9. 12. 2015
1. Vyzýváme občany České republiky, vládu i prezidenta, jakož i všechny politické subjekty k jasnému oficiálnímu odmítnutí tohoto nedůstojného hazardu se světovým mírem, který opět předvádí tzv. transatlantické spojenectví. Účinný boj proti terorizmu je možný pouze ve spolupráci s Ruskou federací a syrskou vládou.
2. Vyzýváme českou veřejnost, vládu i politické strany k aktivní podpoře tureckých demokratů, odborů, občanských hnutí a kritických žurnalistů, kteří kladou odpor totalizující islamizaci Turecka a kteří jsou vystaveni stále silnějším represím současného režimu.
3. Vyzýváme adresáty naší výzvy, aby oficiálně vyjádřili hluboký respekt Syrské arabské armádě, která de facto bojuje i za nás. Doposud – ani čtrnáct dnů po události – tak oficiálně za naši zemi nikdo neučinil. Syrská armáda bojuje za svoji vlast proti vnější intervenci a za to jí patří uznání, respekt a čest.
4. Vyzýváme prezidenta České republiky a členy vlády k aktivní diplomacii ve prospěch skutečného řešení syrské krize. Vyzýváme je k tomu, aby zaujali jasnou pozici v rámci NATO, EU a na mezinárodním poli (OSN). Politickou a diplomatickou podporu zaslouží také Ruská federace.
Objasnění stanoviska ČMF
Během vzdušné operace leteckých sil Ruské federace v Sýrii proti teroristickým skupinám nedaleko hranice s Tureckem došlo k vážnému incidentu. Turecká stihačka sestřelila ruský stíhací bombardér SU-24, teroristé operující v oblasti jednoho z pilotů usmrtili, okolnosti jsou dostatečně známé.
Kdo instrumentalizuje koho?
K události samotné tolik: i kdyby platila turecká verze případu (m.j. nelogická a plná rozporuplných výpovědí), zbývá pouze jedna nejasnost. Snaží se Ankara zatáhnout USA a NATO do vlastní strategie mající za cíl vzkřísit neo-osmanskou říši a přitom odpoutat pozornost od systematické islamizace vlastní společnosti? Nebo je tomu naopak – a NATO využívá koloniální ambice Erdoganovy AKP k posílení vlastních sil v regionu?
Obecně
Turecko není obětí islamistického teroru, ale přinejmenším spolupachatelem. Pokud by Damašek a Moskva uplatnily stejná „pravidla boje proti terorizmu“ tak, jak je praktikuje Ankara kupříkladu v Iráku proti PKK, musely by ruské stíhačky bombardovat tábory džihádu a jeho přísunové cesty již na území Turecka.
Režim Erdoganovy AKP podporoval od samého počátku ozbrojené skupiny snažící se násilnou cestou svrhnout prezidenta a vládu Syrské arabské republiky, ať již vystupovali pod hlavičkou FSA, al-Nusry, Syrské Brigády Turkmenů, Brigády Sultána Abdulhamida, ISIL / ISIS nebo IS. Nerozhoduje název, ale cíle a ty byly a jsou jasné: zničení sekulárního státu a nastolení sunitsko-islamistické totality po vzoru golfských monarchií – pod vojenskou kontrolou Turecka v americké režii a za podpory Evropské unie.
O všestranné aktivní turecké (a saudskoarabské / katarské) podpoře syrskému džihádu se obecně ví. Jestliže jsou cesty, po kterých putují do Sýrie zbraně i evropští džihádisté, a převaděči, tzv. turecké spojky známé investigativním tureckým žurnalistům a západním televizním stanicím, které s nimi dokonce vysílají rozhovory, musí o nich logicky vědět turecká vláda (policie, tajná služba, armáda), americký nebo francouzský prezident. V době satelitů, tajných služeb a odposlouchávacích zařízení, o kterých se Orwellovi ani nesnilo, není možné, aby tyto aktivity západním státům unikly. Americká NSA (a další služby), která je schopná odposlouchávat německou kancléřku a další hlavy evropských států, nic neví o těchto tureckých aktivitách? Jestliže neví, potom je na nic a měla by se rozpustit. Pokud jsou jí známé, musí vysvětlit, jak je možné bojovat proti terorizmu a zároveň ho přinejmenším pasívně podporovat.
