Napsal PH
17.12.2015 Kosa zostra neboli vlkovobloguje.wordpress.com/
Dnes budeme pokračovat třetím dílem o ruskému raketovém systému Klub / Kalibr. V prvním díle byly popsány jednotlivé typy střel a historie jejich vývoje, druhý díl byl věnován střelám Onyx / Jachont / Brahmos a vypouštěcímu zařízení UKSK. Nyní se zaměříme na námořní nosiče.
Dne 7. 10. 2015 odpálila 4 plavidla Kaspické flotily – fregata Dagestán (projekt 11661K) a korvety Grad Svjažsk, Uglič a Velikij Ustjug (projekt 21631M) celkem 26 střel 3M-14 na cíle v Sýrii. Trasa střel o celkové délce cca 1 500 km vedla z jižní části Kaspického moře přes Irán a Irák do Sýrie. Nyní se podívejme na lodě obou tříd podrobněji.
Projekt 11661K Gepard
Projekt 11661 jsou univerzální hlídkové lodě pro široké spektrum činností v pobřežním pásmu – operace proti pašování, ilegálnímu rybolovu a pirátství; ochrana pobřeží proti diverzním akcím a útokem z moře. Tomu odpovídá i řada modifikací s různou výzbrojí podle činnosti, pro které je konkrétní plavidlo určeno.
Vývoj byl zahájen v roce 1982 v Zelenodolské konstrukční kanceláři – hlavní konstruktér M. M. Nesterenko, od roku 1986 V. N. Kaškin. V roce 1983 byly předloženy dvě varianty – obě s protilodní specializací – první odpovídala modifikovanému projektu 1124 Albatros, druhá varianta měla zvýšený výtlak na 2000 tun s efektivnější výzbrojí. Vedení sovětského námořnictva rozhodlo pokračovat v druhé variantě pod označením Projekt 11660. V roce 1984 bylo rozhodnuto o vybavení lodi systémem Uran (podzvukové protilodní střely – obdoba US Harpoon) a konfiguraci pohonu – CODOG – kombinace plynových turbína a dieselu – možnost rychlé plavby v bojové akci a ekonomické plavby při hlídkování. V roce 1986 byly zahájeny práce na variantách výzbroje a vybavení. Výsledkem byly verze 11660, 11661 a 11662. V roce 1990 byla zahájena stavba prototypové jednotky, která byla spuštěna na vodu v roce 1993. Z důvodu nejasností s výzbrojí a financováním byla loď převzata ruským námořnictvem až v srpnu 2003 jako SKR 200 Tatarstan a následně se stala vlajkovou lodí Kaspické flotily. Projekt pokračoval modifikovanou verzí 11661 K – zařazena do aktivní služby v roce 2012 jako SKR 201 Dagestan. Mezitím byly vyrobeny dvě jednotky HQ 011 a HQ 012 11661 E – Gepard 3.9 pro Vietnamské námořnictvo. Ve výstavbě jsou další 2 lodě pro Vietnamské námořnictvo a minimálně další 3 lodě pro ruské námořnictvo. V průběhu výstavby byly rozpracovány další varianty pohonu – verze poháněná pouze dieselovými motory ruské nebo zahraniční výroby – a nové druhy výzbroje jako protiletadlový / protiraketový systém Palaš a zejména systém Klub / Kalibr ve formě UKSK modulu.
Základní charakteristiky projektu 11661:
Rozměry – délka 102 m, šířka 13,9m, ponor 4,5m, výtlak 1500 t, rychlost 28 uzlů
Autonomie – 15 dnů, dosah 5 000 mil při rychlosti 10 uzlů
Výzbroj – 8 střel Uran (SS-N-25 Switchblade), protiletadlový komplet OSA M se zásobou 20 raket, 1 kanon ráže 76 mm, 2 komplety AK 630 M (šestihlavňový rotační kanon), 4 torpédomety 533 mm, vrhač hlubinných pum RBU 6000
Modifikace pro projekt 11661 K – plavidlo Dagestán a další:
Rozměry a autonomie zůstaly shodné
Výzbroj – UKSK pro 8 raket (Kalibr/Klub + další), 1 kanon ráže 76 mm, protiletadlový systém Palaš (2 rotační šestihlavňové kanony + 8 protiletadlových střel 9M337 Sosna), palubní vrtulník Kamov Ka 27
Fotogalerie:
Projekt 21630 Bujan
Loď byla vyvíjena jako malý dělový člun kategorie moře – řeka (loď se schopností operovat v deltách nebo na hlavním toku velkých řek). Konstrukční práce prováděla Zelenodolská konstrukční kancelář – konstruktér J. E. Kušnir. Rozhodnutí o stavbě série plavidle bylo přijato v roce 2002 jako součást programu na obnovu Kaspické flotily. První loď série Astrachaň byla vyrobena v závodech firmy Almaz v roce 2004, spuštěna na vodu 2005 a zařazena do výzbroje 2006. Následovaly lodě Volgodonsk a Machačkala. Je naplánováno postavit 10 lodí do roku 2016, polovina je určena pro Kaspickou flotu. Konstrukce lodi aplikuje pravidla stealth (rovné plochy, odklon ploch od kolmice) a k pohonu používá kombinaci dieselových motorů a vodometných trysek (konstrukci a výrobu provádí firma Almaz).
