– vlk –
8.11.2015 Kosa zostra čili vlkovobloguje.wordpress.com
Dnes je výročí události z nejsmutnějších v českých dějinách – bitvy na Bílé hoře. Kupodivu, zatím jsem tenhle den ve svých historických exkurzech nepojednával. Samotného mne to překvapuje….
Nicméně tenhle článek jste měli původně číst už někdy před rokem. Alespoň základní materiál byl k němu tehdy posbírán. Jen to hodit do klávesnice… Jenže dění na Donbasu tehdy jelo na plné otáčky a já už většinově nestíhal nic jiného. Co je komu do jedné bitvy staré , bez pár roků, 400 let? Máme své dnešní , aktuální starosti přece! Opravdu?
Pojďme se na ty tehdejší události podívat přes střípky dnešních informací, které myslím nemáte a neznáte. Rozhodně vás dnes nehodlám nijak nudit x tým popisem bitvy a jejího výsledku a následků. Jen si dovolím upozornit na pár skutečností. Současných i minulých.
Loni byl ten článek začal chystat proto, že jsem tehdy na parlamentních listech objevil dva články, jejichž linky přikládám.
Otevírat je nemusíte, jsou si velmi podobné, Skoro do slova. Ten první oznamuje, že 7.9.2014 zahájil kardinál Vlk ekumenickou bohoslužbou u Panny Marie Vítězné nad společným hrobem obětí zmíněné bitvy Projekt Bílá hora 2014 a dne 8.11.2014 byl, další ekumenickou bohoslužbou tento projekt na tomtéž místě ukončen. Mši ovšem celebroval kardinál Duka.
Proč se zmiňuji o této události, když je rok stará a dávno zapadlá prachem? Z jednoduchého důvodu, přesně stejného, pro který tyhle zdroje držím celých 12 měsíců v zásobníku. Tím byl cíl tohoto projektu. Budu citovat:
Nevelká bitva z počátku třicetileté války kontrastuje s obrovskými důsledky, které měla pro dějiny českých zemí. V národní paměti je počátkem doby temna. Romantickou představu o porážce národa, který čekal několik staletí na svou svobodu, si ve školách osvojovalo několik generací žáků. Projekt Bílá hora 2014 chce oživovat otázky o tom, kdo jsou vítězové bitvy a kdo jsou její poražení, zda jsou Češi národem Husovým nebo zda Bílá hora znamenala germanizaci českých zemí.
Je bezesporu, že Bílá hora, co do rozsahu válečných operací nebyla, ani velmi přibližně, žádným Borodinem, ale měla pro Evropu stejný význam jako Waterloo nebo bitva u Hradce Králové. Patřila prostě k dějinným zlomům!
A to, co mne drželo námět dnešního článku nezahodit, jsou elementární věty popisující smysl Projektu Bílá hora 2014 – zopakuji ji:
V národní paměti je počátkem doby temna. Romantickou představu o porážce národa, který čekal několik staletí na svou svobodu, si ve školách osvojovalo několik generací žáků. Projekt Bílá hora 2014 chce oživovat otázky o tom, kdo jsou vítězové bitvy a kdo jsou její poražení, zda jsou Češi národem Husovým nebo zda Bílá hora znamenala germanizaci českých zemí.
Takže celá ta záležitost měla nejspíš opravit tu romantickou představu o porážce národa, kterou, patrně zcela mylně, si ve škole osvojovalo několik generací žáků, mělo se zkoumat, kdo jsou vítězové a poražení té bitvy a zda znamenala germanizaci českých zemí….
Jeden by tomu opravdu nevěřil! A už vůbec ne tomu, že je to všechno na ekumenickém základě! A navíc projekt trval přes výročí 28. října…
Kladu si otázku, jestli by podobný podnik měl šanci se uskutečnit za První republiky, za prezidenta Masaryka! Kterým se každý puncovaný demokrat rád ohání při každé vhodné či nevhodné příležitosti. Stejně tak si kladu otázku jinou vědí účastníci Projektu na jakých základech byla položena novodobá česká a československá státnost?
