Břetislav Albert20.11.2015 ireporter
Tak jsem se dnes dozvěděl, že tři prezidentem odmítnutí profesoři – Jiří Fajt, Ivan Ošťádal a Jan Eichler – a dvě vysoké školy – UK Praha a VŠE Praha – podaly na prezidenta žalobu za to, že nejmenoval dotyčné docenty do doživotních funkcí ctihodných učenců. První, co mne napadlo bylo, že jsem si vzal k ruce Ústavu ČR ve které jsou povinnosti hlavy státu taxativně určeny. Zkuste to také, abyste se přesvědčili, že nemlátím prázdnou slámu. O jmenování profesorů není v článcích 62 a 63 Ústavy ani slovo. Prostě je to tak, že jmenování profesorů vysokých škol není prezidentovou povinností.
Tak jsem se dnes dozvěděl, že tři prezidentem odmítnutí profesoři – Jiří Fajt, Ivan Ošťádal a Jan Eichler – a dvě vysoké školy – UK Praha a VŠE Praha – podaly na prezidenta žalobu za to, že nejmenoval dotyčné docenty do doživotních funkcí ctihodných učenců. První, co mne napadlo bylo, že jsem si vzal k ruce Ústavu ČR ve které jsou povinnosti hlavy státu taxativně určeny. Zkuste to také, abyste se přesvědčili, že nemlátím prázdnou slámu. O jmenování profesorů není v článcích 62 a 63 Ústavy ani slovo. Prostě je to tak, že jmenování profesorů vysokých škol není prezidentovou povinností.
Možná to byla tradice, úzus či vstřícný krok hlavy státu ke vzdělancům, k akademické obci. Jenže ne všichni kandidáti na profesury jsou křišťálovější než křišťál, někteří si do svých životních zavazadel přibalili věci a události za které by se měli stydět. Tím se nijak neliší od většiny populace. Jejich univerzitním kolegům to zřejmě nevadí, prezidentovi však asi ano a tak se po prostudovaní jejich CV rozhodl, že je jmenovat nebude. Je to jeho právo stejnou měrou jako to není jeho povinnost. Na této události je navíc pikantní skutečnost, že na prezidenta nelze podat jinou žalobu než za vlastizradu, což by měli úctyhodní vzdělanci vědět a když ne oni, tak jmenované alma mater zcela jistě. Moje ostuda to není, ale co jsou schopni ve své zaslepené akademické nenávisti k prezidentovi vymyslet, to je na pováženou. Obě školy jsou placené z veřejných prostředků a ty jsou tvořeny z našich daní.
Tři profesoři byli jmenováni ministrem školství, nakonec proč ne, je to jeho rezort. Jmenován byl před nimi i nositel transparentů a propagátor chlapské lásky docent Putna. Ten to vlastně všechno začal a já se ani na vteřinu prezidentovi nedivím, že měl vůči němu averzní postoj. Pan Putna dával své gayství veřejně na odiv davům a nebyl tak v očích hlavy státu příkladem pro mladé lidi. Je to vcelku jednoduchá rovnice. Na gayjích nelze stavět budoucnost země, tu mohou zajistit jen heterosexuální rodiny. Tím neberu právo gayům být takovými jací jsou, ale ať svoji životní filozofii nevnucují jiným. Naše společnost má i bez nich dost jiných a zásadnějších starostí.
