (spolu s desetitisíci podobných) již roky vězněny v chladném království – a nic se neděje. Média se čas od času vzrušují nad jejich osudem, vláda přibližně ve stejných intervalech předstírá, že o jejich návrat různými diplomatickými operacemi usiluje. Pár poslanců a právníků čas od času vykřikuje odvážná slova, ale to je tak všechno.

Výsledkem je, že čas běží, od matky izolované děti jsou ponoršťovány – až konečně Stoltenbergovo království výsměšně sdělí, že už si je ponechá napořád. Proč? Protože se tak rozhodlo. Vláda zamručí, ministr zahraničí je „rozhořčen“, uvažuje se o odvolání norské velvyslankyně od nás, či povolání českého velvyslance z Norska.

Ježibaba však děti ze své ledové chýše nepustí. Je rozhodnutá sežrat jejich duše, ať se děje, co se děje. Má ropu, peníze – a českému „vyhrožování“ se usmívá. Ví, jak to dopadne. Česká vláda rovněž. Tahle pohádka podle všeho skončí klasicky česky: Lež a nenávist zvítězí nad pravdou a láskou, jak stanovil náš první polistopadový prezident.

 
Ruská bylina

Americké NATO mezitím Stoltenbergovými ústy vyhrožuje Rusku, že chce zlikvidovat teroristy, kteří pomocí amerických zbraní, financí a tajných služeb rozvrátili Sýrii a zčásti i na jejím území vytvořili Islámský stát. Dosud to bylo rovněž jako v pohádce: Největší velmoc a někteří její spojenci z NATO i mimo něj na draka útočili, bombardovali ho. Obluda totiž občas sežrala nějakou oběť oblečenou do rituální oranžové kombinézy a pustila to do všech televizí světa, aby dráždila a děsila blahobytně línou veřejnost.

Najde se pár dospělých, kteří se těm obludám vzepřou? To by byla krásná pohádka!

Kupodivu se však ani po dlouhých měsících nepodařilo s drakem nic udělat. Pak se ukázalo, že ono bombardování je ve skutečnosti zásobování obludy střelivem a proviantem. A nyní hrozí, že Rusko s drakem doopravdy zatočí. Pohádka by skončila, jak se sluší a patří. Stoltenberg je proto právem rozhořčen. Rychle se pokouší pomocí médií změnit zadání: Drakem už není Islámský stát, ale Rusko – a především legálně zvolený syrský prezident Asad, který požádal Rusko o pomoc.

Je to od těch Rusů neskutečná drzost, protože moderní mediální pohádky jsou přece nastaveny jak řečeno výše, aby Zlo zvítězilo – a bylo dekorováno jako Dobro: Počínaje takzvaným arabským jarem až po migrantskou tsunami, která je jeho důsledkem. A nyní nám má do toho někdo hodit vidle? Kam bychom to měli okna? Ať si Rusové uchovávají své klasické byliny doma. Náš pokrokově vzhůru nohama obrácený svět si rozvracet nedáme!
 

Česká verze

Naše vláda v tom pohádkovém světě plave. Uvědomuje si, že veřejnost už má těch absurdních bajek dost. Ale na druhou stranu – koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Ji platí (také skrze naše daně) Brusel, respektive Berlín, respektive Washington. Pokouší se proto jako obvykle o nemožné: Vyprávět nespokojenému lidu pohádku o „třetí cestě“:

Doma chrabře vykřikuje, že se o české ukradené děti postará, cizí imigranty povinně přijímat nebude, pomůže porazit Islámský stát. Jakmile vypadne za humna, udělá pravý opak: S povinným přijímáním imigrantů (naoko nerada) souhlasí. Zlomena v pase stojí před Stoltengergem a ochotně kývá, že do americké pokladničky NATO nasype ještě více peněz z našich daní, aby válka s Ruskem přece jen byla.

A ukradené děti? No přece – obraťme se na evropské soudy! To je civilizovaná metoda, jak se perníkové veřejné mínění uklidní a norská ježibaba zůstane celá. Hlavně uplyne zase nějaký ten rok, jiné pohádky překryjí ty současné – a na vše se nakonec šťastně zapomene.

Děti zůstanou, kde jsou, protože něco jako české občanství pro stát bez hranic a bez suverenity už nic neznamená. Pokroková převýchova českých dětí v Norsku a dalších zemích se stane běžnou záležitostí. Nakonec – už ten jejich systém „aplikujeme“ také u nás. Imigranti se přes republiku nakonec převalí a rozvrátí naši tisíc let budovanou státnost, náboženství, tradice a zvyky do modelu „nového evropského člověka“ – podle pokrokové vize Angely Merkelové a spol.

A pokud nás v probíhající válce proti Rusku Stoltenbergové v brzké době (pro naše dobro) nepobijí, budeme spokojeně žít v blahobytném otroctví… až do smrti. Nebo se nakonec najde pár dospělých, kteří se těm obludám vzepřou?

To by byla krásná pohádka! Mohla by se jmenovat: Dobrou noc, děti.

Související: