Oldřich Průša
28. 12. 2015
Předesílám, že jsem chodil do obyčejné základní školy (dnes tam místo ní stojí Four Seasons Hotel). Paní učitelka nás měla 42 v první třídě. Nikdo nás nevybíral, k zápisu jsme šli podle místa bydliště, takže to všichni spolužáci měli pěšky blízko. Stejný počet nás byl několik let, než se víc spolužáků odstěhovalo, než přistěhovalo. Jeden žák propadl.
Píši o tom, protože jsme se všichni naučili mj. česky. Moje teta, nar. 1899, vychodila jen obecnou vesnickou mnohotřídku a česky psala bez hrubých chyb i v devadesáti letech.
Dnes jsme to dotáhli mnohem dál. Všeobecně (elektronika) i v češtině. Jako by to změna ZDŠ v mezinárodní hotel potvrzovala.
Během asi týdne jsem si určitě nepozorně poznamenal následující (když si to hned nezapíšete, nejde si na použitý výraz vzpomenout – tak jsou neotřelé) výplody.
Natestovali, zaimplementovat, vyforčekoval, vyeskaluje, vyformulovat. Jako ukázka, co můžete slyšet v televizi nebo přečíst, to snad stačí.
Kdysi jsem četl článek o tom, že člověk porozumí psanému textu, i když obsahuje záměrné množství záměn písmen, překlepů, chyb apod.
Ještě že tak.
Rád bych věřil, že tato země zůstane naše, i když možná (přestože) jen s námi. Ještě, že pan prezident mluví česky, umí hymnu a ví, co je napsáno na standartě hlavy státu.
