– vlk –
27. 1. 2016 Kosa zostra čili vlkovobloguje.wordpress.com
22 miliard. Tolik prý Švýcarsko vydělá na kauze Mostecká uhelná, napsaly pondělní Lidové noviny jako svůj otvírák na hlavní straně. Článek je pouze v placeném archivu a tedy není možné ho dát na Kosu. Krátká sentence je pro zájemce k nalezení zde:
Hlavním sdělením je, že pokud prvoinstančně odsouzení čeští privatizátoři Mostecké uhelné neuspějí v odvolacím procesu, pak Švýcarská konfederace vytříská z ukradení MUS českému státu 22 miliard zabavených peněz!
Nejsem touto informací nijak překvapen.Ostatně v jednom z vlastních článků k téhle kauze jsem to i jako předpokládaný výsledek, sám napsal.
Snový deal, co říkáte?! Někdo něco ukradne v cizím státě, vy ho lapíte, došetříte, protože okradený stát není naprosto něčeho takového schopen a následně zabavíte hlavním figurám kauzy majetek a to nejen ten ukradený!!! A opravdový poškozený nedostane ani vindru. Nikoli ovšem bez vlastního zavinění. Ten okradený totiž bojkotoval vyšetřování těch, co mu sebrali obrovský majetek a když byl opakovaně vyzýváván, aby se ke švýcarské prokuratuře připojil, dělal obstrukce tak dlouho, až už to nebylo možné! Kosa se kauze MUS velmi obsáhle detailně věnovala. Celé genezi.
Z celé té plejády článků si dovolím, dnes, ve světle té centrální informace z Lidovek, že Švýcarsko asi zkasíruje 22 českých miliard, si dovolím reinkarnovat hlavní část Alexova článku
který Kosa otiskla 13. října 2013
Důvod je jednoduchý fialovskokalouskovská opozice bez přestání žvaní o finanční odpovědnosti a plýtvání současných vlád a tom, že stát musí šetřit, atd.atd. Bez zábran a se svou obvyklou a normálnímu člověku těžko uvěřitelnou drzostí. Takže pokládám za naprosto nezbytně nutné odprezentovat znova doložitelné skutečnosti, jak si famiglia Nečas-Kalousek počínala, když švýcarská prokuratura a policie začali šetřit kauzu MUS a v celém jejím průběhu. A jak se starala o výsostné finanční zájmy státu. Je to hodně drsné čtení!
Ad 1) Odpovědnost ohledně neúčasti ČR v proběhlém soudu ve Švýcarech
25. října 2006: Švýcarské ministerstvo spravedlnosti zaslalo, na podnět švýcarské prokuratury, českým úřadům (kterým, to dokument nespecifikuje) žádost o mezinárodní právní spolupráci ve věci praní špinavých peněz. Prokuratura vyjádřila podezření, že v roce 1997 a 1998 odcizilo několik úředníků Mostecké uhelné společnosti (MUS), jež je v dokumentu označována jako firma B, převodem přes několik společností aktiva MUS, a to za účelem ovládnutí společnosti v rámci divoké privatizace. V žádosti švýcarského ministerstva spravedlnosti bylo upřesněno, že podnik v té době disponoval rezervami ve výši tří miliard českých korun. Tehdejší vláda premiéra Mirka Topolánka však nereagovala.