Základní charakteristiky projektu 21630:
Rozměry – délka 62 m, šířka 9,6m, ponor 2,4m, výtlak 500 t, rychlost 26 uzlů
Autonomie – 10 dnů, dosah 1500 mil při rychlosti 10 uzlů
Výzbroj – 1 kanon 100 mm AK 190, 1 systém Duet (2 kanonové komplety AK 630 M), 2 systémy 3M47 Gibka s 4 – 8 střelami Igla nebo Verba (přenosné PLŘS), raketomet MS 73 Grad M pro 40 raket
Projekt 21631 Bujan M
Plavidla změnila svoji charakteristiku na malou raketovou loď moře – řeka velikosti korvety. Ideově navazuje na plavidlo 21630, ale rozvíjí jeho bojové možnosti. Výrobce – Zelenodolský závod – vyhrál tendr na stavbu série těchto lodí a 26. 3. 2010 byla podepsána smlouva s Ministerstvem obrany smlouvu na výrobu 5 lodí. První loď série – Grad Svjažsk – byla založena 27. 8. 2010, spuštěna na vodu v červnu 2013 a přijata do služby v lednu 2014. Následovaly další 2 lodě – Uglich a Veliky Ustug – obě přijaty do služby v roce 2014. Ve stavbě jsou další 3 lodě – Zelený Dol, Serpukov a Vyšny Volochek. Další 3 lodě budou dodány Černomořskému loďstvu, takže počet lodí ve službě stoupne na 8 až 10 lodí.
Základní charakteristiky projektu 21631:
Rozměry – délka 74 m, šířka 11 m, ponor 2,6m, výtlak 949 t, rychlost 25 uzlů
Autonomie – 10 dnů, dosah 2500 mil při rychlosti 12 uzlů
Výzbroj – UKSK pro 8 raket (Kalibr/Klub + další), 1 kanon 100 mm AK 190, 1 systém Duet (2 x AK 630 M), 2 systémy 3M47 Gibka s 4 – 8 střelami Igla nebo Verba (přenosné protiletadlové řízené střely), kulomety ráže 14,5 a 7,62 mm
Fotogalerie:
Strategická dimenze:
Nasazení lodí do operací v Sýrii ukázalo možnosti komplexu Klub/Kalibr ve spojení s odpalovacím zařízením UKSK a loděmi kategorie Gepard K a Bujan M vést údery na vzdálenost přes 2000 km u pozemních a do 300 km u hladinových cílů. Přesný úder může být veden jak z moře, tak z delty řek na velkou vzdálenost pomocí malých, jednoduchých a nízkonákladových lodí. V případě Kaspického, Černého a Baltického moře mohou být vytvořeny zóny omezené plavby, případně tato moře efektivně uzavřena pro lodní provoz.
Největším strategickým faktorem je schopnost ruského námořnictva efektivně hájit pobřežní pásmo proti hladinovým i podvodním plavidlům pod raketovým deštníkem protivzdušné obrany. Případný protivník bude muset čelit salvám výkonných raket z lodí, ponorek, pobřežních baterií a kontejnerů (viz kontejnerová verze); přičemž útok na odpalovací zařízení bude spojen s rizikem velkých ztrát.
Tento stav výrazně zkomplikuje možnost atakovat vyplouvající ruské strategické jaderné ponorky – bude nutno se pohybovat mimo dostřel raket Klub /Kalibr. Stejná pravidla budou muset dodržovat lodě vybavené protiraketovými systémy, které budou chtít ohrozit startující ruské mezikontinentální balistické rakety – možnost ohrozit tyto rakety při startu bude výrazně snížena. Dochází tak k posílení strategických schopností Ruska, a to při relativně nízkých nákladech a vysoké efektivnosti.
Navíc pokračuje vývoj – již dnes se hovoří o střelách Brahmos II a střelách Zirkon jako výkonnějších nástupcích střely Jachont/Onyx. Obě budou kompatibilní s komplety UKSK, ale nabídnou výrazně vyšší výkony a samozřejmě i bojové možnosti.
Aktualizováno:
Dne 8. prosince byl proveden další útok raketami Kalibr na cíle v Sýrii – v tomto případě byla odpalovací platformou ponorka B 237 – Rostov na Donu třídy Projekt 636.3 ve Středozemním moři.
Zde je fotografie rakety 3M–14 včetně technických dat:
Ještě link na video z odpalu raket: http://www.youtube.com/watch?v=fwja7sogNs4
Předchozí díly:
http://www.novarepublika.cz/2015/11/nedelni-cteni-pro-velke-male-kluky.html