Oni si ale kladli úplně jiné
– kdo jsou vítězové té bitvy?
– kdo poražení?
– hrozila českým zemím germanizace?
Nevycházím z údivu! Tohle opravdu někdo chce podrobit nějakému novému zkoumání?
Ano je třeba odstranit ten zatracený romantický nános špatné školy! A s ním pravděpodobně mylné standardní odpovědi na všechny tři zkoumané problémy:
Že vítězi byl jednak Dům Habsburský, dále naprosto jednoznačně katolická církev a ta část šlechty, která včas zastala pozici na straně vítězů! Že dalším velkým vítězem byl německý patriciát v českých městech. Neumím si představit,že by se objevil ještě nějaký nový, neznámý vítěz! Alespoň organizátoři projektu se s ním zapomněli pochlubit…
a kdo že byl podle oněch, pravděpodobně matoucích představ, poraženým?
 |
| Poprava českých pánů v Praze 1.6.1621 |
Inu česká státnost, která jako subjekt onou bitvou skončila. A to na 300 let. Kdy o zemích Koruny české bylo rozhodováno jinde, podle zájmů cizí dynastie a jejich potřeb. Z Čech se stala provincie, která měla jedinou povinnost – dodávat mocenskému centru peníze, vojáky a potřebné zboží. Nic více nic méně. Poražená byla ta část elit – šlechtických i duchovních, která podporovala stavovské povstání. Poražené bylo české právo – okamžitě došlo ke zrušení tzv. České konfese a k odstranění všech jejích důsledků, které bránily germanizaci českých měst a a českého majetku. Důsledkem bylo buď těžké potrestání povstaleckých elit, včetně, či možná zejména -zabavení jejich majetků a jejich těžká fyzická decimace nebo vyhnání ze země bez možnosti návratu. České země, ve svém vývoji byly vrženy o mnoho století zpět. A tuto ztrátu už později nikdy plně nedohnaly. Vyhnání elit bylo doprovázeno ještě totálním a trvalým odnárodněním těch jejích příslušníků, kteří v zemi zbyli! Což se nestalo NIKDE v Evropě! Tak trochu srovnatelný osud s námi mělo Polsko nebo Uhry a také například Irsko.. všechny tyhle země ztratily na hodně dlouho subjekt samostatného jednání jako státu. Polsko bylo dokonce rozděleno mezi Rakousko, Prusko a Rusko. Nicméně ani v jednom z těchto států se nestalo, že by se šlechta i duchovní elity totálně odnárodnily! Jen v Čechách a na Moravě! Polský, uherský nebo irský šlechtic nebo vzdělanec byl vždycky především Polákem. Maďarem nebo Irem. A tak byli také chápáni svým panujícím suverénem. Podobně i církve – i ty zůstaly církví polskou, irskou uherskou. O vzdělancích nemluvě. Jen v Čechách tihle všichni se stali dokonalými poddanými Domu Habsburského!! A jeho neochvějnou oporou! Žádný Rakoczsi, žádný Poniatowski, žádná hraběnka Walewská, žádný Hedvábný Thomas nebo hrabě z Tyrconellu. Jen neochvějně věrní poddaní císaře. A totéž elity nešlechtické.
Výsledkem nemohlo být nic jiného než odnárodnění.
Čímž se dostáváme k třetímu zkoumanému „problému“ – zdali šlo následně o germanizaci českých zemí….
Inu, romantici mají za to, že ano. Samozřejmě mylně. Zajímalo by mne, co si myslí o etapě našich národních dějin, zřejmě romanticky a mylně zvané – Národní obrození!
Co nechápu vůbec a už jsem to napsal, je, že ten podnik, zvaný Projekt Bílá hora 2014 byl ekumenický. Tedy jednalo se o společnou záležitost církve katolické a církví reformovaných!
