Mlýnské kameny evropského “práva”

Avatar
Původní autoři

Jurij Selivanov
5. 1. 2015 zdroj
Už dva roky se děje na Ukrajině učiněné boží dopuštění. V každém případě z právního hlediska. Byl sesazen legitimně zvolený prezident a parlament. Bylo pošlapáno svrchované a neodmyslitelné právo lidu této země volit státní moc. Byly rozehnány a prakticky zničeny dvě největší vládnoucí strany, kterým voliči v posledních normálních volbách dali většinu hlasů – Strana regionů a Komunistická strana Ukrajiny.


Ozbrojené gangy povstalců se rozlezly po celé Ukrajině, obsazovaly a ničily místní orgány moci, všude dosazovaly svou nadvládu pěstí, klackem a pažbou samopalu. Na celém jihovýchodě Ukrajiny byl zločinci, kteří se prodrali k moci, organizován masový psychologický a fyzický teror proti místnímu obyvatelstvu, aby se tyto regiony zastrašily a aby se jim neposkytla možnost proti uzurpátorům moci vystoupit. Vrcholu dosáhla tato vlna vražd a pogromů, které prošly Charkovem, Záporožím, Dněpropetrovskem a Nikolajevem, v Oděse. 2. května roku 2014 tam byla uspořádána od druhé světové války nevídaná veřejná akce s bestiální likvidací desítek místních obyvatel.

Dále pak, místo toho, aby se vyšlo vstříc legitimním požadavkům obyvatel na jihovýchodě země na obnovení ústavního pořádku, uzurpátorský režim vrhl proti svým vlastním lidem pravidelnou armádu, tanky, těžké dělostřelectvo a balistické rakety. Přikrýval se pohádkou “o ruské invazi pravidelného vojska na Donbas.” Téhož mýtického vojska, které tam nevypátral ani náčelník generálního štábu Ukrajiny.

Zdálo by se, že takové bezpráví a teroristické běsnění v rozsahu jedné z největších evropských zemí muselo vyvolat tu nejmohutnější reakci na mezinárodní úrovni. Tím spíš, že hned vedle Ukrajiny je Evropská unie, společenství zemí, které se polohují jako vzor světové demokracie a nezlomná záštita politických svobod a lidských práv. Taková očekávání měla opodstatnění tím spíše, že Západ a zejména Evropská unie velmi činorodě reagovaly na mnohem méně významné případy omezování politických svobod a porušování práva v jiných zemích a regionech. Právě pro tyto účely byly v Evropě vytvořeny největší mezinárodních právních instituce, jako je Evropský soud pro lidská práva, Mezinárodní trestní soud, Haagský tribunál pro bývalou Jugoslávii a řada dalších. Právě ony také na základě prvních signálů právně reagovaly na “pronásledování vězňů svědomí” v Rusku, “Bouřící se vagíny”, šikanovaly srbské politiky často jen proto, že nemlčeli při pohledu na pustošení své země. Dokonce vydaly zatykač na libyjského vůdce Kaddáfího a nějakého, pro Evropu zcela exotického, súdánského kmenového náčelníka.

S touto hyperaktivitou pro “evropskou justici” vlastní měla právní katastrofa na Ukrajině, chaos a násilí které tam zavládly (zejména proto, že vše se děje přímo v Evropě a v jedné ze zemí s nejnebezpečnějšími technogenními nehodami), vyvolat okamžitou a komplexní reakci evropských právních institucí. Včetně zřízení zvláštního tribunálu pro zemi, která zcela sjela z právních kolejí, a přešetřením jeho prostřednictvím všech tam za dva roky spáchaných a nepotrestaných zločinů na úrovni státu…

Ale co vidíme po uplynutí těchto dvou let? Vidíme, že evropští a všeobecně západní obránci lidských práv a práv občana na plných sto procent ignorovali kolaps demokracie a právní společnosti na Ukrajině! Žádná evropská soudní instituce se ani nepokusila přešetřit jako celek, ani jednotlivě, žádnou z nestvůrných kriminálních epizod moderních ukrajinských dějin. Západní soudy, které se doposud vyznačují fantastickým zaujetím pro cizí vnitřní záležitosti, se náhle, jako by měly vodu v ústech, společně tvářily, že země, jako je Ukrajina, na této planetě vůbec neexistuje.

Jedna výjimka však přece jen byla učiněna. V Itálii již šest měsíců probíhá soud o tom, jak ukrajinský politik Igor Markov dal do zubů banderovskému “aktivistovi”, jednomu z těch, co vyřvávali “Moskaly na nože”! a “Komouše na větev!” Tento “zločin století”, před nímž bledne dokonce ozbrojený převrat v Kyjevě a upálení Oděsanů v Domě odborových svazů, se stal už v ROCE DVA TISÍCE SEDM! A nyní evropská justice v jedné své složce, v italském soudu, vybrala ze všeho bezprecedentního bezpráví, jež se stalo na Ukrajině, právě tento úder pěstí do zubů, který se stal před 8 lety!

V každém případě nebyly v Evropě v posledních dvou letech žádné jiné halasné soudní procesy s ukrajinskou tématikou! To znamená, že v souladu s formální logikou, a když vezmeme jako základ fakt, že Evropa je skutečně baštou práva a demokracie, jak se sama polohuje, je nutno konstatovat, že z hlediska evropského práva je oděská facka osm roků stará to hlavní, klíčové a zásadní porušení právních norem v ukrajinském státě. Vše ostatní není tak podstatné, když to evropskou spravedlnost nijak nevzrušuje.

Protože takový pohled může přijmout pouze klinický idiot, budeme muset učinit další logický závěr: neexistuje žádná spravedlnost, založená na principiální a důsledné ochraně lidských a občanských práv v Evropě, a není podle všeho ani předpokládána. Pokud soudy celého kontinentu z tragédie velké evropské země, z jejích zničených měst, zalitých krví tisíců nevinných obětí, byly s to dát za dva roky dohromady materiálek na jeden jediný proces na dávnou pouliční rvačku, která ani nezpůsobila těžkou újmu na zdraví, pak je s nimi podle mého názoru vše naprosto jasné. “Evropská justice” není nic jiného než zkušená politická prostitutka, horlivě plnící pokyny mocných tohoto světa. Přišel “pokyn” shora – skřípnout jednoho z nejnebezpečnějších politických oponentů kyjevské junty, tak se snaží ze všech sil. Ale ohledně oděské Chatyně pokyny nebyly. Proto trapně mlčí a budou mlčet, i když junta spálí tímto způsobem dalších několik milionů lidí na Ukrajině. Taková je “evropská demokracie” a “právní soudní systém.” A Bůh chraň se mezi jejich mlýnské kameny dostat – kosti nedáte dohromady!

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr.Vladimíra Grulichová