Dienstbierův názor na migranty je zcestný, antisociální a pro stát a občany nebezpečný!

Avatar
Původní autoři

Jiří Baťa
15. 11. 2015
Besedy na téma migrační krize jako současný fenomén světové politiky se na půdě Slezské univerzity v Opavě jako hosté zúčastnili přední český filozof a publicista Václav Bělohradský a současný ministr pro lidská práva a rovné příležitosti Jiří Dienstbier (ČSSD). Nutno předeslat, že beseda byla o to zajímavější, že obě osobnosti si nebyly názorově zrovna nejbližší a shodovali se prakticky jen na marginálních záležitostech.


O názorové kvalitě a logického uvažování V. Bělohradského nelze pochybovat, což ovšem o J. Dienstbierovi říci nelze. Ostatně to potvrzuje dnes a denně svou činností, která vzbuzuje pochybnosti snad v každém případě. Na besedě v Opavě to jenom potvrdil.

Dienstbier je znám tím, že jako sociální demokrat se velmi odtaživě staví k právům českých občanů, jakkoliv je ministrem právě pro lidská práva a rovné příležitosti. Jak z následujícího vyplývá, je velkým zastáncem integrace imigrantů do české společnosti, a to zvláště těch syrských, což mnohokrát zaznělo i na opavské univerzitě. Velmi horuje možnosti pro přijetí až 30 tisíc uprchlíků ročně. Kromě několika celkem ne tak podstatných faux pas v rámci jeho pracovní náplni a ministerské činnosti, se pan ministr hlavně velmi negativně „prezentoval“ svým antiobčanským návrhem na všeobecné referendum, ve kterém zcela evidentně prokázal, jaký má vztah a pochopení pro lidská práva českých občanů. Návrh referenda z jeho „pera“ je totiž natolik proti lidsko právní, že by už v případě podání žádosti o povolení konání referenda bylo zřejmé, že vzhledem k jím nastaveným podmínkám a  proceduře schvalování pro vydání povolení či souhlasu pro konání referenda, by žádost byla už předem odsouzena k jejímu zamítnutí, v lepším případě k složitému a dlouhodobému procesu schvalování, které by v některých případech ( referendum by se jevilo pro politiky obsahově nežádoucí), by z časových důvodů úplně ztratilo význam a smysl takové referendum konat. Ale zpět k  problematice a tématu, projednávané na SU v Opavě.

Jak je výše uvedeno, pan ministr se prezentuje názorem, že Česká republika by mohla ročně přijmout 20 až 30 tisíc uprchlíků. Má pro to velmi pozoruhodné důvody, neboť se odvolává na demografické studie, neboť prý jinak budeme postupně vymírat a v roce 2050 nás bude jen sedm milionů. Naskýtá se poněkud lascivní otázka, zda pan Dienstbier uvažuje z pozice českého vlastence, nebo z pozice rodilého a evidentně svými postoji a jednáním prokazujícího se amerického občana (Jiří Dienstbier má mj. také americké občanství a pas USA). Podívejme se však na Dienstbierovo uvažování z jiného pohledu.

Ano, je všeobecně známo, že populace v ČR významně klesá. Avšak pan ministr místo toho, aby hledal příčiny a řešení, jak zachovat populaci českých občanů, aby se tím posílila identita národa, posílilo vlastenecké vědomí ke slovanské sounáležitosti, navrhuje do společnosti implementovat naprosto odlišnou populaci, která by měla nahradit chybějící českou populaci. Vzhledem ke kulturním, náboženským, geodetickým, ale hlavně k rodovým zvyklostem a vlastnostem, by česká národní identita mohla v průběhu 50ti let naprosto ztratit své většinové postavení v zemi. Není tajemstvím, že muslimské rodiny mají 8-10 dětí, které by v řádu několika let mohly vytlačit českou majoritu na samý okraj společnosti. Že by v ČR převládal islám a s ním i všechny náboženské zvyklosti, není pochyb. O tom však pan Dienstbier záměrně nemluví a hraje na city posluchačů (pokud zrovna nešíří poplašnou zprávu), jak jsme existenčně ohroženi a že např. na důchody v r. 2030,40 atd. nebude kdo vydělávat.