Nad čím tihle potřebovali bádat. Vždyť stačí vzít základní historická fakta, proto si dovolím opět jednu citaci, která dokládá, jak vypadalo rozdělení věřících před a těsně po Bílé hoře podle konfesí:
V knize Dějiny zemi Koruny české je uvedeno, ze na sklonku 15. století působily v Čechách a na Moravě dvě církve, oficiálně povolené zemskými orgány: kališnická, k níž se hlásilo asi 70% obyvatelstva a katolická. K hluboké diferenciaci náboženských poměrů dochází v českých zemích od 20.let 16.stol. v souvislosti s nástupem luteránské reformace a posléze s vývojem politické scény po porážce stavovského odboje roku 1547 i s pronikáním Kalvinových myšlenek do střední Evropy. Luteráni získali převahu mezi německy hovořícím obyvatelstvem, včetně feudálů, v severočeských oblastech. Před Bílou horou bylo zhruba 85-90% obyvatelstva českých zemí nekatolického vyznání. Porážka stavovských vojsk a následná opatření vídeňské vlády otevřely naplno prostor postupu reformace. Na Moravě probíhala rekatolizace pomaleji a v podstatě mírněji, ostatně na Moravě bylo už před Bílou horou mnohem více katolíků, než tomu bylo v Čechách nebo Slezsku.
Ze země s drtivou převahou nekatolíků se stalo na dlouho téměř výsadní území církve katolické. Kterýžto zacementovaný stav začali postupně, po malých krůčcích, měnit až za Josefa II. a Leopolda II. Nicméně až do revolučního roku 1848–1849 bylo v Rakousku uplatňováno pojetí, že tolerance poskytovaná nekatolíkům je výrazem dobré vůle panovníka, nikoliv právem, jež by se dalo ústavně zakotvit. Jeho konec přinesla Pilersdorfova ústava z 25. dubna 1848, prohlašující, že „všem státním občanům je zaručena plná svoboda víry, svědomí, jakož i osobní svoboda.
Viz: Miloš Hübner, „Vývoj vztahů stát – církev na našem území“, Hlas (Zpravodaj KDS), srpen 1990, roč. 1, č. 8, s. 3.
A zcela vypovídající je skutečnost, že po vzniku První republiky v prvních pár letech její existence konvertovalo k nově založené Církvi československé 1,4 milionu českých a moravských věřících..
Viz: http://volnamyslenka.wz.cz/cirkvevcsr.html
Oni a jejich víra byli tehdy také mezi těžce poraženými! Co asi nového zjistili po konci toho projektu? Došli alespoň k tomu poznání, které vyjevil Jan Pavel II. při svatořečení posledního českého/moravského svatého – Jana Sarkandera :
„Dnes já, papež římské církve, jménem všech katolíků prosím za odpuštění křivd, spáchaných na nekatolících v pohnutých dějinách tohoto národa; zároveň ujišťuji, že katolická církev odpouští všechno zlé, co vytrpěly zase její děti. Ať je dnešní den novým začátkem ve společné snaze následovat Krista, jeho evangelium, jeho zákon lásky, jeho touhu po jednotě věřících v Kristu: «Aby všichni jedno byli» (Jan 17,21).“
Zdroj:
http://www.vojtechkodet.cz/temata/svati—bozi-pratele/svaty-jan-sarkander-1576—1620.html
V Čechách Bílá hora a zejména její důsledky znamenaly tu první část papežovy věty! Bez jakékoli další diskuze. A přirozeně, bez romantického patosu nebo představy!
Pokud někdo nabyl dojmu, že výročí bitvy na Bílé hoře využívám k útoku na katolickou církev, je na naprostém omylu. O tohle mi nejde. Snažím se jen komentovat událost nedávného času, kterou sama katolická církev inicializovala a pro mne nepochopitelně jako ekumenický podnik! Podnik, který se má tvářit jako seriozní bádání a přesvědčit obyčejného občana, že byl ve škole, ohledně klíčové události české historie podroben totálnímu bludu.
