2. 12. 2015
Že je Rusko agresívní, vyjádřil Kalousek na sjezdu TOP 09 několikrát. Důkazy pro toto své tvrzení nepředložil, takže se po nich pokusíme poohlédnout sami. Jistě, je tu Krym. Ale snad i pan Kalousek ví, že před Krymem byl Majdan, do kterého Washington vrazil pět miliard dolarů, čili ohromující částku, jakou do žádného svého převratu dosud nikdy nevložil. A proč se tentokrát tak plácl přes kapsu? Ze dvou důvodů, o kterých i pan Kalousek dobře ví, ale nikdy by vědomost o nich nepřiznal.
Prvním byla chuť dostat se s americkými taktickými jadernými raketami do východních oblastí Ukrajiny, odkud je to už tak vábivě blizko k matičce Rusi Moskvě. A druhým důvodem byl zase solí chutnající apetit na krymský přístav Sevastopol, z něhož měla být vybudována hlavní americká námořní základna v Černém moři. A to téměř v samém podbřišku Ruska. Jen nezodpovědná vláda by takovéto smrtelné nebezpečí pro svoji zemi dokázala přehlédnout, a když navíc převážně ruští obyvatelé Krymu v téměř 90 procentech vyjádřili touhu vrátit se do Ruska, v němž před Chruščovovým darem Ukrajině po celou svou historii žili, Putinovo Rusko je do svého náručí přijalo. Ale stačilo, aby ruská vláda pocítila jen o málo stupňů menší starost o bezpečnost svých občanů, jak se stalo ve vztahu k převážně ruským obyvatelstvem obydlené východní a jižní Ukrajině, a zachovala se podstatně jinak. Když se zde totiž brzy po Krymu přihlásilo k nezávislost na vládě kyjevských čistokrevných fašistů z masa a kostí (definice někdejšího věhlasného úředníka EU Němce Verheugena) 90 % hlasujících v Doněcké oblasti, a v Luhanské oblasti 96% hlasujících, a představitelé Doněcké oblasti po provedeném referendu dokonce požádali Moskvu, aby jejich oblast byla přijata do Ruské federace, Moskva na tuto žádost odpověděla slovy svého ministra zahraničí Lavrova takto: „Ukrajina musí zůstat jednotná a nesmíme dovolit, aby byla roztrhaná na kusy.“
Ale Kalousek říká, že Rusko je agresívní, a Kalousek, toť se ví, je poctivec
Zatímco co ruské taktické jaderné zbraně se nacházejí výhradně jen na území Ruska, rozmístili Američané tyto své zbraně kromě jiných míst na zeměkouli též na území pěti evropských zemí většinou sousedících s Ruskem, a tedy tisíce kilometrů daleko od jejich americké domoviny. A nedosti na tom. V rámci NATO existuje program, podle něhož se do získávání návyků v zacházení se systémy amerických taktických jaderných zbraní zapojují i občané těchto pěti států. Že se tak zvyšuje nebezpečí náhodného spuštění jaderného konfliktu v Evropě je nabíledni, a nelze ani přehlédnout americkou snahu dostat celý svůj taktický jaderný arzenál co možná nejblíže k ruským hranicím.Rusko naproti tomu zcela kategoricky odmítá umístit svůj jaderný arzenál mimo své území.
Ale Kalousek říká, že ne USA, ale Rusko je agresívní. A Kalousek, toť se ví, je poctivec.
USA mají mimo své území na zeměkouli tak obrovské množství svých vojenských základen, že se Pentagon doslova „stydí“ jejich počet světu oznámit. Takže se musíme spokojit jen s údaji dílčími.Tak např. v Německu slouží na 149 základnách 50 000 vojáků, v Japonsku na 109 základnách 90 000 vojáků, v Jižní Koreji na 85 základnách 28 000 vojáků. Celkem pak mají USA své vojenské základny v 74 zemích světa, v Evropě pak největší o síle 5 000 mužů v Kosovu, jejíž zřízení bylo jedním z důvodů, pro který bylo nutno rozbít Jugoslávii.
Rusko má, s výjimkou dočasně a na žádost syrské vlády zřízené letecké základny v Sýrii, ještě jednu svou vojenskou základnu v Kyrgyzstánu a další v Tadžikistánu, přičemž i tyto byly zřízeny na žádost tamních legálních vlád. Nikde jinde Rusko vojenskou základnu nemá.
Ale Kalousek říká, že ne USA, ale Rusko je agresívní. A Kalousek, toť se ví, je poctivec.
Vojenský rozpočet Ruska činí 50 milionů dolarů, americký je desetinásobný a činí 575 milionů dolarů.
Ale Kalousek říká, že ne USA, ale Rusko je agresívní. A Kalousek, toť se ví, je poctivec.
Od roku 1991, což je rokem vzniku Ruské federace, do dneška, uskutečnily USA invaze či intervence do dvaceti dvou zemí – několikrát dokonce opakovaně – a to v tomto pořadí: Irák, Somálsko, Angola, Bosna, Haiti, Rwanda, Čečensko, Mexiko, Srbská Krajina, Kongo, Jugoslávie, Afghánistán, Filipíny, Venezuela, Libérie, Sýrie, Gruzie, Rovníková Guinea, Ukrajina, Tunis, Egypt, Libye.
Ve stejném období – a to právě v současnosti – se Rusko účastní pouze už zmíněné letecké akce proti Islamskému státu v Sýrii.
Ale Kalousek říká, že ne USA, ale Rusko je agresívní.
A Kalousek, toť se ví, je poctivec.
