Masové protesty proti korporátnímu převzetí TTIP v Evropě: Opatření komise EU jsou „revolucí protizákonnosti“

Avatar
Původní autoři

Graham Vanbergen 
8. 11. 2015 AC24

Transatlantické obchodní a investiční partnerství (TTIP) má své odpůrce – zvláště občany zemí zapojených do toho, na co lze pohlížet jen jako na potvrzení jejich korporátního převzetí. Vlády tím potvrdily, že demokracie už není principem, který stojí za to uplatňovat. Už tři miliony lidí podepsaly petici vyjadřující k tomu svůj odpor, přičemž ze samotné Británie jich bylo 500 000.

Minulý měsíc při protestech proti TTIP pochodovalo v Berlíně nejméně 250 000 lidí. Objevilo se téměř 500 organizací s doslova miliony příznivců, které odporují TTIP.

Výsledek zatím největšího průzkumu prováděného Komisí EU vyšel tak, že 97% občanů je proti TTIP v jakékoliv formě. Všechno se to ale ignoruje.

Generální tajemnice Public Services International Rosa Pavanelli to formulovala slovy: „Kam to ta demokracie dospěla, když komunity musí spoléhat na Wikileaks, aby zjistily, co naše vlády dělají naším jménem.“

Ty různé úniky jen zdůrazňují, jaká je to hra kočky s myší, co se hraje s národy vyjednávajícími TTIP, která u občanů jen budí obavy, že ta tajná jednání jsou tajná jen proto, že nejsou ani v zájmu lidí ani jednotlivých národů.

Uznávaný expert na lidská práva u Spojených národů Alfred-Maurice de Zayas říká, že „ve smlouvách existuje hierarchie a na vrcholu je Charta OSN: v případě konfliktu mezi ustanoveními Charty OSN s jakoukoliv další smlouvou, má Charta vyšší právní sílu.“ Jinými slovy obchodní smlouvy, které povedou k porušení lidských práv – nebo k porušení jakýchkoliv dalších závazků stanovených v Chartě OSN – jsou právně neplatné. Většina zemí podepsala dohody o lidských právech, ale „zároveň uzavřely obchodní a investiční partnerství, která brání, zdržují nebo znemožňují plnění závazků ze smluv o lidských právech.“

A jde ještě o krok dále: „Umožnit soukromým arbitrům přezírat mezinárodní a národní právo… představuje revoluci protizákonnosti.“ Spojené národy ve skutečnosti už apelovaly na suspendování rozhovorů o TTIP na základě toho, že její taktikou je umožnit nadnárodním korporacím využít soudů mimo veřejnou jurisdikci, což by bylo podvracení demokracie a práva.“

 

Postoj britské vlády k tomuto je dobře znám. Jejich vlastní webová stránka uvádí: „Britský národní důchod by mohl každoročně růst o částku 4 až 10 miliard liber s tím, že hlavní přínosy vytvoří liberalizace formou odstraňovaní netarifních bariér.“ Což je double-speak pro snížení povinných standardů jako společného jmenovatele všeho a pro posílení korporátní moci.

Až dosud se většina odporu k TTIP koncentrovala na kontroverzní klauzuli Vypořádání sporů mezi investory a státy (ISDS), která dovolí US korporacím žalovat vlády EU za jakákoliv rozhodnutí, která by mohla poškodit jejich zisky. Ale v TTIP je toho ještě daleké více, než jen tajné korporátní soudy.

GlobalJustice.org.uk vysvětluje nebezpečí představovaná nevinně pojmenovanou kapitolou o regulační spolupráci v TTIP (rovněž známou jako regulatorní koheze), která by mohla vést k závodům ke dnu v klíčových oblastech regulace, jako je potravinová bezpečnost a ochrana životního prostředí.

Korporátní lobbisté už vyjádřili naději, že je tato spolupráce učiní tak mocnými, že jim umožní být v podstatě v každé zemi spolu s tvůrci politických rozhodnutí ‚spolu-pisateli‘ regulací a úplně tak obejít jak obavy a vůli občanů, tak i už před tím zavedené systému ochrany a stávající práva.

GlobalJustice zjišťuje, že „pro většinu lidí jsou regulace jako omezení na znečištění ovzduší a standardy potravinové bezpečnosti ochranou zdravého rozumu proti nebezpečným hrozbám. Avšak pro mnohé velkopodniky jsou tato pravidla jen červenými páskami čili netarifními bariérami obchodu (NTB), které brzdí zisky a takto se označují i během vyjednávání. Proponenti TTIP ve skutečnosti říkají, že 80% předpokládaných přínosů z těchto dohod pochází z toho, že se těchto pravidel zbaví.“

Teď to vypadá, že TTIP ve skutečnosti stejně už v Evropě zahájilo přestavbu dosavadních ochran, aniž by došlo k jakékoliv debatě. Komise EU už teď zrušila dosavadní uznávání kosmetických standardů. V podstatě je to závažná deregulace kosmetických ingrediencí a formulace poslední znění podle dohody TTIP už neobsahuje odkazy na „vzájemné uznávání“ zakázaných a povolených látek v kosmetice.