To, co nedávno zažila Paříž, zažívají občané Sýrie již pátým rokem. To, jak je propaganda západních masmédií falešná, dosvědčuje fakt, že do míst pod kontrolou syrské armády se již navrátilo více než milion syrských uprchlíků.
Stav věci
Jediný stát, který v Sýrii vojensky operuje v souladu s mezinárodním právem, je Ruská federace. Všichni ostatní, členové tzv. antiteroristické koalice proti IS pod vedením USA, se opět pohybují mimo jeho rámec. Tato situace představuje další těžkou ránu pravidlům civilizovaného soužití mezi národy / státy a zároveň vyvolává nebezpečí nekalkulovatelného vojenského konfliktu. Pokud by k němu došlo, ponesou za něj plnou morální, politickou i mezinárodně-právní zodpovědnost ti, kteří k tomu sami sobě udělili „mandát“ a kteří si s děsivou samozřejmostí osobují právo podle vlastního strategického scénáře vojensky intervenovat v cílových zemích bez souhlasu jejich vlád.
Antiteroristická koalice s Erdoganovým režimem a golfskými feudály je výsměchem demokracii, právu i zdravému rozumu. NATO navzdory známým faktům Turecko politicky i vojensky podporuje a po sestřelení ruského letounu dokonce hodlá vojenskou přítomnost zvýšit. EU se nechá vydírat pomocí migrantského náporu, který je z velké části produktem politiky Ankary vůči Sýrii. A ČMF připomíná to, o čem Evropská unie a Spojené státy mlčí: Saudská Arábie – za tichého souhlasu všech – bombarduje Jemen a “vyrábí” další masovou migrační vlnu, která nezaplaví golfské monarchie, ale Evropu.
Otazníky
Zatímco mezinárodní diplomacie Ruské federace a její postoj v syrské krizi byly a jsou zcela jasné a konzistentní, vyvolává náhlý obrat zemí, které ještě donedávna aktivně hrály roli garantů životaschopnosti syrského džihádu, přinejmenším pochybnosti a otazníky. Jde o vítězství politického realismu, který sice nedovoluje otevřené spojenectví s ruskou a syrskou vládou, který nicméně pochopil vážnost situace a alespoň zákulisně s nimi koordinuje vojenský postup proti IS?
Nebo se politický realismus obrátil tradičně destruktivním směrem a vzhledem k poznání, že pádu Damašku lze dosáhnout pouze za cenu III. světové války, se snaží syrskému státu uštědřit co možná největší kolaterální škody? Příklad: proč britská letadla bombardují syrská těžiště ropy v okamžiku, kdy ruské vzdušné útoky úspěšně decimují konvoje transportující „islamistickou ropu“? Proč se Londýn namísto toho nezasadí za efektivní kontrolu přísunových cest IS na syrsko-turecké hranici a nezaujme jasný postoj vůči špinavé hře Ankary? Přitom by bylo zcela jednoduché pohnat k zodpovědnosti její odběratele. A lze vyloučit, že masivní přítomnost NATO na syrském nebi nesměřuje k vytvoření autonomních území „osvobozených“ od IS (bojovníci IS se náhle “transformují” do “umírněné” podoby nebo na čas zmizí v Turecku, aby se později pod jiným jménem objevili tam, kde je jich za potřebí) s cílem zpochybnit územní celistvost SAR? Podle nejnovějších zpráv pronikla turecká armáda bez souhlasu tamních vlád jak na irácké území u Mosulu (prý – svět se nestačí divit!! – kvůli výcviku kurdských Pešmergů), tak do syrské pohraniční oblasti, aby tam ochránila transport nafty z území kontrolovaných Islámským státem. Nebo navíc zajistila teroristické aktivity turkménských “soukmenovců”? Co na to NATO a EU? Jak se k tomu všemu postaví Česká republika?
Za České mírové fórum:
Vladimíra Vítová
Petr Schnur
Ivan Müller
V Praze dne 7. 12. 2015
cmf@centrum.cz
