130 let od vydání II. dílu Kapitálu a dnešek (1. díl)

Avatar
Původní autoři


Miroslav Tejkl
23. 12. 2015
Karel Marx, který se v různých mediálních anketách posledních dvaceti let umísťuje mezi nejvýznamnějšími osobnostmi druhého tisíciletí, označoval své hlavní dílo („opus magnum“) nejprve hlavně a po celou dobu taky za „Kritiku politické ekonomie“ (což byl nakonec podtitul jeho životního díla). Nakonec ale většina textu dostala název, pod kterým je všeobecně známá … „Kapitál“ a rozsáhlý zbytek se nazývá „Teorie o nadhodnotě“ s podtitulkem „IV. díl Kapitálu“.


Uplynulo 130 a 110 let od prvního vydávání Marxova Kapitálu II. a IV.

První díl své klíčové vědecké knihy redigoval a nechal vydat autor sám v srpnu 1867. Ke konečné redakci a vydání dalších dílů svého hlavního díla se už ale Marx nikdy nedostal – třebaže podstatná „textová surovina“ byla k dispozici nejpozději od r. 1870 (viz také Miroslav Tejkl, Historie téměř detektivní, aneb co Marxovi bránilo ve vydání dalších dílů Kapitálu Britské listy, web Strany demokratického socialismu zde.

V roce 2015 je tomu 130 let, kdy po pečlivé redakci Bedřicha Engelse, zvaného přáteli „Generál“, spatřil v nakladatelství Otto Meissnera v Hamburku světlo světa druhý díl Kapitálu (Meissnerovo nakladatelství vydalo i předtím ještě Marxem redigovaný první díl).

Čtenáři ovládající němčinu si jako první mohli poprve přečíst další část těch textů Kapitálu, které za života autora ještě vydány nebyly. A to počínaje právě tím druhým dílem, který byl v použitelné a pro tisk upravitelné podobě napsán paradoxně jako úplně poslední (do r. 1870 a s některými dalšími dílčími úpravami a přepisy na konci sedmdesátých let XIX. století). Další, III. díl Kapitálu vydal Engels v roce 1894 – těsně před svou smrtí …

Při úpravě těchto Marxových textů pro tisk se Engels věnoval hlavně řazení většiny zbývajícího Marxova textu, který nebyl využit v I. dílu, a logické kompletaci. Oba posmrtné díly Kapitálu se přitom Marxův nejbližší spolubojovník úzkostlivě snažil vydat s minimálními zásahy do už existujícího, nepříliš uspořádaného, ale jakž takž úplného textu (asi tak v nejhorším stavu byl úplný konec II. dílu, kdy šlo spíš o jakousi směs zlomkovitých poznámek, jak se ostatně může každý přesvědčit – viz také Engelsova předmluva k II. dílu, české vydání z roku 1955, na str. 14).

K čemu se už ale Engels vůbec nedostal, to byly poměrně rozsáhlé texty, Marxem napsané zhruba v první třetině celého jeho psaní Kapitálu (v podstatě v roce 1862). Jednalo se o historické srovnávací studie ekonomického myšlení, které byly nakonec (jak je už zmiňováno shora) vydány až mnohem později jako IV. díl Kapitálu, ale pod oficiálním názvem „Teorie o nadhodnotě“ (Engels v předmluvě k druhému dílu Kapitálu nazývá tento materiál téměř stejně – „Teorie nadhodnoty“). Tato Marxova „textová surovina“ musela na svou kompletaci a vydání počkat až do let 1905-1910 na třetího, po Engelsově smrti obecně asi nejrespektovanějšího protagonistu marxistické ekonomie a teorie vůbec – na politického aktivistu německé a vůbec německojazyčné sociální demokracie, pražského rodáka Karla Kautského. Později tyto texty přepracovala ještě jinak skupina sovětských odborníků, kteří formální úpravu „renegáta Kautského“ razantně zkritizovali a seřadili tentýž rukopisný textový obsah po svém.

Sovětské řazení a úpravu (která by měla být i kompletnější než ta Kautského) použili později za reálného socialismu také Češi (ostatně těžko si představit, že by tomu mohlo být za reálného socialismu jinak). Stalo se tak v třísvazkovém vydání „Teorií o nadhodnotě“ z let 1958 (Státní nakladatelství politické literatury, Praha), 1965 (Nakladatelství politické literatury, Praha) a 1968 (nakladatelství Svoboda).