Ale hned v úvodu jsem slíbil ještě cosi onačejšího – něco, co o Bílého hoře skoro určitě nevíte.
 |
| Broumovský klášter |
Byli jsme se ženou pár dní v Broumově. Onom hezkém městečku v severovýchodních Čechách. Zajímaly nás Adršspašské a Teplické skalní město. Vřele doporučuji! Nádhera a krásné poutě. Ale radím nevynechat ani důkladnou prohlídku Broumova samotného! Je tam naprosto monumentální benediktinský klášter doslova gigantických rozměrů, konkurujících Hradčanům…. Určitě ho navštivte! Nepochybně vás při jeho prohlídce napadne to, co mne – že musel stát dnes nepředstavitelné sumy peněz a že diference mezi touhle tehdejší mega či superstavbou a běžným obydlím v okolí v té době, musel být nepředstavitelný. Zdejší benediktýni byli určitě skvělí hospodáři! Stejně jako byli skvělými pedagogy. Provozovali zde, nejpozději od roku 1306, kvalitou naprosto výjimečnou, církevní školu a to dlouhá staletí s velkým mezinárodním věhlasem. Mezi studenty patřil první pražský arcibiskup – Arnošt z Pardubic. A dodejme, že tahle škola dlouho konkurovala i pražské Karlově universitě… Nepochybně si zaskočíte i ke kostelíku Panny Marie, který je jednou z nejstarších celodřevěných dochovaných sakrálních památek v celé střední Evropě. Ale zapomenout byste neměli nejmenší z mnoha broumovských kostelů.
Ten, který je zasvěcen sv. Václavovi. Nikoli proto, že nese rukopis geniálního stavitele K. I. Dienzenhofera a nádhernou vnitřní výzdobu realizoval slezský malíř Felix Antonín Scheffer.
 |
| Broumov – kostel sv. Václava |
Jde o jeho historii! Původně to totiž byla protestantská modlitebna místních reformovaných. A jako taková byla postavena na základě tzv. Rudolfova majestátu. V době předbělohorské. Jenže aby něco takového trpěl mocný benediktinský klášter na svém výsostném území a bezprostředně před klášterní branou?! Budu citovat z Wikipedie:
V roce 1618 rozhodl opat broumovského kláštera Wolfgang Selender o uzavření tohoto luteránského kostela. Stížnost luteránů se dostala ke stavovskému sněmu. Na první schůzi sněmu se ale nedostala a další zasedání císař Matyáš zakázal. Dne 23. května 1618 proběhla pražská defenestrace a tím začala první etapa třicetileté války. Jedním z podnětů k ní, vedle poboření kostela v Hrobech, bylo i zavření tohoto kostela!!!!
Zdroj:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_V%C3%A1clava_%28Broumov%29
Takže vážení – iniciátorem Třicetileté války, jejíž první bitvou byla Bílá hora, byl konflikt mezi mimořádně mocným oudem katolické církve a malou místní protestantskou komunitou v Broumově! V malém městečku na česko-polském pomezí. O jehož existenci tehdejší Evropa neměla povědomí… Z mrňavé konfesní netolerance vznikla jiskra, která zažehla třicet let trvající a totálně pustošící Evropu. V rozměru, který, podle mého odhadu, překonal i hrůzy I. a II. světové války!
Do té doby, než jsem zajel do Broumova jsem o tom neměl ani potuchy. Dnes už si to pamatuji. Jako memento toho, k čemu vede netolerence a fanatismus v kombinaci z touhou po absolutní moci. Zajímalo by mne, jestli tohle věděli ti, kteří se aktivně účastnili Projektu Bílá hora 2014… A nechápu, proč právě tohle nebylo centrálním a jediným cílem toho Projektu, zejména, když byl na ekumenické bázi! A proto jsem se rozhodl vzpomenout dnes toho smutného výročí. Kdykoli, cokoli může být dalším broumovským kostelíkem sv. Václava! Nenávisti i fanatiků dnes běhá, podle mne, daleko více než tehdy! Stačí se rozhlédnout!
