O češtině – že je hanba nefackuje

Avatar
Původní autoři

Oldřich Průša
28. 12. 2015
Předesílám, že jsem chodil do obyčejné základní školy (dnes tam místo ní stojí Four Seasons Hotel). Paní učitelka nás měla 42 v první třídě. Nikdo nás nevybíral, k zápisu jsme šli podle místa bydliště, takže to všichni spolužáci měli pěšky blízko. Stejný počet nás byl několik let, než se víc spolužáků odstěhovalo, než přistěhovalo. Jeden žák propadl.

Píši o tom, protože jsme se všichni naučili mj. česky. Moje teta, nar. 1899, vychodila jen obecnou vesnickou mnohotřídku a česky psala bez hrubých chyb i v devadesáti letech.

Dnes jsme to dotáhli mnohem dál. Všeobecně (elektronika) i v češtině. Jako by to změna ZDŠ v mezinárodní hotel potvrzovala.

Během asi týdne jsem si určitě nepozorně poznamenal následující (když si to hned nezapíšete, nejde si na použitý výraz vzpomenout – tak jsou neotřelé) výplody.

Natestovali, zaimplementovat, vyforčekoval, vyeskaluje, vyformulovat. Jako ukázka, co můžete slyšet v televizi nebo přečíst, to snad stačí.

Kdysi jsem četl článek o tom, že člověk porozumí psanému textu, i když obsahuje záměrné množství záměn písmen, překlepů, chyb apod.

Ještě že tak.

Rád bych věřil, že tato země zůstane naše, i když možná (přestože) jen s námi. Ještě, že pan prezident mluví česky, umí hymnu a ví, co je napsáno na standartě hlavy státu.