14. června 2010: Po téměř čtyřech letech odmlky se švýcarská prokuratura rozhodla oslovit příslušné české orgány (opět není specifikováno) diplomatickou cestou a vybídla je, aby neprodleně iniciovaly právní kroky ve věci praní špinavých peněz, nekalé správy a podvodného jednání. Prokuratura podala následující informace: „Skutečnosti, které nám jsou k dnešnímu dni známy, nám dovolují konstatovat, že Česká republika byla s největší pravděpodobností poškozena v průběhu celého procesu, který vyústil v přivlastnění společnosti B podezřelými osobami. Proto žádáme Českou republiku, aby nám dala vědět, zda má zájem být účastníkem ve švýcarském trestním řízení. Pakliže by byl na straně České republiky zájem, žádáme příslušné orgány, aby vyslaly do Švýcarska právního zástupce, který by mohl uplatnit žádost o náhradu způsobené škody.“
13. srpna 2010: O dva měsíce později se prokuratura na Českou republiku obrátila opět a poskytla potřebné informace pro případ, že by se česká strana chtěla účastnit trestního řízení. Znovu požádala, zda by se Česká republika mohla k věci vyjádřit. Ani tentokrát však neobdržela žádnou reakci, a proto se Švýcaři rozhodli zapojit svého velvyslance v Praze.15. března 2011: Švýcarský velvyslanec André Regli se sešel s tehdejším českým ministrem spravedlnosti Jiřím Pospíšilem, aby jej upozornil na skutečnost, že česká strana na švýcarskou žádost nijak nereagovala. Velvyslanec prý jasně zdůraznil, že pakliže má česká strana zájem účastnit se řízení, bude muset neprodleně reagovat, neboť se předpokládá, že obžaloba bude předána Federálnímu trestnímu soudu do konce května 2011. Po krátké odmlce Pospíšil odpověděl, že věc bude patrně spíše v gesci ministra financí, tedy Miroslava Kalouska. Švýcarský velvyslanec Kalouska obratem kontaktoval.
4. dubna 2011: Velvyslanec oslovil ministra financí ve věci otálení ze strany českého státu. Kalousek však odpověděl, že se v této věci necítí být dostatečně kompetentním. Usoudil, že bude nejlepší, když rozhodne Vrchní státní zastupitelství v Praze, jemuž v té době šéfoval Vlastimil Rampula. Zastupitelství mělo také vypracovat posudek pro českou vládu, podle kterého se vláda měla následně rozhodnout, jaké kroky podnikne dál.
31. května 2011: Poslední květnový den adresoval český ministr financí švýcarskému velvyslanci dopis, ve kterém uvádí, že nemůže odpovědět na švýcarskou žádost, pakliže nebude mít přesné informace o tom, jakým způsobem byl český stát poškozen a do jaké výše se vyšplhala škoda.
8. července 2011: Švýcarská prokuratura odpověděla s tím, že je přesvědčena, že relevantní podklady má ministr financí dávno k dispozici. Mimo jiné podotkla, že přesné vyčíslení škody bude zveřejněno během trestního řízení. Prokuratura zároveň zdůraznila, že pakliže se česká strana připojí k procesu, bude mít samozřejmě přístup k veškerým spisům.Aniž by se dle švýcarského soudu český ministr financí seznámil se zněním zaslaných dokumentů, otázal se v dopise adresovaném švýcarskému velvyslanci, jaký postoj by mohl Českou republiku poškodit, kdyby byl proces ve Švýcarsku zahájen a dané osoby by byly pro zmíněné skutky stíhány.
30. září 2011: Švýcarská prokuratura Kalouska upozornila, že tyto informace byly již jednou dodány a jsou v současnosti k dispozici Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze.
Prokuratura dále vyzdvihla, že podle švýcarského trestního řádu se musí účastník v trestním řízení ohlásit před uzavřením předběžného řízení, ke kterému dojde ve velmi krátké době. Švýcaři opět vyzvali Českou republiku, aby urychleně ve věci jednala a laskavě odpověděla na první – téměř rok a půl starý – dopis ve věci, který nese datum 14. června 2010 a doposud zůstal bez odpovědi.
20. října 2011: Švýcarská prokuratura odeslala Federálnímu trestnímu soudu obžalobu ve věci praní špinavých peněz, nekalé správy, krádeže a padělání.
21. listopadu 2011: Česká republika předložila švýcarskému soudu a současně i prokuratuře žádost o možnost připojit se k žalobě a o doplnění obžalovacího spisu tak, aby bylo zřejmé, že Česká republika je také žalující stranou, a o prominutí nedodržení lhůty.
Promeškání této lhůty vylučuje možnost připojit se k žalobě. Pakliže je lhůta promeškaná, musí být jasně specifikován důvod tohoto zanedbání. Strana má právo žádat o prominutí promeškané lhůty tehdy, pakliže jí bylo bráněno, aby lhůtu dodržela. Avšak musí prokázat, že k promeškání lhůty nedošlo kvůli chybám na její straně, ale třeba kvůli nedostatku informací. Tedy například v případě, že by se česká strana poprvé seznámila se skutečností, že Švýcaři mají podezření na poškození státu, které překračuje tři miliardy korun, až z dopisu ze dne 30. září 2011.