Člověka by mohlo zajímat, jak zlé to je. Komise EU teď (ve snaze se zavděčit) prohlašuje, že přijme zakázané chemikálie v kosmetice, což ale v Evropě výrazně sníží bezpečnostní standardy. V EU je v kosmetice zakázáno přes 1 300 látek, zatímco v US jen 11. K tomu patří i olovo ve vaší rtěnce.

Jak to tedy může v EU projít? Ač bude výroba rtěnek obsahujících olovo v EU pořád ilegální, tak je US společnosti budou moci do EU stejně exportovat, pokud projdou v US testy bezpečnosti.

A aby to bylo ještě horší, tak se ukázalo, že US činitelům se úspěšně povedlo zneužít návrhy TTIP, aby EU dokopali k tomu, aby opustila plány na zákaz 31 nebezpečných pesticidů s ingrediencemi, které se ukázaly způsobovat rakovinu a neplodnost.

Před tím EU v podobné situaci zakázala upravovat hovězí pomocí určitých kyselin, pomocí nichž se v US běžně maskují mizerné a nehygienické postupy zpracování. Činitelé Komise EU vyvíjeli na europoslance nátlak prohlašováním, že pokud nebude tento zákaz v EU zrušen, tak jsou vyjednávání o TTIP ohrožena. Tento nátlak byl dostatečně velký, aby pak europoslanci tento zákaz předělali.

Teď EU zavedla program zvaný „Lepší regulace“. Ten je konstruován tak, aby snížil regulační zátěž, a usiluje o vymýcení nových předpisů v takových věcech, jako je úroveň bezpečnosti chemikálií. Odbory říkají, že ty Lepší regulace už teď mohou za 100 000 úmrtí na rakovinu.

Amerika spolu se svými ‚partnery‘ konstruuje nový světový řád úplně podle sebe. Dohoda TTIP představuje pro světovou harmonii tedy stejné nebezpečí jako studená válka, protože tato dohoda není k ničemu jinému, než právě k tomuto. Její záměry jsou jasné – vytvořit globální ekonomickou arénu mimo rámce WTO. Na TTIP pohlíží jako na příležitost v rámci širší strategie ekonomické geopolitiky zaměřené proti zemím BRICS, tj. proti Brazílii, Rusku, Indii, Číně a Jižní Africe.

Tato jednání budou uzavřena s 53 zeměmi, na něž připadají dvě třetiny globální ekonomiky. Tato dohoda vytvoří nový mezinárodně právní režim, který nadnárodním společnostem umožní obcházet domácí soudy, vyhýbat se ochraně životního prostředí, uvalit na internet policejní dohled v zastoupení průmyslu autorského obsahu, omezit dostupnost cenově přístupných generických léčiv a drasticky okleštit legislativní suverenitu každé země. US senátorka Elizabeth Warren o tom řekla: „Tu dohodu zveřejnit nemohou, protože kdyby Americký lid spatřil, co je v ní, tak se jí začne bránit.“

EU už přiznala, že TTIP nejspíš způsobí nějakou tu nezaměstnanost, protože pracovní místa se přesunou do US, kde jsou nižší pracovní standardy a odborová práva. Proto už členům EU včetně Británie poradila, aby zřídili evropské podpůrné fondy, které za tu očekávanou nezaměstnanost poskytnou kompenzace.

Nejmocnější advokát TTIP v Británii protidemokratický lobbista korporátní propagandy zamaskovaný za ministerského předsedu David Cameron už pro tuto největší světovou dohodu tohoto typu, o jaké se kdy uvažovalo, slíbil „raketově urychlené projednání“ s vyloučením veřejné debaty o této dohodě.

David Cameron se uchýlil ke značně rozvláčnému ujišťování lidí, že Národní zdravotní systém součástí této dohody nebude. Vláda strávila měsíce pokusy o zametání TTIP pod koberec, ale ohromný nátlak veřejnosti ji přeci jen přinutil přiznat, že Národní zdravotní systém součástí této dohody je, a ten je tudíž ohrožen americkými korporacemi hledajícími jak ze zdravotní péče vyždímat spoustu miliard dolarů jako ze svého ziskového střediska.

V současnosti jako přímý důsledek dohod podobných TTIP už po světě probíhá kolem 500 soudních případů businessu proti různým národům a dochází k tomu před ‚arbitrážními tribunály‘ sestávajícími z ad hoc jmenovaných korporátních právníků, které nejsou podle Johna Hilaryho z Válku bídě (War on Want) „ničím více než inscenacemi soudů z vnitřní podstaty zainteresovanými na rozsudcích ve prospěch businessu.“

Britský stínový ministr financí John McDonnell TTIP popsal jako „toxickou“ a vedoucí k ohromnému převodu pravomocí do Bruselu a ke korporátním zájmům. K čemu by pak bylo, i kdyby Británie opustila EU?

TTIP nemá nic společného s občany nebo s jejich právy. Je to jen o tom donutit vlády, aby na celou společnost pohlížely ze zúženého hlediska velkopodniků. Expert OSN Alfred-Marice de Zayas má pravdu, když říká, že to znamená revoluci protizákonnosti.

Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: strategic-culture.org