Bylo zmíněno, že pan Dienstbier tuto problematiku řeší neadekvátním způsobem. Není to ovšem poznání zas až tak překvapující když si uvědomíme, kolik peněz by zřejmě byla EU ochotna přispět na přijetí a následnou naturalizaci migrantů, z nichž by nepochybně něco měl nejen pan ministr, ale celá řada těch, co by za peníze byli ochotni migranty zaměstnávat. Je až neuvěřitelné, jak otevřeně pan Dienstbier fabuluje, neřku-li přímo lže. Na otázku, zda si nemyslí, že tento krok by mohl destabilizovat český trh práce a ještě více snížit mzdy, odpověděl: „V České republice registrujeme 400 tisíc nezaměstnaných, ale také 100 tisíc volných pracovních míst, která se nedaří obsazovat. Takže by to nebylo na úkor našich lidí a samozřejmě je nutné nastavit pravidla tak, aby podnikatelé migrantům nevypláceli jen tu nejnižší možnou mzdu.“ Zajímal se pan ministr, o jakých 100 tisíc volných pracovních míst se jedná? Zajímal se, jak jsou tato neobsazená pracovní místa platově ohodnocena? Má snad za to, že český nezaměstnaný občan musí vzít nutně práci, za kterou dostává mrzkou mzdu 50 Kč/hod, zatímco podnikatel či zaměstnavatel si kupuje vrtulník, nebo letadlo atd.?

Pokud si pan ministr myslí, že nastavením pravidel tak, aby naši podnikatelé migrantům nevypláceli jen tu nejnižší možnou mzdu, pak není od věci se jej zeptat, proč to nejsou dnes ochotni udělat pro české nezaměstnané? Kdyby snad nakrásně byli podnikatelé ochotni na to přistoupit, nebyla by to snad diskriminace českého občana, když cizinec bude pracovat za větší mzdu, než by dostal našinec? Úvahy pana Dienstbiera jsou naprosto nepřijatelné a jen dokazují, že jsou mu český občan, český národ a Česká republika dobří nejspíš jen pro jeho profláknutou proamerickou kariéru a snadno vydělané, ne zrovna malé peníze.

Pokud by měl pan Dienstbier seriozní zájem pomoci řešit klesající populaci a současně i nezaměstnanost (jako že nemá) zjistil by, že to lze poměrně snadno řešit. On jako ministr a vláda, ve které sedí, by měli vynaložit úsilí na to, aby byly mladé rodiny mnohem více finančně motivováni pro početnější rodiny, tedy mít více dětí, protože dnešní podmínky pro rodinu, stejně jako mzdy, platy, důchody atd., jsou naprosto nepřijatelné pro rodiny s více dětmi. ČR v evropském měřítku je v těchto ukazatelích na samém chvostu členských zemí EU. De se nabízí poněkud provokativní otázka, proč populační problémy nebyly za komunistického režimu přesto, že jak tvrdí někteří pravdoláskaři a havloidi, byl život rodin bídný, nesnesitelný, s nízkými platy a se všeobecným nedostatkem všeho atd., a přesto bylo normální mít dvě, tři i více dětí a šlo to!

Ovšem proč by se o to pan ministr zajímal, když jeho se to netýká (a netýkalo), ale na druhé straně má plnou hubu naprosto nepřijatelných názorů a návrhů, jak stávající problém snadno, rychle a nejspíš i levně (s tučným ziskem) řešit: přijímat deseti tisíce imigrantů a postupně přenechat degenerovat naši českou zem muslimy a islamisty, neboť jak se ptá pan Bělohradský: „Dokážou se skutečně tito lidé v Evropě vůbec přizpůsobit,když islám je vlastně z příkazu vynucené, resp. podmíněné náboženství?“

Ministr Dienstbier se zřejmě snaží celou záležitost s imigranty zlehčovat tvrzením, že už nyní žije v České republice na 40 tisíc muslimů (skutečně?) a údajně nemáme s nimi žádné problémy. To sice může být pravda, ale takové vysvětlení neobstojí. Tito lidé totiž do ČR nepřišli s vlnou organizované, z USA řízené imigrace, nepřišli v době, kdy na teritoriu blízkého Východu řádí teroristé a radikálové IS, kdy ze Sýrie byli nuceni uprchnout i ti, kteří byli válkou ohroženi na životech. Dnes již naturalizovaní Syřané přišli z naprosto jiných důvodů s cílem se do české společnosti nenásilně, zcela přirozenou cestou začlenit, aniž by očekávali nějaké milodary, výhody, mimořádnou pozornost atd. Proto také do společnosti bez problémů zapadli a jsou naší společností přijati jako rovnocenní, v soužití naprosto bezproblémoví spoluobčané, viz např. senátor syrského původu.

V podstatě nejde o přijetí několika desítek evidentně postižených syrských imigrantů, kteří potřebují pomoc, to je česká veřejnost schopna akumulovat, ale nápady pana Dienstbiera s desítkami tisíc běženců ročně, mezi nimiž mohou být, byť Syřané, přesto ale nasazení teroristé nebo islámští radikálové, je nejen nemyslitelné, ale evidentně pro stát a občany nebezpečné. Nápadům, návrhům, nedej bože doporučením pana ministra Dienstbiera musíme my, občané, co nejdůrazněji bránit! Dost bylo a ještě je debilů ve vládě, nenechejme se jimi zviklat k něčemu, co nás může jako národ přivést do záhuby.