Dále je dle švýcarského soudu třeba zohlednit, že jak prokuratura, tak švýcarský velvyslanec zintenzivnili dnem 14. června 2010 komunikaci s příslušnými úřady za účelem získat od české strany vyjádření, zda existuje zájem připojit se k žalobě. Ačkoli české úřady již disponovaly v této době všemi potřebnými informacemi k tomu, aby učinily rozhodnutí, zaujaly do doby, kdy byla podána žaloba, pasivní stanovisko, konstatuje soud.
České úřady, jak soud poznamenává, budily dojem naprosté neochoty, případně se dožadovaly informací, které dávno měly k dispozici, nebo švýcarské zástupce posílaly z úřadu na úřad. Tudíž se soud v Bellinzoně rozhodl žádost odmítnout a zároveň vyzval Českou republiku k uhrazení poplatku za podání žádosti o připojení k žalobě v případě MUS ve výši 1000 švýcarských franků. Podotýká však, že zamítavé stanovisko v žádném případě neznamená, že se Česká republika nemůže domáhat náhrady škody. Otevírá se jí možnost civilní žaloby, kde své právo na nápravu škody může znovu uplatnit.
Ad 2) Kdo je odpovědný za kauzu zpackané privatizace MUS30. září 2011: Švýcarská prokuratura také zdůraznila, že nejmenovaný český ministr již v dopise z 19. listopadu 1999 upozorňoval nejmenovaného českého státního zástupce na nezanedbatelné ztráty při prodeji 46,29procentního vlastnictví Mostecké uhelné společnosti.
Dle soudu však už žádost o spolupráci ze dne 25. října 2006 obsahovala veškeré relevantní informace, které poukazovaly k možnosti připojit se k trestnímu řízení v roli poškozeného.
Tolik historická rekapitulace. Za 22 miliard.
Tohle je rozpočtově odpovědné hospodaření Kalouska a ODS. Když se dostanou k lizu.
Nicméně – tím pro mne informace Babišových Lidovek dnes nekončí. Ani zdaleka. Spíše začíná. Pokud vím, v Praze běží soudní proces proti exprimátorům Svobodovi a Hudečkovi a dalším členům rady města. V kauze Opencard. Za to, že prodloužili smlouvu Prahy s firmou Haguess, která měla na Opencard, díky Bémovi a spol. totální monopol a oni neměli na výběr a prodloužit smlouvy s Haguessem zkrátka museli. Před soudem stojí ti, co ten kšeft nerozjeli, jen museli nějak udržovat, protože MHD prostě v Práglu jezdit musí. A k tomu jsou jaksi potřeba i tramvajenky. Jsou zažalováni za to, že podle policie a státního zastupitelství, kteří nejsou schopni obžalovat Béma spol., že nespravovali svěřený majetek s péčí řádného hospodáře!
Jeden by předpokládal, že když nic jiného, tak šéfredaktor Lidovek – Ištván Léko, když byl v pondělí schopen vydat zmíněný článek v Babišovkách, když nic jiného, bude informovat o nejnovějším vývoji v kauze MUS svého kámoše a dlouholetého donátora Babiše. A ten, že zvedne telefon a zavolá současnému ministru spravedlnosti, který je také z jeho politické divize ve smyslu – hele upozorni na to státní zastupitelství, ať začnou šetřit ty, co svým nekonáním připravili republiku o několik desítek miliard! Ano, míním zahájení šetření oproti Kalouskovi, Nečasovi, Pospíšilovi, Rampulovi a eventuálně dalším. Kteří neuměli tehdy vyčíslit škodu, neuměli dodat Švýcarům požadované informace a hlavně – promeškali lhůtu, která by byla umožnila českému státu být přímým účastníkem řízení a tedy s přímým nárokem na inkaso škody, pokud by se vina obžalovaných prokázala!
Umím si představit, proč asi Kalousek, Nečas, Pospíšil, Rampula a spol. nedělali, co dělat mohli a zejména měli. Ale neumím si vysvětlit současnou neaktivitu orgánů, které prý jsou ČINNÉ v trestním řízení! Já žádnou činnost v jasné kauze špatné péče o cizí – rozuměj státní – majetek, naprosto neregistruji.
Nepochopitelná věc.
