Stanislav A.Hošek
7. 11. 2015
Považoval jsem a dosud považuji za duchovně nejvyzrálejší osoby mystiky. Všichni z nich, alespoň ti, s jejichž díly jsem se měl možnost seznámit, nejenže odmítali hovořit o budoucnosti, ale takovou činnost si zakazovali. Měli k tomu pádný důvod. Věděli, že každý, kdo se pokouší předvídat budoucnost, tím do ní už fakticky zasahuje, ovlivňuje ji. Jsem hluboce přesvědčen, že kdyby nebylo starozákonních proroků, tak by nebylo ani Ježíše Nazaretského, pozdějšího Krista.
pozn: Článek je velmi užitečný pro diskuzi, ale nevyjadřuje stanovisko spolku Nová republika.
Dokonce si myslím, že kdyby Marx neporadil proletářům, jak se mají v budoucnu chovat, tak by se ani jejich třídní protivníci tak rychle nesjednotili, neboť příslušníci toho společenství jsou převážně sobečtí individualisté, jejichž „božstvem“ je nejen maximální zisk, ale především jeho dosahování cestou bezohledné konkurence, čili vzájemným bojem a ne spoluprací. Konečně dneska i ekonomové, či spíše burzovní spekulanti, znají a využívají hypotéz o očekávání, ať již racionálního, či adaptivního. Což jsou všechno teorie odvozené od určitého druhu předpovědí.
Pýcha Abendladňanů
Jen pro vysvětlení připomínám, že Abendlandem je pro mě kultura Západu na sestupné křivce jeho vývoje. V mých očích je totiž Západní rádoby „civilizace“ už skutečně na sestupné trajektorii, jež je vlastní každému jevu podléhajícímu zákonitostem evoluce. Termín „Západ“ proto používám jen tehdy, když popisuji myšlenky osob, jež ještě pořád vnímají Západ jako prozřetelností, historií, či dokonce bohem pověřeného vůdce člověčenstva.
Za prvotní pýchu Západu považuji již jeho nejméně půl tisíciletí existující přesvědčení, že je tím nejlepším, co na této planetě vzniklo a že je proto oprávněn svůj model šířit, prosazovat, ba dokonce jen z toho důvodu zbytek světa okupovat. Už toto chování bylo v mém vnímání první známkou dokonce i jeho budoucího úpadku.
V dějinách Západu to nebylo jenom křesťanství, ale i ortodoxie vědeckého světonázoru, dále všechny nenáboženské ideologie od liberalismu, přes marxismus po dnešní neokonzervatismus, které si všechny činily a dosud činí nárok na univerzální, globální platnost, jíž vždycky ostatním cítíme za povinnost vnucovat. Druhý to rys pýchy Západu.
V posledním období existence Západu, tedy po pádu bipolárního světa, vzkypěla jeho pýcha dokonce v nebezpečnou předpověď, alias proroctví. Ta byla pojmenována střetem civilizací. Při tak pokročilé globalizaci hovořit o mnoha lidských civilizacích je doslova zvrhlost. Na naší malinkaté planetě je pouze jedna civilizace, všelidská, projevující se ale v mnoha stovkách kultur. Dokonce si troufám tvrdit, že existence mnoha kultur je nezbytným vývojovým principem člověčenstva, jako je pro evoluci přírody bezpodmínečné nutná vývojová pestrost druhů. Lidstvo bude proto multikulturní, nebo nebude vůbec.
Předpověď střetu civilizací, i když byla následně jinými učenci společenských věd odmítnuta až vyvrácena, zanechala bohužel v celosvětovém vědomí svou stopu, jako konečně každá předpověď budoucna. I když ji Západ v zásadě odmítl, tak doslova otrávila globální vědomí.
Některé následky očekávaného střetu civilizací
Nehodlám zkoumat, zda byla dřív slepice, nebo vejce, čili zda napřed radikální islamisté prohlašovali poživačný Západ a konkrétně USA za světového Satana, nebo to byl až Bush, kdo vyhlášením války s terorismem doslova zahájil střet „civilizací“. Skutečností je, že Bush mladší sice se snažil světovou veřejnost přesvědčit, že jeho zem nevede válku s islámem, ale sám se choval vždy natolik jako dogmatický křesťan, že o svém pojetí boje s terorismem přesvědčil málokoho. Muslimy tedy ve většině určitě ne.
Již v mém dětství jsem se seznámil s jednou doslova hororovou předpovědí. Prezentovali ji tehdy především ti, kdo odmítali kolonialismus všeho druhu. Byli toho názor, že pokud Západ bude neustále tak enormně zvyšovat své bohatství, že vytvoří společnost nesrovnatelně vyššího životního standardu, než jaký existuje ve zbytku světa, musí zákonitě očekávat, že se jednou zvednou všichni ostatní a přijdou si onoho bohatství také užít. Což později ještě podbarvili socialisté tvrzením, že Západ stejně si tak dobře žije právě proto, že okrádá jiné národy. Takže jejich obyvatelé si jednou docela přirozeně přijdou pro všechno to, co jim Západ ukradl.
Již skoro před půl stoletím jsem dokonce viděl, asi na Filmovém festivalu v Karlových Varech, na toto téma film Finské produkce, v němž až v příšerných obrazech táhly davy z Afriky Evropou, ničily, doslova jako kobylky, všechno s čím se střetly a ukončily tak západní „civilizaci“. I to jsem vnímal jako proroctví a nepochybně jsem nebyl sám, v němž tento působivý snímek zanechal celoživotní stopu. Přiznám se, že jsem vždycky svým dětem a nyní i vnukům radil a radím; stavíte-li si dům, tak jej situujte tak, abyste ho jednou mohli bránit proti nezvaným vetřelcům.
