4. 1. 2015
Svobodným je jenom ten, kdo může rozhodovat sám o sobě. Platí to pro jednotlivce i kolektivy. Dále platí, že jednotlivec může být svobodným jen jako člen svobodného kolektivu.
Jak je to tedy s naší – společnou svobodou? Tristně! Zatím svobodní nejsme. Zdůvodnění je jednoduché. Nechali jsme se obelhat a považujeme nesvobodu za svobodu. Předali jsme společné rozhodování o věcech společných – svou svobodu do rukou zastupitelů. Učinili jsme je svými poručníky. To stvrzujeme každé volby. Stali jsme se trvale nesvéprávnými. Okamžiky naší dospělosti -svéprávnosti (svobody) nastávají jen o volbách. Je nám milostivě dovoleno zvolit si poručníky na další období.
Závěr: Nejsme jako kolektiv svobodní a z toho logicky vyplývá, že nejsme svobodní ani jako jeho jednotliví členové. A co současná demokracie? No samozřejmě také nesmysl. Jednoduše proto, že nejsme jako kolektiv svobodní a demokracie je přece realizací svobody kolektivu – společenství.
A úplně na závěr: Kolektivismus (samozřejmě ne ten komunistický vynucený) je jediným dostatečně silným oponentem a protivníkem zhoubnému individualismu.
Aktéři jsou definováni. Pokud přijmeme přirozený kolektivismus jako nástroj k zajišťování svého bezpečí a prosperity boj může začít.
Na jedné straně bitevního pole pak bude stát JÁ, na straně druhé bude stát MY.
