22.12.2015 Unie českých spisovatelů
Uvádíme stanovisko Unie českých spisovatelů ke kauze Bezručova domu.
Kapitalistický režim nejenom rabuje vše, co zde bylo vytvořeno za dlouhá desetiletí. On se také mstí. Je nervózní už z pouhého jména. Hned po převratu musel pražský magistrát vydat sáhodlouhý seznam změněných názvů ulic. Nalevo starý, napravo nový. Jedna dvojice bude určitě nesmrtelná: „Náměstí Lidových milicí – zrušeno bez náhrady.“
A tak mizí pomníky, sochy, pamětní desky, jako za německé okupace.
Oč moudřejší a také praktičtější byli staří Římané, kteří připevňovali hlavy potentátů šroubem, takže výměna státníka postihla jen jeho kebuli, zatímco podstatně mohutnější a tedy dražší tělo přežilo.
Když páni developeři zjistili, že se dá mnoho peněz vyždímat z pozemků, pustili se do bourání. Zisk je dvojí: za bourání a za novou stavbu.
Polistopadové Čechy jsou však asi jediným státem, kde se domy bourají ze msty. (Snad s výjimkou Berlína, kde musel zmizet Sportovní palác.) Budova Rudého práva byla kompletně zbořena a nad hnízdem rudých hadů a štírů se roztahuje chrám kšeftu a úředních šimlů.
Pomstě padl za oběť i hotel Praha – prý proto, že se v něm ubytovávali papaláši, rozuměj nikoli dnešní, nýbrž předlistopadoví.
Nyní se však chystá barbarství, jaké dosud nemělo obdoby. Má být „zrušen“ červený domek Petra Bezruče v Kostelci na Hané!
Národ hodný pojmu „národ“ o domy svých umělců a básníků s úctou pečuje. Ne tak národ český, respektive jeho loutkovodiči. Samozřejmě jde také o peníze. Ale to by dnes nebylo nic neobvyklého. Markýz Géro se jen převtělil do Bakaly. Olomoucký hejtman (sociální demokrat!) Rozbořil (!) se nechal slyšet: „Od roku 1990 domek nenaplňuje potřeby, které se k němu vztahovaly za komunismu. Od té doby chátrá.“
Zcela nové je však ideové zdůvodnění: básník byl minulým režimem (a zřejmě i předminulým a předpředminulým) přespříliš a neoprávněně hýčkán. Flanďácké ministerstvo kultury (!) si vystavilo odporné vysvědčení nezpůsobilosti: „Petr Bezruč byl jako básník značně přeceňován. V dnešní době není jeho význam tak společensko-historicky zásadní, jako v době minulé. Není nutné, aby domek, v němž pobýval, byl nadále kulturní památkou.“
Historie sice nezachovává jména blbů, ale pevně doufáme, že v tomto případě udělá výjimku.
A doufáme, že napřaženou pracku trhu, vedenou ideově pomateným mozkem, náš národ srazí.