Ideologii o střetu civilizací podlehl i představitelé některých církví, napříč všemi druhy náboženství, především pak jejich nejortodoxnějších větví až sekt. A netýká se to jen islámu, ale též mnoha křesťanských, ortodoxních byzantských a hinduistických církví. Jen jaksi o buddhistických nemám nějak zpráv. Asi proto, že buddhismus není ve své prvotní formě náboženstvím, ale učením, jak ho velmi výstižně pojmenovali a vnímají v Číně.
Očekávání střetu civilizací se projevilo rovněž v růstu nacionalismů, které jsou hypertrofií patriotismu a vlastenectví všeho druhu. Jsem odpůrcem názoru, že teprve zánik socialismu ve studené válce uvolnil stavidla nacionálních projevů. Už jenom proto, že se nacionalismus neprojevuje zdaleka jen v postsocialistických státech.
Shrnutí předešlého
Je to Západ, kdo vyprodukoval samotnou hypotézu o střetu civilizací. Předpověděl ji a dokonce ji „rozpracoval“ do podrobnějších dějů. Tím ji vlastně přivolal, ba doslova si o ni řekl. Vzhledem k tomu, jak se choval ke zbytku světa po celé půl tisíciletí, tak k tomu prorokovanému jevu dokonce zavdal celou škálu příčin a tak ji i přivolal. Jedním z projevů střetu civilizací je pohyb příslušníků globální chudiny do světa přežraného boháčství, které Západ rovněž prorokoval. Mně tedy nezbývá, než se pouze divit, že se Západ vůbec nepřipravil, dokonce ani na nejočekávanější projev střetu civilizací, na příliv uprchlíků.
A co na to všechno levice?
Je tomu už padesát let, co jsem se náhodou seznámil s člověkem, který v řadách Cizinecké legie bojoval u Dien Bien Phu. Jen pro mladší připomínám, že šlo v roce 1954 o rozhodující bitvu v osvobozovacích bojích Vietnamu z francouzského kolonialismu. Dotyčný veterán mi mimo jiné řekl. Nemohli jsme vyhrát. Vietnamu tehdy pomáhali Číňané. Naše kulomety už pro přehřátí nedokázaly střílet a oni pořád lezli a lezli jako mravenci k nám. Přes své mrtvé pořád a pořád. Nešlo je všechny postřílet. Na jeho slova si bezděky vzpomínám dneska při pohledu na televizní šoty o pohybu současných nezvaných příchozích do Evropy. I kdybychom chtěli, tak je nikdy nezastavíme, pokud se jednou rozhodnou k nám přijít. Berme to jako jedinou pravdu, z níž proto jsem povinni vycházet při hledání řešení.
V prvé řadě levice musí v oblasti celosvětového vědomí neustále a velice důrazně odmítat jakékoliv názory o střetu civilizací, přesněji kultur, ať již náboženských, etnických až nacionalistických. Ve svých regionech se pak s nimi nekompromisně střetávat a pranýřovat je.
Levice, alespoň ta opravdová, by měla dělat všechno proto, aby Evropa co nejdříve, pokud možno okamžitě, ukončila všechny války a boje v oblastech vytvářejících možnost mezikulturních střetů. Evropská Unie by měla mít navíc sílu vyloučit ze svého středu každého, kdo není ochoten přestat válčit se státy či jen jejich částmi, které jsou kulturně odlišné. Při tom by se ale velice silně měla postarat o svou vlastní obranu a především v ní nespoléhat na nikoho jiného. Tedy ne především na USA, ale ani ne na Rusko či Čínu, ale ani na nikoho jiného, kdo by se z jiných kulturních okruhů hodlal s námi spojovat proti někomu dalšímu.
Konečně by se Evropa měla chovat jako suverén. Měla by vytvořit takovou vojenskou sílu, která zbytek světa přesvědčí, že sice nezaútočíme, ale stejně důrazně dá na vědomí, že se každému útočníkovi ubráníme.
Proti exodům hladových ovšem musíme přijmout jinou politiku. Opravdu levicovou. Tedy s redistribucí bohatství. Ať se nám to líbí, nebo ne, musíme udělat všechno proto, aby se ukončil proces nesouměřitelného sociálního rozdílu mezi Evropou a zbytkem světa. A to nejen proto, aby naše země nebyly lákadlem pro jiné, ale především proto, že si přiznáme, že základem stability světa je a bude, pouze únosný rozdíl v životním standardu. Tak, jako se dařilo udržet v Evropě sociální smír díky přerozdělování statků, tak se v globální vesnici sociální smír udrží tehdy a jen tehdy, když uděláme co je v našich silách, aby svět okolo nás žil v dostatku. Máme dost investičních prostředků, abychom pozvedli velkou část sociálně strádajícího světa. I v tomto procesu se nespoléhejme na nikoho jiného. USA mají co dělat se sebou samými, stejně jako Rusko i Čína. Všechny ty veleříše jsou ohroženy dokonce víc, jak Evropa samotná. Jen to musíme poznat, získat tím patřičné sebevědomí a skutečně si pak jít za svými, mimo jiné i zde vyjmenovanými zájmy.
